Hostina pre vrany
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550103/bmid_hostina-pre-vrany.png
4
2786
2786
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 4. díl >
V ZNIČENOM SVETE SA RODIA NOVÉ KRVAVÉ KONFLIKTY Po dlhých rokoch vojny a krvavých zrád sa vojna piatich kráľov konečne skončila, no v zemi stále panuje chaos. Lannisterovci z nej síce vyšli ako víťazi, ale zďaleka nie sú neohroziteľní. Po smrti kráľa Joffreyho vládne Cersei v Kráľovom prístave ako regentka, no jej moc je príliš krehká. Smrť Robba Starka vzala severským rebelom vietor z plachiet a ostalo už len málo legitímnych uchádzačov o Železný trón a aj tí sú príliš slabí, aby sa dokázali presadiť. No ako po každom veľkom boji, netrvá dlho a už sa zbiehajú pozostalí, vyhnanci a mrchožrúti, aby obrali kosti padlých. V Západnej zemi sa schádzajú ľudské Vrany na hostinu z popola, spriadajú sa intrigy a uzatvárajú nové spojenectvá, objavujú sa prekvapivé tváre – niektoré už známe, iné úplne nové –, vynárajú sa zo súmraku ukončených bojov a chaosu, aby prijali nastávajúce výzvy. NA HOSTINE PRE VRANY NEZOSTANE MIESTO PRE SLABÝCH.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Bude vydáno: 2024 , Tatran (Bratislava)Originální název:
A Feast for Crows, 2005
více info...
Přidat komentář
Dej sa trochu spomaľuje, aby si postavy mohli oddýchnuť a pripraviť sa k novému boju, povedal by som že najslabšia časť série, ale stále skvelá. Dej sa rozširuje o množstvo nových miest, postáv a príbehových liniek, a to je opäť kladným bodom.
V poněkud zlomyslném epilogu George R. R. Martin říká, že sice mohl napsat knihu, ve které by byly i ty postavy, jež spoustě lidí chybí, jenomže ta kniha by skončila stylem "Pokračování příště", a tak se rozhodl raději než půl příběhu všech postav vyprávět celý příběh jedné poloviny. A já si myslím, že to byl dobrý nápad a že postavy, které z Hostiny pro vrány vynechal, vynechal oprávněně. Zejména Tyrion a Daenerys si ten oddych zasloužili, aby dostali čas na spřádání plánů, dorůstání draků a na to, aby byli čtenářstvu vzácní a i my se mohli ptát, kde je jim asi konec. To mě děsně bavilo. Co se týče postav, o nichž Hostina pro vrány byla, mojí absolutní jedničkou je Brienne z Tarthu, ale na chuť jsem přišel také Victarionu Greyjoyovi. Stále platí, že Martin má čtenáře stoprocentně v hrsti a ví, jak je potrápit. A že jeho dialogy jsou stejně skvělé jako popisy soubojů a bitev. Často jsou i stejně smrtící.
• Na začátku roku jsem se rozhodla pro dvě věci. První z nich byla, že přestanu knihám udělovat tzv. hvězdičkové hodnocení. Aspoň tam, kde to bude možné. A druhá – rozhodla jsem se zvolnit. Proto se mojí první přečtenou knihou roku 2023 stal další díl ze série Hra o trůny.
• Tady se nekoná žádné ZAČETLA jsem se AŽ nebo TYHLE PASÁŽE MĚ NEBAVILY. A nebylo to tak nikdy. Miluju svět, který autor vytvořil a prožila jsem každičkou stránku. Jasně, některý postavy mám ráda, jiným moc nefandím a některý bych nepotřebovala vůbec. Občas bych místo popisů všeho možnýho radši rovnou vlítla na věc, ALE...
• Mezi moje oblíbené postavy patří Arya, Margaery nebo Brienne. Líbí se mi, jak se charakterově vyvíjí Jaime a nejspíš dokážu pochopit i všechny intriky, kterými se baví Cersei. Je těžké celý život někomu dokazovat, že za něco stojíte.
• Jediné, co mě mrzí je fakt, že se nejspíš dalších dílů nedočkám.
