Hostinec Jamajka
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118100/bmid_hostinec-jamajka-0QQ-118100.JPG
4
873
873
Cornwall, devätnáste storočie. Dvadsaťtriročná Mary Yellanová plní po matkinej smrti jej poslednú vôľu a odchádza k tete do Bodminu. Teta sa medzitým vydala za Jossa Merlyna a z niekdajšej krásavice je zničená starena. Už cestou sa Mary dozvie, že o hostinci Jamajka kolujú hrôzostrašné chýry. Po krátkom pobyte u tety Mary zistí, že Joss Merlyn je vodcom zločineckej bandy. V hostinci sa zoznámi s Jemom, Jossovým mladším bratom. Počiatočná nenávisť k nemu sa postupne mení na lásku, i keď naplnenú pochybnosťami, lebo Mary nevie, či aj Jem nie je členom bandy. Chce sa dopátrať pravdy za každú cenu. Po tragickej udalosti, ktorej je očitým svedkom, sa dozvie všetko o Jossovi Merlynovi a jeho bande. Záhadou zostáva už len to, kto stojí v pozadí zločinov. Rozuzlenie je prekvapujúce a pôvodca všetkého zla neočakávaný.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2006 , Ikar (SK)Originální název:
Jamaica Inn, 1936
více info...
Přidat komentář
Keby som mal niekoho učiť, ako písať temné detektívky zo súčasnosti, zaradil by som túto knihu do "povinné četby".
Nahliadnutie do inej krajiny a storočia stálo za to. Škoda, že som nebol chorý, zakrytý dekou a nepil tony zeleného čaju, zázvoru a medu niekde na slovenských lazoch.
Aj keď dnes príbeh vyznieva trochu naivne, sú tam momenty, ktoré sú univerzálne platné - napríklad postava fajn ženy, ktorá sa zaľúbi do debila a dobrovoľne sa nechá tyranizovať.
Dal by sa z toho nakrútiť slušný thriller. (Ten od AH som nevidel.) A Briti (ak sa nemýlim) nakrútili aj seriál.
První kniha,kterou jsem, snad ještě v pubertě, od této autorky přečetla. A i po letech si dobře vzpomínám na pocity, které u mne vyvolal příběh z drsné části Anglie - vřesoviště kolem Cornwallu. Atmosféra knihy mne pohltila, přišlo mi, že i u nás bylo počasí v tu chvíli plné mrholení a mlh a podivných zvuků, děsila jsem se opilců, vycházejících z hospod Vršovic. Od té doby jsem se ke knize vrátila ještě dvakrát a pokaždé jsem si knihu znovu ráda přečetla.
„... když už o vás vím tolik, nemyslíte, že by bylo dobře dovyprávět mi i zbytek vašeho příběhu? Jak se jmenujete a jak dlouho už žijete na Jamajce? ... Jen se nebojte, řekl s úsměvem, vyslechl jsem už kdysi mnohou zpověď ... váš příběh mi nebude znít tak podivně, jak myslíte. Jsou i horší pelechy, než je Jamajka.“
Nečekala jsem, že mě Daphne du Maurier svým romantickým příběhem tak okouzlí :-). Přečíst si něco od paní du Maurier jsem měla v plánu už hodně dlouho, a ještě než jsem se do příběhu o zchátralém hostinci uprostřed nehostinných hrůzu nahánějících bažin na drsném, krutém, a přesto krásném, mořském pobřeží pustila, někde jsem si přečetla, že spisovatelčiny popisy cornwallských bažin patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo o tomto kraji napsáno, a to mě samozřejmě nalákalo. Teď už můžu jen potvrdit, výsledek naprosto nezklamal, právě naopak, paní du Maurier mě opravdu dostala :-). Vytvořila úžasně působivý obraz Cornwallu z počátku 19. století, se všemi jeho krásami, náladami, ale taky nástrahami.
