Hostující profesoři
David Lodge
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97048/mid_hostujici-profesori-iyo-97048.jpg
4
407
407
Hostující profesoři série
1. díl >
Humoristický román anglického spisovatele je založen na komické konfrontaci dvou univerzitních systémů v Anglii a v Americe. Příběh se odehrává koncem 60. let, kdy se uskuteční výměnný stipendijní pobyt profesorů mezi jednou z anglických univerzit a renomovanou univerzitou v Kalifornii. Oba protagonisté, specialisté na anglickou literaturu, si vymění místa a ačkoliv se osobně neznají, jejich životy i soukromé problémy se začínají velmi brzy vzájemně prolínat do té míry, že se jeden druhému přizpůsobuje. Tato zápletka dává autorovi možnost rozehrát celou škálu situací, ve kterých vynikne rozdílný životní styl obou krajin a jejich společenské a sociální problémy. zdroj: mlp.cz... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , AcademiaOriginální název:
Changing places, 1975
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha při cestách v autě. Zajímavá sonda do života univerzitních profesorů v 60.letech v Anglii a USA. Příběh plný satiry a suchého anglického humoru.
Dlouho už jsem se při četbě knihy tak nenasmála a nepobavila, jako při čtení "Hostujících profesorů" Davida Lodge. A to přesto, že jde o román, který v anglickém originálu vyšel v roce 1975. David Lodge vychází ze svých osobních zkušeností s akademickým prostředím britských i amerických univerzit a vytvořil příběh, který má úžasnou strukturu, ale v jednotlivých pasážích se prosazuje i vybroušená situační komika. V příběhu se dostává ke kritice akademického prostředí, typických anglických i amerických vlastností, generačních rozdílů i různých osobnostních nastavení a předsudků všeho druhu. Při čtení jsem si vzpomněla na Svěrákův komentář k jeho prvnímu filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje". Říkal, že kdyby tehdy se Smoljakem věděli to, co ví dnes, tak že by z těch nápadů, které dali do jednoho filmu, dnes mohli udělat filmů několik. Jako podobný „gejzír nápadů“ mi přišla i kniha "Hostující profesoři". Nikdy mě ale ten gejzír nezahltil a vždy mi přišel zase znovu vtipný.
U knihy "Hostující profesoři" jsem se bavila tak, že bych si ji s chutí přečetla ještě jednou. A podobně se těším i na další knihy Davida Lodge. Jeho knihy pro mě splňují všechna kritéria dobré komediální tvorby: díky nadsázce, která je v takových dílech dovedena až ad absurdum, se můžeme zamyslet nad problémy, které jako zveličené vystoupí do popředí a vidíme je zřetelněji. Jsou to ale skutečné problémy, které se týkají našich životů.
"Philip Swallow zatím při čtvrtém džinu s tonikem a po dvouhodinovém studiu anatomie tří dívek účinkujících v baru ČI-ČA dospěl k závěru, že odhalil nejhlubší a pravou příčinu generačního rozporu: je to věkový rozdíl. Mladí jsou mladší. Tudíž krásnější. Jejich pleť je svěží, mají dosud zadní zuby, břicho ploché, ňadra (ach!) pevná, stehna (ach! ach!) ještě nemramorovaná žilkami jako rokfór. A jak tento rozpor překlenout? Láskou přece. Tím, že dívky jako Melanie štědře poskytnou svá pevná mladá těla povadlým starým paprikům, jako je on, a obnoví v nich koloběh mízy. Melanie! Jak prosté a dobré bylo její gesto ve světle tohoto poznání! Jak zbytečně je komplikoval emocemi a etikou!"
Výměna profesorů se mění ve výměnu manželek, stravovacích návyků, sexuálních preferencí, politických názorů, a dokonce povahových rysů. Autor několikrát změní i literární styl příběhu! Nosným tématem je lingvistika a literární kritika v klasické anglické literatuře, což se zdá být stejně vzrušující a napínavé jako sledovat tání sněhu nebo závody šneků, ale kupodivu je to docela zábavné. Fanoušci 60.let si přijdou na své. Humor čekejte anglický, to jest suchý, stříknutý kapkou satiry a ironie.
A o čem to je? O tom, jak si dva univerzitní profesoři na půl roku vymění místo mezi Anglií a Amerikou. A celé se to odehrává v roce 1969.
