Hořká vůně mandlí
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/799/bmid_horka-vune-mandli-983-799.jpg
5
94
94
Čtyři novely o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války, jejichž životní cesta jednoznačně vedla do plynových komor koncentračních táborů. Jsou otřesným svědectvím o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války. Zároveň jsou dokumentem o morálních lidských kvalitách těchto lidí, kteří mnohdy stáli před vážným mravním rozhodnutím, ať již šlo o mladého chlapce vracejícího se z koncentráku a váhajícího mezi pomstou a odpuštěním nebo starého profesora, který se měl rozhodnout k dobrovolné smrti.... celý text
Přidat komentář
Jedna rozsáhlá novela a tři povídky na jedno téma: osudy židovských rodin a jednotlivců na začátku (Dům vrácené ozvěny), v průběhu (Člověk ve velikosti poštovní známky) a na konci (Právo bez Boha, Chvíle hned po ránu) druhé světové války. Lustigovými hrdiny jsou povětšinou ti nejbezbrannější a nejzranitelnější - děti, ženy a staří lidé. Ať už je to majitel galanterie Emil Ludvig se svou rodinou, ředitel Prozatímního ústavu pro osamělé dívky a chlapce Henryk Bley, bezejmenná stará žena, matka pokladní v jednom pražském biografu nebo mladičký Robert, sledující po ránu kolonu zajatých německých vojáků, všichni prožívají tragédii války z bezprostřední blízkosti. Ponížení, odevzdání, strádání, pokora, ale také vzdor, hrdinství, odvaha či neukojitelná touha po pomstě, to jsou synonyma duševních stavů a východiska činů, které jsou Lustigovým hrdinům vlastní a ukazují židovský holocaust v celé jeho nahotě. Svět, v němž není žádná jistota, norimberské zákony, které udělaly z rasismu čaj o páté a konečně vyhlazovací nacistické tábory, v nichž pojem lidství ztratil na ceně a závan hořké vůně mandlí předznamenával smrt. Nikdy by se na tyto hrůzy nemělo zapomenout…
Žid, politolog, emigrant, profesor, spisovatel, svědek neodpustitelného bezpráví... A nad tím vším ČLOVĚK! Hlavně jen obyčejný člověk - Arnošt Lustig, který se z toho všeho co zažil, přežil a přečkal..., musel jakousi formou vypovídat, vypsat. Ani zde tomu není jinak.
Čtyři novely, které jsou opravdu ,,hořké." Zejména, když si za tu hořkost..., muže lidstvo samo...
Času stráveného s touto knihou, rozhodně nelituji.
Upřímně jsem čekala trochu více, první příběh byl zbytečně rozvleklý a takový neslaný nemastný, zbytek už byl lepší.
Můj druhý Arnošt Lustig a opět zklamání. První povídka byla zbytečně rozvleklá a trochu šílené postavy a jejich osudy mi byly úplně lhostejné. 3*. Druhá povídka se mi, po chaotickém začátku, jevila jako lepší, ale nakonec ani ona mě nijak nezasáhla. 3*. Třetí povídku řadím mezi ty nejhorší texty, jaké jsem kdy četla. S bídou 1*, za těch několik posledních stránek, které něco přinesly. Poslední povídka byla nejlepší. Ale ani ona si ode mne nevysloužila plné hodnocení. 4* dávám proto, že to bylo celé takové bez energie, unavené, skoro jako by to autor psal v nějakém polospánku.
Začínám se obávat, že Arnošt Lustig asi nebude pro mě. Ne tak jako Bohumil Hrabal, k tomu, doufám, jednou dospěji, ale jako autor, jehož psaní prostě není můj šálek čaje.
Co je v knihách A.Lustiga, že nás to žene ke čtení dalších a dalších jeho knih a přitom se podvědomě bráníme číst o těch hrůzách? To že za ty hrůzy může člověk a dělaly se proti člověku? A my se podvědomě bráníme a čekáme až nám někdo napíše - Bane, kdepak, to se přeci nikdy stát nemohlo, vždyť to by člověk člověku nemohl udělat....
Vždycky,když čtu knihu s touhle tématikou,uvědomuji si jaká to je tragédie v dějinách,když někdo systematicky vybíjí nějaký národ.Navíc národ,který neublížil,nebouřil se.Bohužel k tomu možná došlo právě proto a pak stovky tisíc naprosto nevinných lidí zmizelo v plynových komorách.Tohle je tedy také lidská tragedie nás všech.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Moje první knížka od pana Lustiga.Pro mě trochu těžší čtení, co se týče stylu psaní.
Co se týče obsahu, asi netřeba slov.Být Židem v době Německé říše to byla témeř jistota smrti.Nejvíc se mi líbila první novela Dům vrácené ozvěny,i když teda začátek byl příliš zdlouhavý.