Čtenářský výlet do odlehlého koutu Británie, na Bodminskou planinu, a k jezírku Dozmary Pool (mimochodem, v něm je prý uschovaný slavný Excalibur) se opravdu vydařil. V obrazu, který mi vyvstal před očima, nechybělo naprosto nic, sugestivní líčení vyvolalo představu divokého pobřeží, pochmurnou krásu skalisek, rozlehlé travnaté plochy s úzkými cestičkami uprostřed tajemných a nebezpečných rašelinišť, i zvláštní krásu opuštěných vřesovišť ... a samozřejmě, ponuře nevábné Jamajky.
Navíc nebyl to až tak úplně romantický výlet, romanticky rozervaná je spíš krajina, ve které se příběh odehrává, a samozřejmě hlavní hrdinka Mary, mladá, krásná a taky statečná, vytržená z důvěrně známého prostředí, zažívající pocity osamělosti, strachu a opuštěnosti, osudem nedobrovolně vehnaná do životního dobrodružství, donucená zaplést se do nervy drásajícího života plného pobřežních pirátů, pašeráků i vrahů, do prostředí nepřátelského a dost nebezpečného, tedy do života, kterému se jako správná romantická hrdinka vzepře. Dějová zápletka je pak dobrodružně – detektivní, možná místy až hororová (ale to spíš ve filmu – po dočtení jsem se podívala na jednu z verzí z r. 1939, kterou natočil A. Hitchcock – bylo to jiné, a nebylo to vůbec špatné, mě se to líbilo, jen doporučuji shlédnout až po přečtení knihy, protože dojmy budou nejspíš kvalitativně dost odlišné – to co nabízí du Maurier a co Hitchcock je opravdu trochu něco jiného, du Maurier celý příběh zabalila do dramaticky romantického vyprávění, na rozdíl od Hitchcocka, který vsadil daleko víc na drsnost a ošklivost, hrůzu nahánějící krajiny i charakterů).
Ale zpět ke knize, doporučuji, pokud si chcete odpočinout, je tahle knížka to pravé, poskytne vám příjemně mrazivý, napínavý a dramaticky popisovaný příběh v lákavě jedinečném prostředí ... a Mary budete prostě fandit :-).
„Stála tak dalších deset minut nebo ještě déle a čekala na nějaký zvuk nebo znamení, ale všude byl klid. Jen hodiny v předsíni tikaly, chraptivé a nepřístupné – symbol času a lhostejnosti. Náhle zaslechla výkřik, ale v okamžiku dozněl a ztratil se a byl tak slabý a vzdálený, že to mohl docela snadno být výplod jejích představ, vybičovaný vším, čeho byla v noci svědkem.“
...
„Mary prošla předsíní a vkročila do chodby. Ani paprsek světla nepronikal ven skulinou pode dveřmi ... přistoupila těsně ke dveřím a přitiskla ucho na výplň. Ani hlas se odtud neozval, ani ona bezpečná známka života, lidský dech. I ten prudký pach po vyčichlých nápojích ... byl teď mnohem méně znatelný a klíčovou dírkou sem vnikal průvan. Mary podlehla náhlému impulsu, který nedovedla ovládnout, stiskla kliku ... nikdo tam nebyl. Dveře do dvora byly otevřené ... muži byli pryč ... a jí se místnost náhle zdála nevinná a neosobní. Bylo po hrůze. Poslední paprsek zapadajícího měsíce namaloval na podlaze bílý kruh a uvnitř kruhu se pohyboval tmavý kroužek jako prst. Byl to vržený stín. Mary pohlédla nahoru ke stropu a viděla provaz, provlečený hákem v trámu. Konec provazu vrhal stín do bílého kruhu. Kýval se tam a zpět ...“
Výborný romantický příběh o, na tu dobu neskutečně emancipované, ženě, která se ocitla v hodně těžkých podmínkách. Nádherně vyobrazená doba 18. století v tajemné krajině Cornwallu, často zahalené do mlhy, plné pobřežních lupičů, podloudníků a vrahů. Poutavá, napínavá a čtivá kniha, kde každá věta má svůj smysl, schopná dát čtenáři mnoho radosti.