Takhle to zní strašně suše, ale je to skvělé. Je to satirické, plné černého humoru, některé postavy jsou karikatury nastavující zrcadlo pokrytectví, je to plné absurdních situací, prohnilosti akademického i normálního světa ale hlavně to celé dokonale funguje i po těch bezmála šedesáti letech. To je vlastně docela špatná zpráva, že se v mnoha ohledech nic nezměnilo. Možná tu nemáme tolik hippies, ale takové letadlo jako v úvodu knížky může klidně letět třeba z Polska. A řešení rodinných krizí obou pánů dle této knihy by v dnešní době bylo taky dost kontroverzní a to prosím žijeme v éře Výměny manželek.
Knížka trochu baví i v dalším plánu a tím je překlad od někoho, kdo nemá tušení o mnoha popkulturních narážkách, takže se třeba dočteme, že (nepřesná citace) "penis útočí z desky Johna Lennona Oko Yonno". Já mám tyhle staré překlady vzniklé za železnou oponou rád.
Příběh je nejen o výměně pracoviště profesorů, ale i o jiných výměnách, proměnách a změnách v pohledu na život. Kniha je čtivá a má spád.
Audiokniha - náplast na současnost, ze které je mi nanic, slušně a korektně řečeno.
Univerzitní profesoři anglické literatury si vymění působiště.
Nejen pracoviště i nové svody do té doby zapovídané.
S pocitem osvobození jejich život nabývá na dramatičnosti a vrženi do událostí se jim osudy podivuhodně propletou.
Citace:"Takže jsem na palubě se stopadesáti černými pasažéry, které čeká zákeřná smrt."
Jako perličky byly hry na literární hádanky mezi studenty a profesory.
"Uveď známou literární klasiku, kterou jsi ale nečetl a kolik protihráčů jí četlo, tak tolik dostáváš mínusových bodů. Vítězí neznalec - jako hlupák.
Pohledem byly časy byly.
Vdechl jsem to jako mluvené slovo. Čtyři herci + rozpoznatelná režie v roce 2021 a není to Rozhlas? Velkej PALEC nahoru. Román super - sebeironie, nadsázka, dokonce bych řekl, že celá konstrukce zápletek a postav je trochu parodie na parodie.
Užil jsem si honičku v nejdivnějším dopravním prostředku pro honičku.
Závěr v mluveném slovu působí výborně.
Ústřední topení jako pomsta.
Kniha mě vtáhla hned od začátku. Řada humorných scén, ale i vážných témat působí realisticky (samozřejmě ne vždy). Krom závěrečné části, nemám co bych vytknut. Poslední kapitola je psána jakoby scénáristickým pojetím, a to mi vyloženě nesedlo.
Za škvár by som to asi neoznačil, to len dotyčnému čitateľovi nesadol štýl a vkus autora. Ja som sa celkom dobre pobavil, suchý anglický humor, konfrontácia rôznych prístupov v spôsobe života a v akademickom prostredí.
LaCucaracha to tady v komentářích popsala přesně. Tohle byl škvár a tak nesouvislou strukturu jsem ještě neviděl. Náhodou pokračování - Svět je malý - mám v knihovničce taky, už jsou obě nachystané na cestu zpět do knihobudky.
Výměna manželek naruby, tj. Výměna manželů?
Zábavné. Kdysi jsem četla od autora jinou knihu a tak jsem si už docela dovedla představit, do čeho jdu, a určitě nejsem zklamaná. Bude to chtít další díl.
Pro nemilovníky suchého britského humoru asi nic moc, ale za mě super. Oceňuji především žánrovou kombinaci:)
Anglická sranda jak má bejt, jen mě by víc bavilo, kdyby to bylo především o zmatené univerzitě a ne o zmateném sexu... Ale další díl si dám určitě.
Kolikrát já tuhle knížku přečetl. Myslím, že aspoň 20× :-)
Hned úvodní „scéna" s letadly je brilantní. Situace kolem paternosteru je přesně z těch, kde se nahlas smějete a je Vám jedno, že čtete v narvaném metru - no asi jsem pár lidem připadal jako blázen.
Osobně mě víc bavila Zappova linka, ale celá knížka je prostě geniální.
