Horší než smrt
Zdeněk Jukl
Mykash. Jedno z největších měst rozlehlého království. Město, kde zákony existují jenom proto, aby se nedodržovaly. Město rozdělené na dvě části. Ve vnitřní žijí ti bohatší a vlivní, ve vnější pak všichni ostatní. Smrt je zde na denním pořádku. Vnější město je plně pod kontrolou zločineckých tlup. Přesto do města přicházejí stále další lidé s vidinou šťastnější budoucnosti. A nejen lidé… Cosi se plíží nočními ulicemi. Dostane se to i na ta nejstřeženější místa. Lidé mizí beze stopy.... celý text
Přidat komentář
Opomenu-li fakt, že obálka nemá s dějem příliš společného, je prvotina Zdeňka Jukla dílkem vskutku zvláštním. Její největší slabinou pro mě byla délka - přestože autor začne s atraktivní zápletkou, ta se mu rychle vymkne z ruky a za polovinou vyšumí do ztracena. Z honby za krvelačnou bestií se stává napůl vlkodlačí romance, napůl heroická fantasy, aniž by to však fungovalo v jednom či druhém případě. Nemluvě o dějových zvratech, nenápadně tahaných z rukávu tak, aby laciný trik každý prokoukl. A tohle vše na čtyř set stránkovém prostoru, přičemž potenciál i kapacita by s bídou stačily na třetinu. O nic lépe na tom nejsou ani postavy, okopírované pravděpodobně z Dračího doupěte. Navíc v mnoha ohledech jakoby autor počítal s tím, že čtenář automaticky přistoupí na pravidla jeho světa, aniž by ten svět však nějak uvedl. Klaďasové jsou čestní a spravedliví, záporáci špatní a prohnilí, varianta mezitím není. Při hledání kladných dojmů bohužel moc nepomohla ani amatérsky působící stylistika.
Je nepopiratelný fakt, že časy hojnosti (kdy vydávali Kulhánka se Žambochem) jsou pro nakladatelství Poutník dávno pryč. Poutník se tak dostal do situace, kdy mu nezbývá než sázet na nové české autory (to je chvályhodné) a doufat, že se objeví druhý Kulhánek. V případě Zdeňka Jukla se tak jistě nestane. Protože vydat takový škvár v hodnotě cca 300 korun (díkyhobu za městské knihovny) jakým je kniha Horší než smrt, to už chtělo pořádnou odvahu či zatmění v hlavách nakladatelství.
V medailonu autora se můžete dočíst, že kratší práce stejnojmenného názvu vyhrála jistou literární soutěž. Docela rád bych viděl konkureční díla v soutěži, protože když zvítězilo právě toto dílo, tak potěš koště.
Dobrá, ještě v první polovině stránkově předimenzované knihy (cca 420 stran) mě trošku zajímalo pátrání (ovšem mizerně napsané) po tvorovi, který vraždí lidi města Mykash po desítkách. Přesně v polovině příběhu se identita tvora (která byla díky autorské neobratnosti již sto stran dopředu snadno uhádnutelná) odhaluje. Je to drakodlačice. Kdyby jí hlavní hrdina (i když vedoucí člen zločinecké bandy, jeho charakter by mu mohl závidět i Mirek Dušín) zapíchl a kniha skončila, bylo by to o hvězdičku navíc. Bohužel přichází šok: hlavní "hrdina" Kan se do drakodlačice zamiluje (žádný postupně, prvně se osobně sejdou v jedné místnosti a dohodnou se, že to dají dohromady). Zbytek knihy je jak z primáckých pořadů od Rosamunde Pilcher. Kan neustále osahává a líbá šupinaté stvoření, vražedná drakodlačice neustále brečí nad spackaným životem, nad otravou svého milého, apod. Korunu příběhu dá přeměna člověka Kana taktéž v drakodlaka.
Druhá polovina knihy je jen pro otrlé čtenáře a zvláště posledních sto stran pro skutečné masochisty. Kromě nudného zabíjení protivníků se drakodlaci nechutně muckají na každé druhé stránce (fakt nekecám!). O olizování obličejů, okusování tváří, krků, ramen, ocasů, se mi bude zdát ještě hodně dlouho.
Takže drahý Poutníče, příště lepší ruku při volbě děl, která považuješ za hodna vydání. Vydat příběh takové kvality začátkem 90. let, kdy byla česká fantasy ještě v plenkách, beru. Vydat / číst Horší než smrt v roce 2015 je provokace / utrpení.
Horší než smrt
První polovina knihy se ještě dala číst. Za tu tři hvězdy. Druhá už byla jen romantika pro dívky, samé olizování a okusování. Za to hvězda dolů. Některé dějové linky jsou pro mě dost křečovité. Jeden za všechny: šéfovi zabijí syna a je z toho pěkně nasranej. O kousek dál šéfa vražda syna vůbec nezajímá.