Hořká múza

02.03.2024

Začátek zajímavý, ale pak nastoupily odpudivé prvky (holt horor), které mne nakonec tak ve čtvrtině od čtení odvrátily. Ale ještě jsem se mrkla na závěrečné stránky, kde už se odehrávala opravdu vražedná nechutná hrůza...

Nicméně na začátku jsem ukořistila zajímavé větičky:

"K tomu, abys žil, potřebuješ jedinou věc. Za žádných okolností nesmíš přestat dýchat, to je celé."

"Čím výš vyletím, tím menší se ti zdám, ale to jen proto, že ty neumíš létat."

02.05.2023

Musím říct, že kniha se mi nakonec dost líbila, překvapila mě svou propracovaností a celkovým pojetím příběhu. Pokud znáte autorovy filmy, tak můžu říct, že příběh v knize má stejnou atmosféru a stejně postavené hororové prvky - žádné nadpřirozeno, duchy nebo strašidla ve skříni tady nečekejte, autor si hraje s vaší lidskostí a zkouší, co vydržíte. Znechucuje intimitu, popisuje takovou bolest a utrpení, ze kterého se vám zvedá žaludek.

Sledujeme život Franze, vášnivého spisovatele, který se kvůli své zarytosti dostane do světa mimo čas a realitu, kde nalezne to, po čem celý život toužil, ale i to, co by nikdy žádný člověk poznat nechtěl.

Dlouhou dobu nás příběh nechává v nejasnosti, nakonec se ale ukáže děsivá a tvrdá pravda o Franzovi, osudu a smyslu života.

Některé scény byly opravdu hodně drsné a zvrácené, ale ke konci se příběh posunul do jiné roviny, autor obrátil karty a my konečně pochopili záměr celého příběhu.

Jsem ráda, že mě kniha po dočtení nezklamala, ale naopak překvapila tím, kam se příběh ubral. Podobné knihy asi vyhledávat nebudu, ale pokud hledáte netradiční, trochu historický horor z prostředí Česka, nebojíte se postavit se brutálním, někdy i násilným sexuálním scénám, za cenu dobře propracovaného příběhu, tak tuhle knihu zkuste.

03.12.2022

No, asi to nebylo napsáno pro mě. Dlouho mi přišlo, že je to strašlivá slátanina. Později jsem změnila názor. Jako slátanina mi to nakonec nepřišlo, nicméně číst se to nedalo.

01.10.2022

„První známkou
začínajícího poznání
je touha zemřít.
Proč je ale na cestě k smrti
tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Jedinou jistotou tohoto světa je smrt.“

Příběh, ze kterého jsem byl zprvu docela zmatený. Vlastně jsem nevěděl, co se děje, kde jsem a kdy jsem. Ale nebyl jsem v tom sám, i hlavní hrdinové Franz, Cecílie, Kristina, Vítek i Řehoř v tom byli se mnou. Situace střídá situaci, sen, realita, skutečnost, přání – to zde bylo celkem nepochopitelné. Až později jsem zjistil, že to bylo spíš – nepochopené. Čím víc jsem se do románu začítal, tím víc jsem chápal. I když některá část mého mozku se s tím nechtěla vyrovnat, nakonec musela propadnou tušení, že vše je vlastně v naprostém pořádku. Alespoň v tom pořádku, který chtěl pan spisovatel tímto dílem vyvolat.

Malá ochutnávka:
„Chceš se napít, Franzi?“ zeptala se Otýlie a natáhla se pro sklenici čisté vody.
Stála na bílé plechové skříňce, kam si do šuplíku schoval pár poznámek z doby, kdy měl ještě sílu psát. Už několik týdnů nerozezněl symfonii na psacím stroji, která vždy proměnila bílý papír v něco víc než jen hořlavý materiál. Dnes byl první den, kdy se cítil tak unavený, že neměl nutkání psát ani přemýšlet, jen kontrolovat dech, aby trpěl co nejméně.

