Hořící stromy
Kristina Ohlsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354994/mid_horici-stromy-vtX-354994.JPG
4
199
199
Lukas záhadně zmizí několik dní před maturitou. O tři týdny později je nalezen těžce zraněný. Utrpěl také částečnou ztrátu paměti. Je už třetím člověkem, který podobným způsobem zmizel, ale on jediný se vrátil. Dcera souseda Gunnara Fanny takové štěstí neměla. Krátce před zmizením obou mladých lidí začal v zahradě domů, kde bydleli, záhadně hořet strom. O deset let později se vrací do rodného města. Policii se stále nepodařilo odhalit, kdo stojí za únosy. Soused Gunnar se nedokáže smířit s pomyšlením, že záhada nebude možná nikdy rozluštěna, a je přesvědčen, že klíčem k ní je právě Lukas. Ve stejnou dobu se na starodávnou faru s neblahou pověstí nastěhuje mladá dvojice Anna a David. Ovzduší domu Annu nesmírně zneklidňuje. Když najde v zahradě ukrytý železný kříž, je jí jasné, že jim někdo chce uškodit. Anna se navzdory nebezpečí, že ji všichni budou považovat za nepříčetnou, pokouší zachránit sebe i Davida. Zdá se, že už však je příliš pozdě... a pak v jejich zahradě vzplane strom.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2017 , Kniha ZlínOriginální název:
Sjuka själar, 2016
více info...
Přidat komentář
Autorku mám v hledáčku už delší dobu, novou sérii jsem ale rozečítat nechtěla, tak jsem zkusila tuto samostatnou knihu...
A jak se píše v mnohých komentářích - příběh měl i podle mě výrazně klesající tendenci.
Jeden thriller mě ale neodradí, určitě zkusím autorčiny detektivky - tam doufám, že to bude lepší...
(SPOILER) Tři čtvrtiny knihy výborné čtení, temné, plné napětí, přímé, bez zbytečné omáčky kolem, přehledné, výborně vykreslené postavy, prostředí... styl autorky mi velmi sedí a líbil se mi již v knize Bouře, kterou jsem četla jako první. Poslední část knihy však vše shora uvedené totálně zabila. Co to jako mělo být? Nečekám šťastný konec, o to nejde, ale kromě hromady nelogičností jsem vůbec nepochopila práci policie, i když vlastně o žádné práci se ani mluvit nedá. Pochybuji, že by takto vůbec policie mohla fungovat (ignorovat volání o pomoc, nezabývat se novými důkazy, neprošetřovat nové skutečnosti, a to vše i přesto, že zločinec je stále na svobodě a případ nebyl nikdy vyřešen) a pokud ano, tak by v životě nedošlo k objasnění žádného zločinu. Konec se opravdu nepovedl a jen kvůli němu dávám průměrné hodnocení.
Pro mne to byla první kniha z tohoto "temného" žánru, ale jako "děsivě, skvěle napsaný horor" mi příběh nepřišel. Náznaky mystery fajn, postupné odhalování dalších postav i zákrut příběhu díky Lucasovi fajn, ale ten náhlý obrat o 180 stupňů u Davida a Anny a vysvětlení v "pár odstavcích" mi přišlo až příliš rychlé - hlavně to už dopsat... Že by si za celou dobu nikdo nikdy nevzpomněl na historky s Heidi nebo na Žháře, ani policie by neodhalila souvislosti mezi Žhářem, Davidem, Annou...? Až pak, najednou...
A konec? Ten mohl někoho pořádně rozladit, ale na druhou stranu se z toho stylu dal čekat. Jen mi na něm přišlo divné, proč by si třeba policie měla chatu i faru, které patřily Davidovi a Anně, a to, co se u nich nacházelo, spojovat s Lucasem... že by ani poté nepřišli na souvislosti se Žhářem a dalšími zavražděnými... ale na druhou stranu, nestalo se tak před tím, proč by to potom mělo být lepší...
Velmi dobrá kniha. Ze začátku to vypadalo na duchařinu, což moc nemusím, říkala jsem si, že to asi nebude pro mě. Ale pak jsem četla a četla a nemohla jsem knihu odložit. Dobře vystavěný příběh, skvěle napsané postavy, postupně se odhalující tajemství. Konec překvapivý a nečekaný, i když trochu ukecaný.
Tak tohle bylo mrazivé čtení. Já jsem celkem třasořitka, takže číst knížku večer sama před usnutím mi nedělalo úplně dobře, radši jsem ji četla přes den :D ale já jsem extrém. Nicméně napínavé to bylo až do poslední věty, napsáno velmi čtivě, ponurá atmosféra fary mě vtáhla. Příběh sám o sobě byl dost děsivý, někteří lidi jsou prostě zvláštní. Povedena záležitost.
