Horečka
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7888/bmid_horecka-nIb-7888.PNG
4
349
349
Jediný prozaický text, který se zachoval v pozůstalosti básníka (1940-1965) považovaného za nejvýznamnějšího českého představitele "beat generation". Novela, která dodnes neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Další vydání s černobílými fotografiemi Igora Malijevského vychází ve stejném formátu jako Hrabětovo Blues.... celý text
Přidat komentář
Text, kde se Hrabě snaží zachytit moment víc, než tvořit nějakou ambiciózní prózu (ačkoliv mi ta vztahová proklíčenost připomněla raného Kunderu, ale třeba to je prostě náladou doby Československa koncem šedesátých let)... proto ji i nejspíš do pozadí doporučuje číst s poslechem svého milovaného jazzu a cítit to víc, než snažit se úplně-plně chápat a analyzovat. Jako v alkoholovém horečném oparu... opilé emocionální dialogy maturantů, horečka zmíněná několikrát, vždy v jiném kontextu. Holka Marie, které se líbí Jan a ona ví, že jemu se zase líbí jiná, zpěvačka Alice, ta je ale nakonec ambiciózní kurvička, zatímco Jan jí má celou dobu plnou hlavu. To ráno, jak se nalitej toulá po Praze. Všechny ty situace ze situace do situace. Sečtělost Janova. Jeho povrchní slušnost, ale co si myslí (vnitřní monology), kterými se povyšuje a sám pořád neví, plný pochyb. Jo, být osmnáctiletý a po uši zamilovaný, posedlý ženou, první holkou, se kterou spal a možná mít dítě, všechny tyhle pocity znám (taky jaký to je jmenovat se Jan). Hrabě měl fakt hodně do sebe, když i na takovéhle povídce dokázal udělat tak moc, ale podobně jako všichni extrémně talentovaní, jejich plamen asi hořel příliš intenzivně a proto jejich život končí dřív a jejich slovům to dodává extra silný font a odér. Ale to "kafe" "kafe, který stejně udělat neumíš." (sakra, Václave! Já vím, že to zní cool, ale...)
Tak jsem si k tomu pustila Milese Davise, jak jsi říkal, Vašku. A měl jsi pravdu – člověk pak mnohé věci pochopí daleko lépe. Víc už k tomu nemám co dodat, snad jen, že je mi hrozně líto, že už mi není osmnáct. Díky Ti tam nahoru.
Kdysi to jako povinnou četbu na gymnáziu četla spolužačka Maruška.
Je to už asi 30 let a furt mám ten její referát v paměti.
Tak jsem si to konečně přečetl taky.
A je to přesně takový jak Maruška vyprávěla...
Jediná autorova próza a jedna z velmi mála knih, ke kterým se opakovaně vracím. Příběh je v podstatě jednoduchý a popisuje peripetie maturujícího mladíka. Ale jak! Člověk na hranici dospělosti, rozhodně už né dítě, spíš dospělí, který ještě neztratil přesvědčení, ochotný pro vlastní ideály obětovat téměř cokoliv. Je to plné melancholie, vína, cigaret, lásky, zklamání a jazzu. Toulky ranní Prahou po celonoční párty, Romeo a Julie s cigaretou v puse a lahví vodky v ruce a všechno to kolem.. Pokud si chcete zavzpomínat na šťastné, dojemné a dramatické období života kolem maturity není lepší volba. Autor je především básník a i v této prozaické knize je to znát, některé popisy a obrazy jsou vskutku básnické a nezapomenutelné...
"Horečka. Jó horečka. Z nikotinu a chlastu."
"Julie s cigaretou na balkoně a Romeo ve svetru a je z něj cítit vodka. To by se ti nelíbilo?"
"Tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. Poznám tě potmě. Jsem s tebou šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš..."
