Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457856/bmid_hory-a-nekonecno-9NU-457856.png
5
164
164
Viktorka se během své sedmiměsíční cesty vydala pěšky přes Kavkaz od Černého moře v Gruzii ke Kaspickému moři v Azérbájdžánu. Kniha je plná veselých i napínavých příběhů a rozhovorů s místními obyvateli, doplněných pozorováním toho, jak se při osamělém čase v horách proměňuje poutníkovo vnímání věcí a životních hodnot. Dozvíte se, jak se autorka vyrovnávala s pozorností, kterou osamocená žena na cestách vzbuzuje, se strachem, hladem, nepřízní počasí a byrokracií. „Je to kniha o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál. Taková cesta má prostě svůj smysl.“ píše spisovatel Aleš Palán. V doslovu ho doplňuje filosofka Anna Hogenová: „Mezi ty, kteří jsou živou vodou naší každodennosti, patří i Viktorka Hlaváčková se svým vyprávěním, jehož rezonováním je jediné: člověk je jen rozhovorem a jde jen o to, aby tento rozhovor byl opravdový a nikoli jen trapným zážitkem, který se dá koupit.”... celý text
Přidat komentář
Viktorka je pro mě strašně moc odvážná žena, která si je zdravě vědoma své hodnoty. Naprosto obdivuju její cestování a vnímání světa. Já bych si na to netroufla, mám ráda značené a osvědčené cesty.
Před několika lety jsme na přednášce o této cestě byli, ale číst o tom je dechberoucí.
Posloucháno jako audiokniha (audiotéka).
Nejprve jsem po tomto sáhla spíše jako ,,z nouze ctnost" a po pár větách málem odložila ( a to z důvodu špatné práce zvukaře, nebo kdo za kvalitu zvuku u audioknih odpovídá).
Nicméně jsem se k poslechu vrátila a obsah je skvělý. Autorka moc sympatická, její vyprávění je příjemné, jen zvukař ji
audioknihu pokazil, ale za to autorka nemůže.
Viktorie má můj obdiv za to jak ty cesty úplně sama dává. Plně souhlasím s komentářem Lilites předemnou. Knihu doporučuji.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Tak tohle byla pecka...
Autorka sepsala (a namluvila, jako audioknihu) svou cestu, kterou podnikla pěšky za 7 měsíců přes Kavkaz, Gruzii až po Ázerbájdžán..
Popisuje krásu krajiny, setkává se s místními lidmi a vypráví nám o nich, ale i o zvířatech a dalších různých a občas i hrůzných historkách, z této cesty..
A nejen to... tyto historky a vzpominky jsou protkané i různými velmi zajímavými myšlenkami a až filozofickými úvahami o životě...
Opravdu velmi zajímavý poslech a já jen vřele doporučuji a obdivuji Viktorii, protože sbalit se (samotná holka) na půl roku a odejít někam do neznáma, kde nevíte co bude, jaké bude počasí, nebo co se všechno může stát, chce velkou odvahu. Já bych to nedokázala a tak jsem ráda, že na to má někdo ,,koule,, a já si to mohu alespoň takhle zprostředkovaně užívat doma v relativním klidu skrze tuto skvělou knihu..
Super a děkuji :-)
Cestopis o Kavkazu spojený s rozjímáním o životě a smyslu člověka. Zajímavé historky a zároveň hluboké myšlenky.
Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.
Viktorka je fenomén! Pokaždé říkám, že mít tak z poloviny velké vaječníky, jak ona, tak mě nic nezastaví. :D Ale, bohužel.
Hory a nekonečno je cestopis, který pojednává o nezlomnosti a objevitelském duchu. Viktorka odmala zpochybňuje vše, na co jí někdo řekne, že to nelze. Ale není umíněná hlupačka. Když jí někdo vysvětlí to okřídlené proč, nemá problém to přijmout.
