Hory shora
Radek Jaroš , Arnošt Tabášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169948/hory-shora-169948.jpg
4
55
55
Kniha shrnuje úspěchy našeho předního dobyvatele himálajských vrcholů do roku 2005, kdy pokořil již šestou osmitisícovku. Jeho tažení za získáním tzv. "koruny" pro toho, kdo vyleze všech 14 osmitisícových hor, se tak tehdy přiblížilo polovině. Od roku 1998, kdy jako druhý Čech bez použití kyslíku zdolal Mount Everest, téměř rok co rok k této metě postupuje. A právě autentické líčení dramatických okolností úspěšných, ale i neúspěšných výstupů (třikrát se zatím neúspěšně pokoušel o K2) je obsahem knihy, která se čte jedním dechem. ... celý text
Přidat komentář
moje dalo by se říct druhá Jarošovka - přečetla jsem už Hory, má panenko...
co mě hned praštilo do očí, byl styl psaní. Jelikož se nám lezecké literatury doma promele hodně, na toto téma dokonce máme vyčleněné 2 poličky v knihovně, je s čím srovnávat. A hned tak námatkou mě napadli dva podobní velikání českého lezení, od kterých jsem něco za poslední rok četla -- Joska Rakoncaj a Mára Holečer...jak to ti kluci mají diametrálně odlišné. Mára, který vše podá se svým šibeničním humorem, protká přírodní lyrikou, že zapomenete na to, že vlastně týden někde dřepěl zasekaný s jednu tyčinkou Mars, a jen tak mimochodem hvízdl nějaký hezký prvovýstup.. Rak - člověk velmi racionální a realistický, kde parádní kniha o jeho výstupech vyzněla tak trochu technicky a neosobně.
A teď Radek Jaroš a jeho věčné horko, zima, svlékat, oblékat, trpěli jsme...a za chvíli opět horko, zima, svlékat, oblékat, trpěli jsme. A pak proloženo strachem z terénu, který má zdůraznit Radkův respekt ke stěně a horám, a pak se opět potíme, svlékáme, klepeme kosu a trpíme. Závěr - protrpěné výkony. Fotografie super, ale také neopoměl zdůrazňovat 100tisícovou kameru v několik výstupech a také zkřehlé omrzající prsty při focení. Ou a produkt placement musel být - sponzor je sponzor - ale číst o výstupu ve flisce Hi-tec mi trochu rvalo uši. Chápu, asi fakt musel. Ale já taky musím :)
Takže zhrnu - výkony super, čtení utíká, obrázky fajné, ale za moje zmíněné výtky (zejména věčné utrpení) hvězda dolů...a jsem zvědavá na druhý díl...
a když nebudete vědět, co na sebe, jeden chytrý citát z knihy na závěr : "Na horách ještě nikdo na horko neumřel"
Čas, dřina, utrpení, vztek, otočka zpět na BC, čekání a pak celé znovu a nakonec dosažení vrcholů jednotlivých hor. To vše kvůli pobytu na vrcholcích trvajícímu pouhých několik desítek minut. Obdivuhodný je pro mě zejména "neustálý" a vytrvalý návrat ke K2. Kniha se čte dobře, na fotky se kouká parádně.
Kniha je složena z povídek z několika expedic, které Radek absolvoval a velice se mi líbila.
Moc se mi líbí názorné pasáže, které servírují skutečný život tam nahoře v horách a skutečné momenty i problémy, které mohou nastat aniž bychom si je uvědomovali. Pokud máte možnost tak určitě doporučuji.
Dárek od přítelkyně k Vánocům. Kniha není žádným literárním veledílem, ono to ale ani není její snahou. Je to jen ryzí popis utrpení a dřiny při dobývání osmitisícových vrcholů, bez zbytečného přikrášlování. Ony totiž mluví samy za sebe krásné fotografie, z některých až běhá mráz po zádech. Určitě se pustím i do dalších knih tohoto horolezce.
Knížka popisuje jednotlivé výpravy Jarošových expedic. Ano, co se týče zpracování textu, není to žádné odborné dílo. Spíše poukazuje na drobné detaily. Ale nemyslím si, že by to člověku nepřineslo alespoň zvědavost, potěšení a touhu poznat horské oblasti...:)
Kniha je hezky odvyprávěná. Člověk dostane obrázek, jak to na nekomerčních samostatných pokusech o výstup chodí. Klobouk dolu před autorem. Po několika horách je ovšem průběh repetativní - příprava - výstup - pocity, což by mohlo od čtení dalších výstupů odradit.
