Hoši z Brazílie
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1766/bmid_hosi-z-brazilie-cQV-1766.jpg
4
126
126
V japonské restauraci v Americe se scházejí muži z organizace Kameradenwerk, aby projednali jakési „obchodní záležitosti“. Jejich předseda a organizátor celé akce, doktor Josef Mengele, který prováděl za Hitlerovy vlády pokusy na lidech, jim přednese plán, podle něhož mají v průběhu dvou let zabít 94 mužů z různých zemí světa, kterým je šedesát pět let a jsou státními zaměstnanci. Projednává s nimi detaily plánovaných vražd, ale nikdo z nich netuší, že jsou odposloucháváni. Odposlech si u servírky zaplatil mladík jménem Barry Koehler, který když uslyší všechno, co je zaznamenáno na pásce, neváhá a volá do Evropy spisovateli Yakovu Liebermannovi (ten kdysi přežil holocaust a nyní usiluje o spravedlivé potrestání nacistů). Liebermann mu nevěří, ale než mu to stačí Barry vysvětlit, je telefon hluchý. Liebermann má podezření, že se jeho „zvědovi“ něco stalo. Začne si ověřovat podivná úmrtí státních zaměstnanců v Rakousku a dlouho nemůže najít mezi těmi potencionálními oběťmi žádnou spojitost. Až přijde na to, že všichni mají syna. A že tento syn má černou patku a modré oči a že se stoprocentně podobá Hitlerovi, když mu bylo třináct. A že mu ve třinácti letech zemřel otec. Dojde mu, že Mengele si vytvořením stejných životních podmínek chce zajistit, že z geneticky shodných chlapců vyroste alespoň jeden nový vůdce. Liebermannovi se podaří Mengeleho zabít, ale v té době už je několik mužů mrtvých a z jejich synů tedy rostou potencionální Hitleři…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1994 , MustangOriginální název:
Boys from Brazil, 1976
více info...
Přidat komentář
Kniha je dobře čtivá lepší průměr tak 3,5 hvězdy. Co je fikce a co je skutečnost nebudu soudit beru to jako příběh k zamyšlení.
Stále přemýšlím. Je lepší Otčina či Hoši z Brazílie. Obojí skvěle napsané, obojí surové.
U obou knih se bojím.
Vím, že se to nestane, ale co kdyby ...
Další Levinův kousek sliboval atraktivní počteníčko s tématikou genetických pokusů dr. Josefa Mengeleho, toho času připravujícího budoucí návrat lidumila s knírkem a patkou - Fuhrera Čtvrté říše. Upřímně výsledek se nepotkal s mou představou, vlastní příběh moc netáhne, zápletka je průměrná a hodně přitažená, postavy v šedi a konec a lá Hollywood nepotěší . Ve výsledku to vidím jako lepší průměr, s Rosemary se Ira dotknul stropu a zatím se jí v dalších kouscích ani nepřiblížil - 60 %
Líbila se mi kniha i filmové zpracování. Zajímavá fantazie a napínavý děj z tohoto románu dělají něco, u čeho se člověk rozhodně ani na chvíli nenudí.
Super čtení, napínavé a velmi zajímavé. Jen mi dělal problém se vyznat ve spoustu jmen.
Dostat se mi tato kniha do ruky před 40 lety, tak ji shltnu v jednom kuse a do roka se k ní znovu vrátím. Stejně jako jsem v té době prožíval Rosemary má děťátko. Z dnešního pohledu už je toto téma mockrát zpracované a spíš to vyvolává nostalgický pocit. Nebo i pocit naštvání, o kolik nádherných knih jsme v době jejich vydání přišli.
Ta anotace je opravdu dílo idiota.
Dobře vymyšlené, napínavé. O tom, jak vždycky na světě nějaká skupina lidí usiluje o zlo a jde přes mrtvoly za svým cílem a ještě si to ospravedlní vznešenou ideou. Nechápu ovšem anotaci k této knize - poznávání toho, co se děje a proč se to děje a kdo to dělá je podstatnou součástí požitku z četby této knihy a v anotaci je to vyžvaněno naprudko.