Cesta přes Kavkaz je omamná. I můj oblíbený Ázerbájdžán a Gruzie. Země, které oplývají něčím magickým. Druhá věc jsou lidé zde žijící a u z čtení je mi jasné, že ne vše, co Viki zažila je pro mě. Nicméně to, s jakou nezlomnou lehkostí postupuje kilometr za kilometrem. Jak se šine krajinou a nechává se prostoupit přírodou. To jak se kámoší se zvířátky. :D Jo, je to hodně. Od běžných cestovatelů mi Viktorka vždy přišla jako fenomén a její knížka je super.
Ale, není to pro každého. S tím, jak je Viki svá, je i pro hodně lidí tato knížka nic moc. Je to něco mezi růžovou Lucií s Houskym a Jakobovým deníkem. Takový Zibura. Jen víc v horách a s pořádnýma vaječníkama. :D
Celkově mě knížka bavila, a i trošku inspirovala. Ale některé pasáže byly nudné a závěr už šel tak nějak do ztracena. Ale ta holka prostě válí!! 4 hvězdičky!
Úžasná kniha,velmi čtivá a zajímavá, místy přímo napínavý survival. Spousta krásných fotek. Doufám, že Viktorka brzy napíše další knihu ze svého putování.
Tímto poutavě napsaným cestopisem čtenářům autorka přiblížila a okořenila zajímavým vyprávěním, postřehy o krajině, lidech, zvyklostech a hlavně její pěší cesty přes Kavkaz. Teď běží v TV reklama na něco "Proč?" a odpověď zní "Protože chci!!!" a to mi přesně sedí na Viktorku, cestovatelku, která jde za tím, po čem touží, s vytrvalostí a pokorou, vnímáním a podřízeností . Ví, že je jen malilinkatou součástí velikého celku a na své cestě přírodu svou přítomností neruší, ale je její součástí. Zajímavé jsou její postřehy ze života a kultury místních obyvatel.
Jsem moc ráda, že čtenáře seznámí se svými zážitky, postřehy i osobními myšlenkami. Kromě cest se věnuje i dobrovolnické činnosti na farmách nebo v uprchlických táborech. Obdivuji ji jako samostatnou ženu, která ví, co chce, co si zvolila. Co si budu vykládat, i kdybych byla mladá, nedala bych to.
Nahlédla jsem i na její web, který je uveden v knize , kde má popsány i další cesty, ale hlavně testovací oblečení , což určitě pomůže turistům.
Přeji jí hlavně zdraví a sílu.
velmi dobrý cestopis, kromě putování mimo turistické trasy, které lze jen obdivovat, přináší kniha mnoho zkušeností a zážitků autorky s místními lidmi, často zcela nečekaných a překvapujících, osamocené cestovatelce držím palce a musím přiznat, že i mně některé myšlenky z knihy uvízly v paměti
Mám ráda cestopisy, zbožňuji hory a Gruzie mě hodně láká, takže je jasné, že se mi kniha líbila. Viktorku obdivuji, že se na takovou výpravu vydala sama, já bych si netroufla. Ale zase někdy jsem si při čtení říkala, že zbytečně moc riskuje, ať už v horách, nebo při setkání s některými lidmi. Každopádně kniha je plná zajímavých příhod a já jsem ráda, že jsem aspoň takto z tepla domova poznala trochu Gruzii a Ázerbájdžán, jejich přírodu, městečka, vesnice, obyvatele a zvyky.
Jedna z nejkrásnějších knih jaké jsem v poslední době četl. Nedokázal jsem ji přečíst "jedním dechem", protože hodně kapitol obsahuje myšlenky nad kterými se sluší se zastavit a zamyslet. Není to prostě jen "cestopopis", ale komplexní esej o přírodě, divočině a duši člověka. Určitě se k ní brzy znovu vrátím a kapitoly plné pozoruhodných myšlenek budu pročítat pomalu a pozorně. Každopádně Viktorčin způsob cestování je obdivuhodný a 99 % mužů by na to neměl koule. Ani já ne.
Velevážená Viktorko z Československa, napsala jste nesmírně poutavý, čtivý a hloubavý cestopis, který jsem takřka smlsnul jedním dechem.
Ze srdce obdivuji houževnatost a té tedy máte na rozdávání, jste navíc velmi chytrá a citlivá, takže mezi nejlepší pasáže Vaší knihy patří ty, kdy se zamýšlíte nad hloubkou vesmíru, přírody i lidského konání...
