Hořký dým paměti
Ivan Alexejevič Bunin
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103166/horky-dym-pameti-ZJl-103166.jpg
4
6
6
Výbor z básnického díla velkého ruského básníka a prozaika, autora, který nesouhlasil s revolucí 1917, 1920 emigroval do Francie a zemřel v Paříži, autora, kterému byla r. 1933 udělena Nobelova cena. Verše, které na pozadí přírodních dojmů z ruské krajiny zachycují stesk, ve kterém, jak říká autor doslovu, "je něco z obecného soumraku doby na přelomu století". Verše zachycují nálady dne, noci a ročních období. Verše s přírodními obrazy, do nichž jsou promítány pocity loučení, míjení a stesku, stesku z neopakovatelnosti a nenávratna. Verše vzpomínají na uprchlou, prožitou lásku. Verše všímající si osamocených přírodních míst a hřbitovního prostředí s podtextem míjení a zániku.... celý text
Přidat komentář
Bunin byl mistr slova a jeho básně jsou dokonalé. Kdyby mě víc chytily za srdce, dám pět hvězd.
Básně plné melancholie a zvláštní nostalgie: pocitu který je typický především pro Rusko a ruskou literaturu a jemuž se říká toska.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Temné aleje |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1975 | Antonovská jablka |
| 1970 | Pán ze San Franciska |
| 1990 | Povídky |
Po dlouhé době mě takhle zaujala básnická sbírka. Úplně živě jsem viděl Buninem popisované (všední) věci, obrazy, krajinu, cítil mráz a vlhko, slyšel šustění listí nebo větru v korunách stromů. Nevím, jak to udělal, ani jak jsem se na něho takhle naladil, ale byl to pro mě velký zážitek. Skvělé.
"Tam za hřbitovní stěnou
v tom houští březovém
nevládnou kosti jenom,
tam vládne také sen.
Zelení dlouhých snětí
komíhá letní van,
tvůj světlý úsměv letí
tím vánkem přivíván.
Ne kříže, ne ty lístky
mám dosud před sebou -
tvé šaty gymnasistky
s tvářičkou svítivou.
Copak jsi opuštěná?
Vždyť dosud se mnou jdeš
v tom prošlém do vzdálena,
kde já byl jiný též.
Jen v světě přítomnosti,
kdekoli na zemi,
je veta po mladosti,
minulost prchla mi."