"Dafné" nezklamala ani tentokrát, pro mne jedno z nejlepších jejích děl. To cornwallské sychravo mne pronásledovalo celou knihu, musel jsem mít u čtení pletené ponožky. Přečteno za dva dny.
Romantický lehce naivní příběh, ale se zajímavou zápletkou a pěkným popisem vřesovišť a drsné anglické krajiny :) Knížka útlá, takže ideální na cesty :)
V mládí se mi dostala do ruky a bylo to skvělé čtení. Po letech jsem ji četla znova a musím uznat, že Daphne psát po čertech uměla!
Pochmurno, dobrodružno, tajemno i romantično v komplexu této jedinečné knihy, jež je napsána způsobem, jakým tato autorka vyniká. Skvěle vykreslené nehostinné prostředí krajiny navozuje stísněnou atmosféru, v níž se odehrává příběh s poutavým námětem a charakterově rozličnými postavami.
Temný dobrodružný román, který je určen spíše dospělým čtenářům (zároveň nelze tvrdit, že by byl primárně určen mužům nebo ženám, podle mě jde o čtení stejně vděčné pro obě pohlaví). Román "Jamaica Inn" byl již minimálně čtyřikrát zfilmován (viz čsfd.cz), v jednom případě s Jane Seymourovou v hlavní roli Mary Yellanové.
Pěkný příběh, který byl místy předvídatelný. Kniha se mi líbila, ale Mrtvá a živá byla lepší.
To se tak chystám jet autem, mám to daleko a je celkem dost hic. Tak si vzpomenu, že jsem tu koutkem oka zahlídla, že je snad Hospoda jako audio a načtená zcela socialisticky zasloužilou soudružkou, a ono jo! :) Myslete si, co chcete, ale až na výhrady k "meryjelenové", jak ji Jiřina Švorcová vyslovuje, to nakonec nebylo tak špatný. Nebo že by ta cesta byla až tak nudná? ;-)
To je tak krásně a příjemně naivní příběh. Do teplého a slunečného počasí jak stvořený. Až žijí všechny silné a neohrožené hrdinky, které se postaví každému padouchovi!
Krasny temny roman z krasneho temneho prostredi. Dej me dokonale vtahnul. Ostatne od Daphne me zatim chytilo a nadchlo uplne vsechno.
Zoznámiť s autorkou som sa chcela pôvodne prostredníctvom jej knihy Mŕtva a živá, bola však požičaná. Tak som si z police vybrala druhú najznámejšiu od autorky - Hostinec Jamajka. Nuž teda... pútavosť sa príbehu rozhodne uprieť nedá. Tajomné slatiny, ktoré som zatiaľ "videla" len v Psovi Baskervilskom, mu dávali ten správny nádych strašidelnosti. Postavám (zlomenej tete Patience, alkoholikovi so svedomím Jossovi, drsnému Jemovi, odvážnej Mary, albínovi vikárovi i iným) sa dá veriť každé konanie i dumky. Mozog nekalých operácií som však šípila už od chvíle, keď sa na scéne objavil. Čo by však neprekážalo. Veľkou škodou ale je, že v diele nebolo zakomponované nič hlbšie. Príbeh o týždeň zabudnete a neostane po ňom nič. Nijaký pocit. Ako nenáročná, dobrodružno-napínavá jednohubka na temer letný večer sa to ale dá :-).
Nějak mě teď láká vracet se ke knihám klasiků.....
V této knize se setkáte s pirátským pobřežím Corwallu, kam přijíždí mladá dívka za svou tetou...je tu nádech horroru, detektivní zápletka a samozřejmě láska....