Popisy setkávání s divokými šelmami v sobě nesou prvky Setonova pozorování, což mne utvrzuje v naději, že není tak špatně, jak se obecně usuzuje...
Velice jste mne tímto trekem osvobodila, ukázala mi, že zážitky jsou transcendentní.
V neposlední řadě musím pochválit výtvarné zpracování celé knihy, četba je skutečně komplexním zážitkem!
Zatím asi nejlepší z cestopisů, co jsem četla. Chytrá, vtipná, má to duši, příběh... doufám, že vyjde další. :)
Vždy jsem ráda, když někdo jde s kůží na trh a nelení svoje zážitky z cest sepsat do knihy. Zvlášť holka, co se nebojí cestovat sama (to neustálé oblejzání od chlapů by mě asi brzo dostalo do potíží za propíchnutí prasáka stanovým kolíkem) a cestovat nalehko (já bych v jejím spacáku asi zmrzla).
Krasne vyjadreni pocitu, ktere vyvolavaji hory i ve mne. Musim priznat, ze mi hrozne vadilo male pismo v knizce. Spatne se mi to kvuli tomu cetlo, dokonce jsem chvili premyslela, ze tak male pismo asi nedam. Ale nakonec jsem si zvykla, zacetla se a byla to krasa :)
Tohle si zaslouží uznání a pochvalu. Cestopis jako vyznání a upřímně pojatá odpověď na otázky typu „proč“. Vyprávění o putování, které neřeší převýšení ani vzdálenosti, ale touhy, strachy, motivace a radosti v mnoha podobách. Několikrát jsem uznale zvednul obočí nad kuráží a vytrvalostí autorky, jindy nad pokornou trpělivostí, se kterou poznává co/kdo jí do cesty přijde. Oceňuju svižný jazyk, nadhled, sebeironii, vyprávění o věcech, které si většina lidí nechává pro sebe, a pečlivé grafické zpracování (2. vydání).
Pokud by v budoucnu následovaly další knihy, jsem zvědav, jak budou pojaté, aby tuto prvotinu nevykrádaly.
Moc díky za zážitek a ať to autorce i všem jejím čtenářům šlape!
(P. S.: Mám jedinou výtku, a ta je určena doslovu, který se ke knize absolutně nehodí. Demonstruje rozdíl mezi příjemně civilním a srozumitelným psaním autorky cestopisu a krkolomně strojeným psaním autorky doslovu, kterému naopak místy rozumět téměř nejde.)
Hory a nekonečno
Budu se rozcházet se zdejšími nadšenými komentáři a Viktorku nebudu adorovat. Přeji jí štěstí na cestách necestách, ale jinak se s jejím přístupem míjím. Možná je to tím, že k prožitku toho, k čemu Viktorka potřebuje spíš necestu po cizích krajinách, je pro mne dostačující půda předků. Stačí vyjít ven a zadívat se na hvězdnou oblohu. Mimochodem když jsem viděla fota v knize ... byla jsem zklamaná. Naše příroda, můj rodný kraj je stotisíckrát krásnější. Do končin, kam zavítala Viktorka, bych nechtěla ani za úplatu. Nejvíc soucítím s Viktorčinou rodinou, takové cestování je zkrátka o hubu. Celé Viktorčino vypravování je pro mě spíš horror horrorovatý než cokoli jiného (snad s výjimkou setkání s divou zvěří). Zřejmě jsem útlocitná, ztratit po cestě Rex bych nepřežila, musela bych ji najít. Připoutat k sobě zvíře (kohokoli) a věřit, že se pak snad někde uchytí ... na to bych neměla nervy. O dalších tématech raději ani nepíšu.
Ale i tak děkuji Viktorce, že dává možnost nahlédnout do jiného, tedy svého života. Díky Bohu že ne každý musí být nomádem. Možná i v tom tkví kouzlo této knihy - krásně vidíte, co nechcete :) Takže s Viktorkou se tak nějak pěkně míjíme, přestože také miluji pohyb, přírodu, zvířata ... mám na život úplně jiný pohled. A to je vlastně dobře.