Ke konci to měl být krutý horor. Jenže průser nastal, když si čtenář uvědomil komu že má vlastně fandit. A dle „dobrého“ výběru pak zjistíte, že konec není horor, ale velký smutek. Při vší té krutosti jsem se zapomněl bát a místo toho jsem brečel. Brečel jsem pro to, čemu jsem fandil, čemu jsem věřil a vlastně si ani nejsem jistý, zda to bylo správně. Emil Křížka si opět zahrál z lidskou myslí, ukázal nám tu bestialitu v našem srdci, tu bezmocnost, kterou si každý nosíme s sebou a tu krutost, když to z nás všechno vylétne a začne otravovat své okolí.

Citát: Když nemám tělo, proč ho cítím?

Emil Křížka je ten člověk, který „našel“ román Mysterium Tremendum od Sebastiana Rainera. A po svém jej předložil veřejnosti. Tak že jsem vlastně věděl, do čeho jdu. Příběh plný smrti, násilí a beznaděje. Sice to není nejlepší horor tohoto roku, jak hlásá přebal knihy, ale je to rozhodně nejbrutálnéjší příběh, který jsem tento rok četl. Našel jsem tam jednu chybu. Není sice nějak významná, ale i tak. Na straně 25 se píše, že Francz kouká ze třetího patra, ale na straně 39 je psáno že bydlí ve čtvrtém patře. A už jsem dlouho nedal žádné Hetešáky. Tak že dávám čtyři a půl temných motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Poslední dobou mám pocit, že píšu jinak, než mluvím, mluvím jinak, než myslím, myslím jinak, než bych myslet měl a tak to jde pořád dál až do té nejhlubší temnoty.

01.08.2022

Bohužel se musím zařadit k těm čtenářům, kterým kniha nesedla. Upřednostňuji jinak stavěné horory, zde se vše točí okolo jedné postavy – Franze. Přiznám se, že jsem dosud nečetla žádné dílo Franze Kafky, takže po přečtení recenzí jiných čtenářů jsem byla překvapená, nakolik je tato kniha stylem podobná právě Kafkovi. Považuji se za čtenáře, který Hořkou múzu pravděpodobně nepochopil správně, nepoznal provázanost s Kafkou, a to ani podle jména hlavního hrdiny. Věřím, že si kniha najde spokojené čtenáře, kteří toto dílo správně ocení a ohodnotí. I já oceňuji autorovu bezbřehou fantazii, kterou dokáže přenést na papír a zhmotnit ji. Pro toto musí mít člověk nadání a talent a Emil Křižka psát zcela jistě umí, jen bude mít bohužel okruh čtenářů lehce zúžený.

28.06.2022

Dnes vám napíšu pár slov o hororové novince českého autora, která vyšla celkem nedávno a určitě přinese spoustu rozporuplných reakcí.
Autorem je Emil Křížka, který mj. přinesl i scénář k filmu Hrana zlomu, který se mi osobně hodně líbil, protože byl jiný. Naprosto odlišný od filmů, které běžně sleduji, nebo se v poslední době točí. Hořká múza je napsaná podobným stylem. Od začátku až do konce se možná nebudete přímo bát, ale ošívat ano. Po pár stránkách jsem pochopila spojení s Franzem Kafkou. Nejen tím, že měl hlavní hrdina stejné křestní jméno, ale především i atmosférou, absurditou scén a existencionálními motivy, které jen tak z mysli nesmažete.
Tohle nebude knížka pro každého. Když o tom tak přemýšlím, stylem psaní se Kafkovi hodně podobá – je to surové, někdy nepochopitelné a občas si budete chtít u některých scén vyškrábat oči. Pak jsou tu ale scény z dětství vedlejší postavy, kdy máte na okamžik soucitné myšlenky. Ale fakt jen na okamžik.
Je to celé zvláštně neuchopitelné. Příběh by mohl být méně Kafka, více Křižka. Některé věci jsou v knize popsány až moc naturalisticky. Pokud máte rádi absurdní romány s přesahem, bude vás to bavit. Je to prostě jiné. Je to své.