Pomalu, pomalu, velice pomalu se Martinův kruh uzavírá. Už nejsou králové či potenciální králové k zabití, jedině snad královrazi no a taky samozvané královny, a tak se vyprávění relativně uklidnilo. Relativně, protože opět jsou to především ženy, kdo je i nadále tou nesnadnější a nejoblíbenější obětí choutek kdekterého rytíře, lapky či psance. A že si Martin umí vyhrát při popisu takových lascivních a krutých povyražení ať s dítětem nebo ženou, coura necoura. Tak nevím, je to pouze středověkem, nebo i autorem? Výjimky ovšem potvrzují pravidlo, jak dokládá snad nejméně sympatická ženská postava její výsosti Cersei Lannister, manipulativní a krutá mrcha, která vládne přes dětského krále Tommena a obelstila všechny, krom svého vlastního osudu. Čas s Martinovou ságou v Západozemí plyne a postavy rostou, stárnou, umírají a na scénu vstupují rody dříve opomíjené. Válka se rovněž pomalu chýlí ke konci, mrtvoly se hromadí a vrány se slétají k hostině. Musím říct, že jsem se do Hry o trůny se zájmem ponořila a bylo mi téměř líto, že už jsem zase u konce, což je co říct u téměř osmisetstránkové knihy. I když i tentokrát bylo vyprávění plní intrik, vražd, zrady. Na Tanec s draky, poslední díl určitě brzy přijde, už jen proto, že drakům a královně Daenerys se tentokrát v Hostině pro várny nedal ale vůbec žádný prostor. A tuším, že ve „hře o kamenný trůn“ budou hrát zásadní roli. Pořád také čekám, kdy se do hry vrátí zlovlci, a těším se, že Martin konečně odhalí, jak to dopadne s Černou zdí, se světem za Zdí, Jonem sněhem a dalšími potomky Eda Starka.
Už u předchozí knihy jsem začínala mít pocit, že Martin to celé směřuje do míst, která mě vlastně vůbec nezajímají (a že člověk jakž takž zná cíl ze seriálu taky věcem nepomůže), a tady se to stoprocentně potvrdilo. Cersei je jedna z mých nejmíň oblíbených postav (víc nenávidím už jenom Catelyn Stark) a tak mě kniha točící se hlavně kolem její samolibosti a hlouposti přirozeně zajímá nejmíň ze všech. Kdyby tady byla přítomna ještě Dany, respektive její politicko-náboženské pletky v Essosu, tak Hostina pro vrány obsahuje všechno, co mě na Písni ledu a ohně baví nejméně. Kromě Brienne v knize nefiguruje žádná z mých oblíbených postav (Varys, Davos, Bran, Tyrion, a řekněme, že i Jon), naopak jsou tu dlouhatánské pasáže ze Železných ostrovů a Dorne, které mi přijdou úplně zbytečné, protože nemají žádné pořádné napojení na hlavní konflikt, který od začátku vnímám jako Starkové (feat. Baratheoni) vs Lannisterové vs Targaryenové. Kdyby se dějová linka z Dorne, která se započne a skončí, aniž by k něčemu vedla, úplně smazala, tak bude celkový příběh ságy i této knihy pořád stejný, respektive lepší, protože zmizí to zdržování. Železné ostrovy s sebou přinášejí pouze nenávist k ženám, hádky o vládnutí a náboženské fanatiky, tzn. nic, čeho by už v příběhu nebyl dostatek až nadbytek, protože to všechno jsou klíčové motivy v hlavní dějové lince, a roli válečné moci ohrožující pány ze Západozemí z oceánu by měla hrát Dany a ne banda pirátů, zase je to jen takový mezistupeň a zdržování. Chtělo by to, aby měl pan autor nějakého editora, který by mu bez ustání kladl otázku, o čem chce doopravdy vyprávět a jestli je to a ono doopravdy nutné a nebo aspoň zajímavé a dostatečně odlišné od zbytku dějových linek, aby to stálo za zařazení do kánonu. Kdyby totiž neustále neodbočoval do všech koutů Západozemí, tak už to ve čtvrté nebo páté knize mohl dovyprávět až do konce. Stejně všechny (nebo aspoň mě) zajímá hlavně sever. Takže teoreticky je tato část příběhu cesta, kterou je nutno projít, aby se člověk dostal ke rozuzlení, ale vzhledem k tomu, že Martin poslední dvě knihy nejspíš nikdy nevydá, je to vlastně jen dost nudná a zbytná slepá ulička. (Česky i anglicky.)
Nemůžu si pomoct ale, tenhle díl mě neoslovil tak, jako ty předchozí. Buď dospívám a začíná mě bavit jiná literatura, nebo byl tenhle díl slabší. To musím zjistit přečtením tance s draky… V tomto díle se neprolilo tolik krve, jako v dílech předchozích. Řešila se spíše politika v Králově přístavišti. Většinu postav v knize už nemůžu vystát, což znamená že, dospívají a začínají umět hrát hru o své trůny.
Píseň ledu a ohně prostě miluju! Nejprve jsem viděla několik řad skvělého seriálu a pak při čekání na další díly jsem se ponořila do knih a strávila několik krásných měsíců ve světě temného středověku, mezi statečnými rytíři, mocnými čaroději, draky, zlovlky a čarostromy. Zamilovala jsem si Daenerys Targaryen, Jona Sněha, Tyrona Lannistra, Aryu i Sansu Stark, jejich příběhy mě nejvíc bavily a netrpělivě jsem očekávála, co jim osud připravil. Snad se Martin trochu pochlapí a ságu konečně dopíše, na poslední dva díly mám totiž už v knihovně připravené místo!
"Zima se blíží.."
"Ty nevíš nic, Jone Sněhu."
