Hoří
Sudabeh Mohafez
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181105/hori-181105.jpg
4
19
19
Dokonale propracovaný příběh, skvostná psychologická studie. Úspěšné hudební producentce vyhoří byt, přežije jenom zázrakem. Ještě měsíce po požáru slyší podivné zvuky a vede nekonečné hovory s Larsem a Piou, kteří neexistují – jsou to jen hlasy v její hlavě. Mluví o Hjartanovi, o tom, že to ona může za jeho smrt. V originálním, vzrušujícím, detektivně laděném příběhu autorka pozvolna a strategicky odkrývá políčka z mozaiky tíživé, náhle traumatickým prožitkem vyhřezlé minulosti hlavní hrdinky. Události, které se staly kdysi, zasahují přítomnost a míchají se v souvislý tok vyprávění, který čtenáře spolehlivě udrží v neustálém napětí od první až po poslední stránku. Podrobnosti... celý text
Přidat komentář
Komorní, osobní, velmi citlivá kniha.
Na začátku mi chvíli trvalo napojit se na autorčin styl (přímá řeč není klasicky uvozená, občas zpřeházený popis, prolínaní skutečnosti s představami, infinitivy) a zorientovat se ve vyprávění. Po "prolomení ledu" je ale styl jedno ze zásadních plus této knížky. Spíše než obvykle vyprávěný příběh jde o slovy vystavěný proud osobní reflexe hlavní hrdinky - jejích vlastních prožitků, nálad, představ, okolních situací, nových či starších setkání s více či méně blízkými lidmi. Styl je to hutný, bez jediného slova navíc, brzy ale působí zcela přirozeně a myslím, že každému běžně pozornému čtenáři je plně srozumitelný. Odměnou za úvodní trpělivost je pak naprostá osobní blízkost, kterou lze s hrdinkou sdílet a také možnost nasát určitou schopnost otevřenosti, vnímavosti a respektu k sobě i ostatním. Na konec nás pak provede jako nit jakési tušení, že i po zdrcujících ranách osudu má smysl nenechat se zmrtvět lhostejností a vydržet čekat na obrat k lepšímu.
Pokud jsem schopen posoudit - skvělý překlad (Terezy Semotamové).
Tak nevím, jestli je to tím, že nejezdím do Berlína autobusem jak Jára Rudiš, abych v pruhovaným tričku a baretu popisoval umělce, jak se proplétají mezi holubama a blitkama plných kebabu, ale tahle německá "nová" vlna jde mimo mě.
Především bych tedy rád neocenil styl, jakým Sudabeh Mohafez knihu napsala. Myslím, že se pro ten styl velice hodí literární termín "úplněnapiču." Žádný uvozovky, vnitřní hlasy alter eg blekotající nesmysly, prase aby se v tom vyznalo. Ještě bych byl schopnej to nějak zkousnout, kdyby se v knize dělo něco zajímavýho. Za zajímavý ale nepovažuji sledovat duševní rozpoložení rozmazlený berlínský buchty, která je, samozřejmě, aby to mělo grády, umělkyně se zlomeným srdcem a jakýmsi vnitřním bordelem, z něhož by se vosypal i Jung. To, že má dvě kočky snad už ani nemusím dodávat.
Takže teda děkuju, ale při tomhle se nedá ani srát.
PS: Uvádět kapitoly texty písní System of a down může potěšit snad jen hluchoslepý.
Hoří
Posloucháno na rádiu Vltava. Skvěle zpracováno a namluveno. Smutný příběh, Mané mi bylo líto