Lukas za záhadných okolností zmizí v sedmnácti letech, těsně před maturitou. Za tři týdny je nalezen těžce zraněný se ztrátou paměti. Je jediný ze tří lidí, kteří podobným způsobem zmizeli a vrátili se. Fanny, dcera souseda, bohužel takové štěstí neměla. Jen krátce před tím, než tito mladí lidé zmizeli, hořel v zahradě u domu, kde bydleli strom. Tyhle duchařiny mě moc baví. Sice se z toho nakonec vyklubala docela překombinovaná pointa. U knihy jsem seděla napnutá jako struna a nemohla jsem ji odložit až do úplného konce.
Váhala jsem, zda si knihu vypůjčit, ale zaujala mě anotace - trochu jiná než u všech současných thrillerů, bestsellerů.
Také jsem se bála, aby to nebyla severská krimi, kde jen stříká krev. Nebyla!
Začetla jsem se dobře, jen po první třetině jsem zauvažovala, zda knihu neodložím, protože hororu se bojím. Nakonec jsem vydržela a vše se vysvětlilo jinak - nešlo o žádné duchy nebo nadpřirozeno.
Atmosféra byla napjatá a tajemná. Zápletka zamotaná, promyšlená, krásně se příběh rozpletl. A úplný závěr - každopádně nečekaný..
Určitě od autorky ještě něco vyberu.
Tento thriller má dobrou zápletku, první tři čtvrtiny děje jsou strhující, vynikající je i temná atmosféra, ke které napomáhají i přidané prvky hororu. Až po rozuzlení mě to bavilo, bohužel závěr celý příběh shodil.
Nevadí mi, že jsem celkem brzy uhádla pachatele, ani nepotřebuji u knih happy end, ale vysvětlení by nemělo postrádat logiku. Tady rozuzlení docela skřípe, některé věci nedávají smysl.
Hořící stromy byla moje první přečtená kniha této autorky a od dalších mě neodradila. Naopak, dát totiž celému příběhu reálnější vysvětlení, hodnotila bych lépe. Za dobré počtení až do chvíle před závěrem hodnotím průměrně.
Ohlsson nezklamala. Postupně odhalované tajemství... Napětí... Zmar... Ač mi můj optimismus nalhává, že je příběh nepravděpodobný, musím uznat, že vše do sebe logicky zapadá.
80%
Situace připomínala řecký příběh o naprosté zkáze. Všechno bylo tragické. Všechno bylo úchylné a narušené.
Bezva thriller, výborná zápletka, rozuzlení bylo pro mě naprosto neočekávané. Konec byl taky nečekaný, ale nevadil mi.
Za sebe mohu knížku doporučit.
Hodnocení je za ty bezvadné první dvě třetiny knihy, to jsem byla napnutá, zvědavá a nejradši bych v tom pořád ležela. Konec mě už mírně zklamal, i když originalita se tomu vyústění také upřít nedá. Bohužel však příběh tak, jak se nakonec rozpletl, se pro mne stal těžko uvěřitelný a ne příliš logický. Než se ale ta pravda začala rýsovat, byly to pravé čtenářské hody :-)
Mne tento pribeh moc bavil, libilo se mi, ze krimi zapletka neni vypravena z pohledu vysetrovatelu.
Knihu jsem dostala. Vždycky si nejdřív přečtu obsah, ale tady jsem se z nějakého důvodu spokojila s kouknutím na hodnocení. Takže jsem žádnou slávu nečekala. V místech, kde Anna v garáži slyšela chichotání, a váza byla byla než být měla, atd. jsem knížku znechuceně odložila. Horory totiž nečtu! Jenže zas nemám ve zvyku nedočítat. Takže jsem s povzdechem, že všechno má svou premiéru, dala příběhu nakonec šanci. Nelituju! Byť pár nesrovnalostí či nedotažeností by se našlo, celkově pro mě kniha něčím novým a neotřelým a rozhodně hodnotím maximálním počtem. Měla totiž krom zajímavého námětu a zpracování i tu typicky jinou atmosféru, kterou se severské krimi tak liší od jiných.
Takový morbidní, za vlasy přitažený “ horůrek “ to byl. Možná jsem už podobných příběhů přečetla víc než bych měla, možná s autorkou přemýšlíme až moc podobně. Z rozuzlení jsem totiž odhadla to zásadní, totiž pachatele, příliš brzy. Asi po čtvrtině příběhu. Pak jsem jen čekala, zda se můj odhad potvrdí. A potvrzoval se mi víc a víc i když některé souvislosti nakonec byly překvapující. Konec je, přiznávám, neotřelý. Tam k lehkému překvapení došlo a celkově kniha není špatná. Pro mne ale byla dost předvídatelná.