"Je to krátké, ..." - "Jako ženská láska."
pláču
Povídka o melancholickém pubertálním dospívání, prvních láskách a hledání sebe sama. Šťastné (i nešťastné) roky před tím velkým dospělým životem plným vážnosti, nároků, honbou za úspěchem a nechápání problémů těch nově dospívajících.
Tak si vezměte na večer tuto útlou knížečku, pusťte si k tomu Peggy Lee nebo Milese Davise, nasajte atmosféru doby šedesátých let a vraťte se vzpomínkami (a s mírným úsměvem na rtech) do svých vlastních šťastně nešťastných let, které už nic nevrátí.
Horečka byla velmi překvapivým objevem, příběh mě vtáhnul hned na začátku a do konce nepustil.
začnete čítať a rozbehnú sa vám spomienky. z úplne inej doby, úplne iného miesta. ale presne chápete, co tím chtěl básník říci - doslova.
pre mňa tak tochu prekvapenie, pretože som, samozrejme, poznal iba Blues pro bláznivou holku.
Když chci vzpomínat. Víno,muzika, večer. Krb praská, kamarádi a vzpomínáme na maturitu 1982 a je to úplně stejný jak v roce 1962.Reduta Viola Praha.Bosky po Karlově mostě...
Nepochopí, kdo v té době nežil, neposlouchal Laxík
Kniha je vlastně docela o ničem, možná tak ta atmosféra se vydařila a s pocity hlavní postavy budou soucítit především mladí lidé v pubertě, ti jí ocení možná více. Jinak v podstatě nemá co nabídnout, je to jen taková jednoduchá a hloupoučká revolta mladého, hledajícího se člověka.
Hranice mezi dětstvím a dospělostí, hranice mezi naivitou a nadhledem, hranice mezi povrchním chrlením kdejakých literárních jmen a naopak opravdovým žitím literatury. A jasně, je to de facto "o ničem", ale tady jde vyloženě o atmosféru a můžu říct, že jsem se během četby nenudil: ať už je to díky vnitřnímu hodnotícímu monology Jana, díky protkání knihy hudebními texty, díky údernému cynismu mládí vůči jiné generaci.
Jazz, cigarety, divadlo, jídelna, ženy, vodka, literatura. Vlastně úplně o ničem, ale vůbec to nevadí.
A hlavně, tahle věta, tahle věta:
Mně nadáváš do senzitivů, ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky.
(s. 38)
Když básník píše prózu, je v ní celé jeho srdce...
Horečka je krásná povídka z mého divokého mládí a děkuji, že ji Václav Hrabě stihl napsat.
"...a řeka je černá, jako to ráno, kdy jsi se probudil a věděl, že ona už nepřijde..."
n.ezn.amy vyjádřil i moje pocity z této povídky. Atmosféra deštivé Prahy dokresluje náladu.
"Je to výbornej kluk. Zrovna na něj myslím......Na to, proč jsem teď s tebou a ne s ním."
Vzpomínáte na první lásky? Sladkých osmnáct.
Nádhera
- neskonalá hloubka slov -
Nádherný popis atmosféry, nálady. Toho dne. Opravdu jsem měla pocit, že se nacházím přímo na tom místě popisující básníkem, a příběh živě pozoruji. Nádherný, trochu smutný příběh, za jeden večer přečtený, ale na celý život v hlavě uchovaný.
"Noc stíhá ráno, ráno se honí za dopolednem a na ty vzadu se nečeká..."
Krásné a současně velmi smutné, jeden den života osmnáctilého chlapce, který už stihl dospět, kdy k ránu pozná lásku jedné dívky, kterou nemiluje a večer zase zradu, té po které touží smutný pierot. Nádherná povídka Václava Hraběte, kdy si opět říkám, že česká literatura v něm brzo ztratila nejen velkého básníka, ale i prozaika. Osobně by mě nikdy nenapadlo, že dívka může vonět mlhou a maturitou a pro mě je to geniální. Stejně jako Blues cynické holky.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Jsem nadšená jemností jazyka o fotografiemi.