Levinovi Hoši z Brazílie jsou bezesporu zajímavé dílo. Autor do této poválečné psychologicko-politické fikce přimíchal i několik hrstí frenetických a napínavých momentů, čímž vytvořil předpoklady pro podnětnou četbu. S čím však mám u této knihy problém, je její základní myšlenka a vůbec téma jako takové. Tohle prostě není můj šálek čaje, čímž kniha v mých očích ztrácí na čtivosti. Nedokázal jsem se do příběhu ponořit a valná většina textu pro mě byla odtažitým a chladným vyprávěním, které mi pouze proplouvalo před očima, aniž by se mě nějak významně dotklo. Jistě, jsou zde okamžiky, kdy člověka mrazí a ponouká ho to k přemýšlení, jenže v mém případě to bylo stejné, jako dloubat jazykem do bolavého zubu. Ne a ne přestat, ale k uspokojení se nedopracuji, ať to dělám, jak chci dlouho…
Nadherna knizka a jeste hezci film. Geneticky pokus o zachovani Hitlera. Zajimavy namet, desiva predstava. Hezky se cte.
První polovina svižná, napínavá, pak to ovšem začalo nějak drhnout a měla jsem trochu problém knihu vůbec dočíst. Postavy nejsou moc dobře propracované a zápletka... no, možná je přežitá, ale nejspíše byla přitažená za vlasy už v době, kdy Levin román napsal. A ten konec?? Jak z šestákového románu. No, Levin to umí líp. Na Stepfordské paničky nebo Rosemary člověk rozhodně jen tak nezapomene.
Bavilo mě porovnávat knihu pohledem z doby, kdy byla vydána, a pohledem z dnešní doby. Je v tom rozdíl. Tehdy to muselo být hodně dobré a zajímavé dílo, v současnosti ale už působí trochu naivně.
Spolu s Hitlerjugend stálo za to naklonovat také druhou polovinu příběhu, aby neskončil tak uspěchaně, jak svižně začal. Stejnojmenný film na motivy knihy působí vyrovnaněji a podmanivěji – dík hlavnímu obsazení. 14/08
Ať se na mě vydavatel nezlobí, ale napsat v anotaci celý děj knihy včetně momentů, které mají čtenáře držet při čtení v napětí, je zhovadilost.
(Nezbývá, než čekat, až se mi ty informace z hlavy vykouří a do knihy se pustit později - a neudělat stejnou chybu jako dnes.)
Velmi mě chytla. Tak nějak jsem se od ní nemohl odtrhnout. Nebo spíš...pořád jsem se k ní vracel. Vždy jsem přečetl kus,pak si říkal že pokračování zítra...a za chvíli jsem byl u (v) ní znovu. :)
Líbilo se mi, že i když Levin použil jména skutečných zločinců, zasadil je do knihy aniž by se pral s historií. Právě jména těch "menších" zločinců, než byl Mengele tomu pro mě dávají další náboj.
Oproti jiným Levinovým knihám mi tu ale chyběl ten pocit očekávání a znepokojení u čtení. Jasně, představa hejna malých Hitlerů je dost znepokojivá sama o sobě. Ale oproti Stepfordským paničkám nebo Rosemary, kde si až do posledních stránek nebyl člověk jistý tím, co se vlastně děje a jestli se děje vůbec něco špatně, v Hoších z Brazílie většinu podstatného prozradila už anotace.
Liebarmann inspirovaný Wiesenthalem je takový milý bonus.
Abych to nějak ukončila, knížka se mi četla dobře, ale žádné velké nadšení se u mě nekonalo. :)
Nebylo to špatné čtení!Docela jsem byl napnutý,co z příběhu vyleze!Snad jen... Někdy se vyskytovalo v knížce tolik jmen,až jsem začal ztrácet souvislosti kdo je kdo...
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Skvělá, napínavá, mám moc ráda Levinův styl.