Horrory No. 1
Arthur Machen , Billie Mayor (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74692/bmid_horrory-no-1-RVi-74692.jpg
3
11
11
Sešitové vydání dvou povídek, Billie Mayora Sanatorium smrti a Arthura Machena Vnitřní světlo.
Přidat komentář
Svým způsobem poněkud nesourodé spojení povídky české autorky tehdy píšící pod pseudonymem a pozapomenutým (dnes již ovšem znovu objevovaným) klasikem strašidelné a horrorové literatury první půle minulého století. Ale v roce vydání tohoto sešitového svazku byl hlad po horrorové literatuře ještě natolik silný a neukojitelný a zdroje tak nevyčerpatelné, že se prostě vydávalo, co šlo. Tato nesourodost se však může stávat pozitivem v pohledu na odlišnost obou děl obsažených ve svazku. Obě povídky jsou poměrně odlišné, byť zápletkou lehce podobné. Zatímco Billie Mayor jako by sázela na mix několika základních klišé a postupů z nichž však dokázala vytvořit poměrně svižný a akční příběh, ovšem bez výraznějšího a uzavřenějšího vyvrcholení, které nahrazuje kýčovitý a svým způsobem nesmyslně neopodstatněný závěr, Machen sází na svou pověstnou mysteriózní auru mrazivého tajemna a nečekaného odhalení. Každá z povídek jede ve své rovině, ve své poloze strachu a hrůzy, obě nakonec vcelku vyrovnaně. Zaujme a body k dobru jistě dodává zajímavé, dnes již jistou nostalgií a retroodérem oplývající zpracování (krásně to voní). I přes jistá negativa (korektury, žánrová nesourodost a neukotvenost) má (nebo by měl mít) tento první svazek delší edice a i její další části, své místo v knihovně horrorových nadšenců. Jednak pro svou již neopakovatelnou jedinečnost, stále ještě vyjímečnost, jednak jako ukázka domácího horroru počátku 90. let minulého století. Ani jedna z povídek není nějaké veledílo, ale prostě to hezky vypadá a hezky se to čte.
Ale tohle nebylo vůbec zlé. První příběh je taková pomalejší brakovka s čímsi, co bych nazval „secret gore“. Navzdory určité předvídatelnosti si zachovává prvek napětí; pokud bych měl něco vytknout (a není to malá výtka), je to přílišné zjednodušení některých částí příběhu. Stačilo by příběh víc rozepsat, dát některým postavám větší roli a trochu se porýpat i v těch věcech, které se dějí na pozadí. Středně zajímavá věc z prostředí Sanatoria smrti od pro mě doposud neznámé české autorky.
Pokud mě první povídka trochu zklamala, Vnitřní světlo od známějšího autora Arthura Machena mě svým koncem po emoční stránce naprosto rozbila. Líbila by se mi i za normálních okolností, protože ladění příběhů z počátku minulého století mi atmosfericky hodně sedí. Ale zde jsem zaznamenal i skvělou práci v tom, jak je příběh vystavěný; je to typická ukázka toho, jak vystavět skořápku zdánlivě chaotických faktů a pak doplnit fantaskní pointu, která všemu dodá potřebný smysl.
Obě povídky spojuje light motiv mozku a také to, že rok úmrtí druhého autora je rokem narození prvního. Někdy příběhy trochu zaskřípou, ale nestalo se tak v mých očích příliš často. Za mně docela fajn obálka, i když mi v zadní části obalu trochu chybí nějaké info o samotném svazku nebo alespoň úvodník. První číslo sešitu Horrory si v mých očích vede dobře.
Fajne věc pro sběratele a horrorové fajnšmekry.