Tohle po dlouhé době zase byla jízda. Kniha mi dlouho ležela doma, kvůli slabému hodnocení se mi do ní nechtělo. Jak jsem byla mile překvapena. Žádná hluchá místa, prostě krásně to odsýpalo. I když konec mne překvapil ale co už, všechno nemůže dopadnout dobře. Doporučuji.
Hořící stromy autorky Kristiny Ohlsson jsou skutečně výtečným čtením. Děj jednoduchý a přitom zápletka nenudí, hororové prvky, ovšem nikoliv přeplácaná nadpřirozenost. Postavy uvěřitelné a jejich bolest skutečná, že jim toužíte pomoci, ale příběh kráčí neúprosně daným směrem. Doufáte za ně, věříte.
Děj samotný není nijak složitý, před deseti lety došlo v městečku k několika únosům, poslední si musel prožít mladý Lucas, byl však natolik těžce únoscem zraněn, že ztratil rok paměti včetně vzpomínek na únos samotný. Po letech se však odhodlal k návratu do míst svého dětství a nadějí s nadějí, že se mu podaří vzpomínky opět vyvolat. Netuší však, co vše svým návratem vyvolá ve skutečnosti.
Kniha není těžká na čtení jako na atmosféru samotnou. Nedoporučuji jej slabším povahám, ne z důvodu krvavých scén, na ty je autorka skoupá, ale kniha je velmi ponurá a bolest rodiče nad ztrátou milovaného dítěte ze stránek stříká na všechny strany. I tak se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem četla.
Slíbila jsem si, že tuhle knížku si fakt budu šetřit.
A pak nastal sešup, nešlo přestat!
Trošku detektivka, trošku horor, hodně napínavé a naprosto nečekaný závěr.
Tahle kniha se mi hodně líbila.
Asi takto. Knížka je čtivá. Styl psaní je zvláštní v tom směru, že některé věty jsou až příliš strohé, ale některé odstavce, aby čtenář četl třikrát, aby plně pochopil, co se autorka snaží sdělit. I přesto ale kniha měla ve svých třech základních dějových liniích spád a děj ubýhal před očima.
Zločin sám byl zvěrstvem, ale to není nic překvapivého. Bohužel, stejně jako pachatel, uhádla jsem, kdo jím je, už někde v půlce knihy. Sice jsem nevěděla proč, ale o tom "kdo" jsem vlastně pochybnost neměla. Konec už ovšem trochu překvapením byl. Pořád jsem doufala, že to na konci dopadne lépe, ten vybitý mobil mi přišel už trochu moc. Ale budiž, neotřelé konce jsou fajn. Ale popravdě mi krom jasného pachatele vadilo o to, že jak Lukas, tak Gunnar si po dobu celého příběhu podkopávají vlastní pozici pokaždé, když nemluví pravdu. A policie neschopná naslouchat nebo se zajímat...? Já nevím, jako dobré krimi drama to rozhodně je! (A dobře je za 3) Ale asi jsem čekala víc. I proto, že důvod, proč vrah kdysi nechal Lukase žít, nedává v konečném důsledku příliš velký smysl. Už proto kolika "důkazy" by se mohl ohánět, kdyby býval neztratil paměť. A celkově těch věcí, které nedával úplně smysl tam bylo víc. No prostě... Alespoň, že se tam mrtvoly nerozkládají do druhého dne ve zcela anonymním prostředí :)
Štítky knihy
severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Nechtění |
| 2013 | Sedmikrásky |
| 2015 | Skleněné děti |
| 2015 | Lotosové blues |
| 2022 | Bouře |
Kristina Ohlsson zřejmě nemůže zklamat.
U této knihy jsem měla nervy napnuté jak dráty. Autorka opravdu umí udržet člověka při pozornosti a v napětí.
Příběh znova po deseti letech otevírá starý případ, kdy došlo ke zmizení dvou žen a téměř smrti chlapce Lukase. To, jak Kristina dávkuje informace, jak nechává Lukase váhat jestli náhodou on nemá v deset let starém příběhu svou temnou roli, jak se postupně objevují nové indicie, jak se vám mění pohled na další postavy příběhu - to je prostě brilantní. Taková hezká psychologická hra se čtenářem.
Všichni jsou vystresovaní a mírně hysteričtí z toho, co se děje, což má za následek, že se policie jejich podněty moc nezabývá. To, jak jsou policajti slepí a hluší, a proto to dopadne tak, jak dopadne, je fakt iritující věc. Ale tak to autorka chtěla a patří to k tomu příběhu.
Za mě skvělá práce.