Sága ledu a ohně
1) Hra o trůny
2) Střet králů
3) Bouře mečů
4) Hostina pro vrány
5) Tanec s draky
6) Vichry zimy
7) Sen o jaru
(SPOILER)
U skvěle vymyšlených příběhů, které jsou navíc brilantně napsány čtivou formou mi vůbec nevadí, že jsou delší, než by mohly být. Hostina pro vrány je toho krásným příkladem. Řada čtenářů opět řeší, že je děj natahovaný a zdlouhavý, ale já jsem tomu u kvalitní literatury rád. Píseň ledu a ohně je skutečným eposem.
Obrovsky oceňuji s jakým umem dokáže autor zachytit situace, kdy nějaká postava ve svých plánech počítá s eventualitami, které již neplatí, což víme my jako čtenáři, avšak daná postava logicky ne.
Zdá se, že vše směřuje k Daenerys a jejím drakům. Mocní pánové Západozemí mají za lubem zmocnit se jejích draků, za každou cenu. V tomto díle mě však nejvíc bavila dějová linka Briene, která se přes řadu osobních zklamání a neúspěchů stále snaží dostát svým přísahám.
[audiokniha]
Opět paráda. Nejnenáviděnější osoba je Cersei, u které jsem se konečně dočkala nějaké satisfakce. Jaime Lannister se definitivně stal jednou z mých nejoblíbenějších postav a v Hostině pro vrány dostal hodně prostoru, abychom ho poznali lépe. Brianne je taky skvělá a jsem zvědavá, jak to s ní nakonec dopadlo. Osud Fialky a jejího synáčka mi rval srdce a já doufám, že v Tanci s draky vše dobře dopadne. Sansa nám dospívá a získává sebevědomí, ale rozhodně se z ní nestává taková bitch, jak bylo znázorněho v seriálu.
Naopak, nejméně mě pořád baví Arya Stark. Tyrion mi tady nechyběl, aspoň dostaly prostor jiné postavy. Ale do dalšího dílu se na něj těším.
Po delší době jsem dočetla čtvrtý díl Hry o trůny. V tomto pokračování mi moc chyběly některé postavy (Daenerys, Tyrion, Jon Sníh...), přišlo mi to trošku natahované, ale jiné výtky nemám, opět do detailů propracovaný příběh a těším se, co bude dál.
Nevím, co spisovatele Martina vedlo k tomu, aby tento díl tak rozmělnil několika novými postavami, bez kterých by se tato série obešla. Ano, jeho styl je pořád stejný, to znamená vynikající. Ale protože už mám všechny díly přečteny několikrát, vím, že většina těch nových postav mizí ve ztracenu. Bohužel ve ztracenu vidím i ukončení celé série....
Nemám slov. Tohle je naprosto geniální série. Líbilo se mi, že i tak velký svět je v podstatě miniaturní. Různé postavy narážejí na jiné postavy na naprosto nečekaných místech (někdy pro ně, jindy spíš pro mne), nejednou jsem měla chuť začít na ně křičet koho to vlastně potkali a jak důležité věci by se od nich mohli dozvědět. Je neuvěřitelné kolik zvratů se vejde do jedné knihy, když se celou dobu vlastně více méně nic nedělo. Stejně jako u předchozích dílů se mi první půlka celkem vlekla, ale pak jsem najednou byla na konci a ptala jsem se sama sebe jak se to stalo. Už se těším až se dostanu i k dalšímu dílu.
Natrápila jsem se. Bavily mě jen příběhy Starkovic děvčat, hlavně Arye. Přijde mi, že jsem zatím v sérii nic slabšího nečetla. Škoda.
Samozřejmě nemůžu napsat, že jsem zklamaná. Nejsem. Ale některé postavy mi opravdu chyběly. No ano, přibyly další. Takže se v nich už trochu víc ztrácím kdo je kdo. Každopádně jsem se Hostinou prokousávala o něco déle. Je jasné že ani jediné ze sedmi království nemohlo zůstat stranou a nezůstalo.
čtvrtá série ságy Hry o trůny. Válka je v plném proudu a království totálně v troskách. Jednotlivé rody zabírají území, rodí se nová spojenctví a aliance a pochopitelně není nouze o intriky a zrady. V tomto díly se setkáme s dalšími hrdiny, kteří se v předchozích dílech moc anebo vůbec nevyskytovali a tím Martin rozvíjí další osudy a spletité příběhy. Každý díl mě moc baví a stejně i tento, sice se zde nesetkáme s hrdiny z předchozích knih, ale kniha je neméně čtivá a napínavá
Štítky knihy
magie středověk rytíři americká literatura zrada králové pomsta bitvy čest hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Tentokrát mi čtení dalo trochu zabrat. Některé kapitoly byly stále napínavé a čtivé. Ale kapitoly věnující se osudu mých méně oblíbených postav byly občas za trest. Přesto dávám pět hvězdiček - propracovaný děj, čtivé popisy míst, zvyků i osob, neotřelé zápletky, nečekané zvraty.
A i přesto, že jsem po přečtení otírala pot z čela, těším se na další díl.