Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
Laskavý humor z lázní. Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce… Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada.... celý text
Přidat komentář
Vskutku humoristický román. Vtipné pojmenování osob, jejich barvitě popsaná charakteristika, a ta nezaměnitelná mluva pánů inženýrů chemiků ... Je potěšitelné, že ve stejném duchu jako kniha se nese i film, takže určitě filmem není zklamán ten, kdo dříve čte, ani knihou ten, kdo se dříve dívá.
Nejprve jsem viděla film. Nejednou. Jako malá jsem jím byla dokonce tak fascinována, že jsem se pokoušela mluvit jako ti dva bratři :-) Po letech jsem se rozhodla si ji i přečíst a rozhodně mě nezklamala. Dokonalé pohlazení po duši: humorem, prostředím i jazykově.
Poláček si tímhle počinem vydobyl místo v mé pomyslné TOPce nejlepších humoristů. Miluju jeho slovní bitvy nejen mezi bratry... O to překvapivější jsou pak pro čtenáře historické souvislosti k tomuto dílku, které za války nesmělo vyjít se jménem skutečného autora na obálce. Nutno dodat, že i film podle této knížky se výjimečně povedl (na rozdíl od divadelního zpracování hradeckého souboru, které snad už odvál čas a neproběhne nikdy více...).
Poláček je opravdu mistr slovního (a stylistického) humoru, nicméně jen na tom se tak rozsáhlá próza asi stavět nedá. Popisované situace mi většinou zas tak vtipné nepřišly a celek je hodně chatrný.
JE TO HUMORISTICKÝ román , která se liší hodně od filmového zpracování především knižním zpracování pani hostinské.
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Poláčkův Hostinec jsem znala jen jako půvabný film s Hrušínským a Benešem v rolích bratří inženýrů a rozkošným Neumanem (díky reader.007 :)) v roli Dyndery. A zpočátku jsem nemohla knížce úplně přijít na chuť. Děj je poměrně shodný, až na jeden významný detail, který nechci prozrazovat, ale kniha jde dál v parodii a nadsázce a víc tepe do malosti v mnoha jejích podobách. Ale zdálo se mi na začátku, že ta parodie a satira jsou až křečovité. Ale s postupujícími stránkami příběh krystalizuje a stává se věrnějším životu, a tím trefnějším. Nadšená jsem byla i z malého posunu v charakteru rady Dyndery, který se nakonec ukázal jako moudrý pán. Navíc je to radost číst už jen pro ten bujný a radostný jazyk, který Poláček používá.