Příběhy naprosto úžasné, mám velice ráda hory, ale na takové extrémy nemám odvahu a už vůbec kondici. Knihu mi kazil slabý výkon zpracování textu, což je opravdu velká škoda.
Radek Jaroš je neskutečný borec, moc mu fandím. Od knížky jsem i přesto čekal trošku víc.
Vynikající publikace našeho předního českého vysokohorského horolezce, která shrnuje šest úspěšných výstupů na nejvyšší hory planety (plus několik nepodařených pokusů na Radkovu nemesis K2). Oproti druhému dílu Hory s hora 2 je zde méně textu (ačkoliv má paradoxně více stran) a maximálnímu hodnocení brání trochu sušší a repetetivní text, který na jednu stranu obsahuje Radkovu autentickou výpověď, ale vzápětí je panem Tabáškem (?) vše shrnuto a zopakováno. Na můj vkus by mohlo být i fotografií trochu více, ale i tak jde o dechberoucí snímky a scenérie. Kniha je poutavá a čte se tzv. jedním dechem. Kdykoliv je mi v zimním období chladno, vzpomenu si na Radkovo trápení na Kančendženze či Annapurně (píše o ní ve vymazlenějším druhém díle) a hned je mi teplo.
Publikaci doporučuji všem, kteří se zajímají nejen o vysokohorské lezení, ale o přírodu, extrémní sportovní výkony a dobrodružství na hraně lidských možností vůbec. Jsem hrdý, že jsem si mohl s Radkem Jarošem potřást pravicí a věnoval mi pdopisy do knih.
Radek Jaroš je obrovský fenomén českého himalájského lezení. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. V lezení na osmitisícovky zdaleka překonal všechny ostatní české lezce a momentálně mu do Himalájské koruny zbývá poslední výstup, na K2. Klobouk dolů nad takovým výkonem, nezabít se, přestože je k tomu v Himalajích nespočet příležitostí. Vylézt bez kyslíku, většinou lehkým alpským stylem, na 13 osmitisícovek, a vůbec zorganizovat, takovou spoustu výstupů, když náklady na každý pokus se počítají na miliony korun, to zasluhuje obdiv.
V téhle knížce Radek Jaroš popsal, jak se mu podařilo vylézt na prvních 6 osmitisícovek. Zároveň kniha obsahuje i tři neúspěšné pokusy o K2.
Na mě vyprávění ale působilo dost suše a nezajímavě, prostě autoři jenom popisují, jak je to hrozně náročné lézt do toho kopce. Jen občas je nějaká zajímavá pasáž. Myslím, že volba zkušeného spoluautora Arnošta Tabáška, nebyla moc dobrá.
Jak píše lukas454, s těmi sponzory to autoři taky trochu přehánějí, opravdu mě nezajímá, jakou tyčinku si Radek přibalil do batohu. I když chápu, že nebýt sponzorů, tak by žádná expedice nebyla.
Každopádně Radkovi přeju, ať se mu tento rok K2 podaří, a bude se moct zapsat mezi těch 14 lezců, kteří zdolali 14 osmitisícovek bez kyslíku v čele s legendárním Reinholdem Messnerem.
Měl jsem jí taky možnost přečíst. Nejvíce se mi líbili fotky ale po obsahové stráce jsem se toho moc nedozvěděl a chybělo mi tam třetí rozměr (poselství,).Přišlo mi že dělá dost reklamu sponzorům. Když to srovnám s knížkami Messnera nebo Bonnatiho tak je to hodně průměr.
Několik posledních večerů jsem strávil s naším momentálně nejlepším horolezcem na himálajských a karákorámských osmitisícovkách a byl jsem příjemně překvapen, jak čtivě se mu podařilo s Arnoštem Tabáškem sepsal krásné i mrazivě drsné zážitky. Jedná se o povedený exkurz do života dobrodruhů nejvyšších hor. Vyprávění čtenáře dokáže vtáhnout tak, že občas mrznou, trnou strachy, nadávají na počasí, drží palce, a když se zdaří, tak se s velkou pokorou radují, že některá z nejvyšších hor Radka pustila nejen nahoru, ale především v pořádku také dolů. Jen legendární K2 mu to zatím ani v jednom ze tří pokusů neumožnila. Snad se podaří ještě v budoucnu. Hodně mě chytla za srdce kapitola o záchraně španělské horolezkyně na Nanga Parbatu.
Ráda jsem s Radkem lezla po tak těžkých horách z tepla domova. Děkuji za zprostředkování s krásnými fotografiemi. Už se těším na další jeho knihy.