Hory hrozí
Eero Niilo Manninen
Mezi severskými romány zaujme tato baladická kniha finského autora jistě zvláštní místo. Je věnována drsnému životu Laponců, žijícím na nejzazším severu Skandinávského poloostrova jako svébytný kmen, jenž ani na území norském ani na finském nesrůstá s ostatními obyvateli, nýbrž přísně a samozřejmě udržuje svůj životní řád, zvyky i morálku. Je to morálka chudoby, cti, skromnosti a hrdé uzavřenosti........ celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1944 , Novina (Praha)Originální název:
Tunturi uhkaa, 1938
více info...
Přidat komentář
Melancholický, neidealizovaný pohled do života Laponců zaměřený na popis drsné a krásné krajiny a nesmlouvavé (a seversky spravedlivě kruté) přírody. Specifičnost laponské duše je popsána v kontrastu s nepochopením, které zažívá člověk z jihu, který se v těchto místech dlouhodobě ocitl. Procházející lidé opěvují krásu hor a severských planin, ale zkuste tam chvíli žít...
...a do tohoto světa jsou vloženy střepy života Máreha Anta...
"Nebe visí nízko, bezměsíčné, mračně šedé nebe dalekého Laponska."
Četla jsem v dubnu 2008. Podle mých poznámek:
Hezké. Zajímavé.
O Laponsku, lidech, přírodě, polární záři, životě, vztazích.
Pěkně se čte. Lze přečíst jedním dechem.
Zajímavé a jímavé.
"Znals Máreha Anta, starého Laponce, jehož život se začal i skončil v horách? Byl to můj bratr. Na paměť jeho a jeho národa sepsal jsem tuto knihu."
Nádherné čtení o Laponcích na začátku 20. století. Doporučuji!
Pěkné, čtivé. Jako u nás na dědině: babička v kostele při mši popisuje různé zdejší typy lidi, take se zde vyšetřují kradeze, je zde obecni rada, která se hádá,když má něco rozhodnout a samozřejmě zde nechybí barvity popis přírody.