Mužský hrdina není zrovna ideál - podaří se Mary ovlivnit pozitivně jeho život?
Knihu určitě doporučím... i když.... Mrtvá a živá je u mne o schod výše...
Audioknihy mě obecně nikdy nelákaly. Přece jen, klasickou knížku s obálkou si můžu pohladit, potěžkat, stránky si prolistovat, očmuchat prostě je tu ještě další dimenze Vlastně doopravdy jsem slyšel audioknihu jen jednu, a to právě Hospodu Jamajka. Poslouchal jsem ji kdysi při ježdění na mém domácím cyklistickém ergometru postupně ... na etapy ... při zdolávání alpských a dolomitských průsmyků ... a tedy řeknu vám: byla to deprese jako řemen! Jednak je ten příběh depresivní sám o sobě ... také je depresivně (čili dobře) napsaný ... dále jsem přitom trpěl na tom ergometru jako zvíře a potil litry sajrajtu ... takže vám povím: nakonec ano! ... audiokniha může být i docela intenzivní zážiteček ... a tato konkrétní u mě možná dokonce nastartovala pavlovovský reflex jen tedy zřejmě nebudu slintat zato bych si tipnul, že kdykoliv ji znovu uslyším, tak se okamžitě zpotím hrůzou bez ohledu na to, jestli budu zrovna v sedle nebo ne.
Narazila jsem na knížku při přemýšlení o knize vydané před rokem 1950 a vzpomněla jsem si, že jsem jí jako náctiletá četla, že se mi líbila a že si jí vůbec nepamatuju. A tak jsem si jí přečetla znovu, trochu oživila vzpomínky a nelituju. Pěkný styl psaní, až mrazivý popis místa i děje a sympatická hrdinka, což se u soudobé literatury občas nepovede. Vlastním vydání z roku 1970 a řekla bych, že i ten minimalistický přebal tak nějak vystihuje celou knížku.
Příběh přesně pro moji současnou náladu. Kopec dobrodružství, krásný pár, šarmantní padouch a dech beroucí popisy větru a krajiny. Prostě jsem tam s nimi byla a mám větrem ošlehanou tvář a navlhlé oblečení.
Samozřejmě jako vždy od této autorky skvělá kniha. Jsem ale šťoura. Na začátku knihy nechce koupit koně, že si šetří a na konci knihy odchází zcela bez peněz...kde skončily peníze z prodeje rodného hospodářství a domu?
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno milostné romány anglický venkov lupiči pobřeží krimi historické romány CornwallAutorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Klasický román, jež jsem nikdy nečetla. Autorka dokáže svými slovy vykreslit barvitý obrázek pochmurných blat plných zrádných bažin s neméně drsnými a zrádnými lidmi. Myslím, že mnozí současní spisovatelé thrillerů by se měli čemu učit. Temné sídlo hospody Jamajky, kam se dostává hlavní hrdinka po smrti své matky, ukrývá mnohá hrůzná tajemství. Musím se přiznat, že děj je sice barvitý, ale nejvíce jsem si užívala zprostředkování atmosféry tíživě plynoucích dnů plných mlh, deště a větru. Záhadou mi je, jak mohli obyvatelé všechno vydržet a nedostat ani rýmu. Jen mě mrzelo, že ni jedna postava mi nepřirostla k srdci, což u jiných hrdinek v podobných dílech bylo jiné. Třeba v knihách Jane Austenové nebo u Jany Eyrové jsem neměla ani trochu problém se s hrdinkami ztotožnit. V případě Mary z Hospody Jamajky to nešlo. Její motivy a jednání mi byly stále tak trochu cizí. Přemýšlela jsem, proč nemá žádné peníze, když na začátku prodává hospodářství, proč tak dlouho setrvala v hospodě a i v závěrečném rozhodnutí bylo až mnoho otazníků. Přesto jsem moc ráda, že jsem se seznámila s touto knihou a mohu ji určitě doporučit.