„Vzdělání je strašně důležitá věc, nemyslíte?“ „Nemyslím. Myslím, že naše posedlost vzděláním je sebevražedná.“
„Prosím?“
„Každá generace se vzdělává, aby vydělávala dost peněz na vzdělání další generace, ale aby své vzdělání skutečně uplatnila, o to se nestará. Vy se honíte, aby vaše děti měly vzdělání a mohly se honit kvůli vzdělání svých dětí, a tak pořád dokola. Jaký to má smysl?“
„Stejně tak byste se mohla ptát, proč lidé vstupují do manželství a zakládají rodinu.“
„Přesně.“ zvolala paní Zappová. „Přesně tak se ptám!“
Díky knize Sedmá funkce jazyka mě mé pomyslné čtenářské kroky zavedly do americké Eufority a britské Papridge, dvou fiktivních městeček, mezi jejichž univerzitami už dlouho probíhá výměna učitelů. A tak jsem konečně měla tu čest poznat osobitého Morrise Zappa, pro kterého je výměnný pobyt tou nejlepší variantou z nejhorších možných. Druhým zúčastněným v akci škatulata hejbejte se je na první pohled nevýrazný Phillip Swallow, věrný manžel a starostlivý otec, jehož kariérní vyhlídky jsou velmi mizerné. Píše se rok 1969: studenti se hlásí o nejrůznější práva, hnutí hippies má spoustu příznivců, zkrátka bouřlivé období, jehož živočišnost dožene i naši profesorskou dvojici.
„Nic ve zlém, Phile,“ zašeptal Sy Gootblatt. „Ale myslím, že máš erekci, a při čestné stráži to nevypadá dobře.“
„Že by na něho [Morrise Zappa] lezla ta chorobná anglická lidumilnost? Musí si na sebe dát pozor."
Kromě příběhu samotného mne oslovil také originální přístup k jednotlivým kapitolám. Nejvíc mě bavila (co do formy) ta s dopisy a pak závěrečný scénář. Všechno do sebe krásně zapadá a čtenáři se střídavě dívají na oba protagonisty výměny. Oba profesory i jejich manželky jsem si hodně oblíbila. Jejich životní eskapády mi zpříjemňovaly pár posledních dní. A i když by ze mne profesor Zapp neměl radost, tak říkám, že se mi kniha LÍBILA:-) Fakt povedené. Autor D. Lodge je pro mne velkým objevem. Už čtu pokračování (Svět je malý) a užívám si ho snad ještě víc.
„Mám noční práci na Jižním nábřeží.“
„V nějakém lokále, kde dívky tancují nahoře bez?“
„Ne, v obchodě s deskami. Jako striptérka jsem pracovala taky, ale jen v prvním ročníku. Potom jsem pochopila, jaké je to vykořisťování, a šla jsem od toho.“
„V takových podnicích berou hosty na hůl, co?“
Vykořisťovali mě, ne zákazníky,” opáčí dívka s citelným opovržením. „Tehdy jsem začala pracovat v hnutí za osvobození žen.“
„Osvobození žen?“ říká Morris Zapp, kterému se taková představa ani trochu nelíbí. „O tom jsem jakživ neslyšel.“ (Jako většina lidí počátkem roku 1969.)
„Ještě uslyšíte, pane profesore,“ říká dívka. „Ještě uslyšíte.“
Moje pocity z knihy jsou... zábavná, vtipná, přesvědčivá, místy překvapivá.
Po dost tradičním úvodu pokračuje příběh spíše netradičně formou dopisů, novinových článků i filmového scénáře. Líbil se mi způsob, jak autor dokázal podávat jednotlivé postavy tak, aby vynikly rozdíly charakterů v popisu jejich chování, jednání, řeči, ale především v myšlenkách. Nejvíc mě to zaujalo v případě Philipa, který vymýšlel způsob, jak oznámit Hilary svoji nevěru - bylo to až dojemné.
Takže bych knihu doporučila tomu, kdo se chce pobavit, má rád Jane Austenovou a nevadí mu, že si závěr příběhu musí sám domyslet.
Srdcová záležitost. Tato kniha nestárne a bude stále osvěžující a šťavnatá, stejně jako britský humor.
Štítky knihy
nevěra humor anglická literatura USA (Spojené státy americké) Velká Británie studium a výuka profesoři univerzitní román Jane Austenová, 1775-1817
Autorovy další knížky
| 1980 |  Hostující profesoři |
| 2000 | Svět je malý |
| 2006 | Den zkázy v Britském muzeu |
| 2009 | Nejtišší trest |
| 2012 | Výkvět mužství |
I když už jsem jí četl dávno, je to skvělá knížka, na které jsem se dobře zabavil a rád si vybavuji pasáže z této knihy.
Úsměvný přerod suchopárného anglického profesora ve volnomyšlenkáře.