Houpačky
Lucie Konečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458792/bmid_houpacky-A17-458792.jpg
4
357
357
Nejen mladí a krásní vedou tajné životy Zdena a Jiřina jsou nerozlučné kamarádky, které nežehrají na svůj pokročilý věk a chtějí si zbytek života pořádně užít. Ulítávají na erotické seznamce, vychutnávají si víno, hledají vášeň v mužské náruči – a klidně kvůli tomu všemu ujedou na kole sto dvacet osm kilometrů. Cestu jim komplikuje jen zdravotní stav Zdeny, která trpí počáteční fází Alzheimerovy choroby. Tu však, aspoň na chvíli, zažene omamná vůně trávy. Kdy jindy se odvázat než teď?... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé době propadák. Pro mě bizarní recese v rádoby humorném zahraničním stylu. Do smíchu mi nebylo. Přišlo mi to přitažené za vlasy, nucené, neuvěřitelné a absolutně nereálné. Je vidět, že autorka nedosáhla věku, který popisuje. Takové stáří ne, děkuji.
Takhle bych jednou chtěla prožít stáří. Nebát se smrti, nečekat na ni, nemyslet na ni, jen prostě žít a radovat se...Skvělé a vtipné čtení!
Úsměvná knížka o dvou střelených důchodkyních, které se snaží užívat života, co to jen jde. Zábavné a odpočinkové čtení, za mě doporučuji.
Knihu jsem koupila svojí 75leté babičce k Vánocům. Recenzovala mi ji tak nějak rozpačitě “jooo dobrá byla nooo, taková, ale jooo, dobrá”. Už chápu proč. Při čtení jsem se červenala až na zadku, že tohle jsem koupila svojí babičce?? :D
Nicméně to absolutně neubírá na dokonalosti knihy. Slupla jsem ji jako malinu a obě dámy jsem si zamilovala. Jejich cestu, kterou se rozhodly ve stáří jít jsem si zamilovala. Jejich spontánnost jsem si zamilovala…
Tahle kniha rozhodně stojí za koupi a ne jen za půjčení. Věřím, že se k ní v průběhu života ještě ráda vrátím.
Na knihu jsem narazila náhodou v nějakém článku a zaujala mě. To bylo dobře, protože je skvělá, takhle bych si představovala důchod! Povedené, čtivé, zábavné i dojemné.
Kniha je důkazem, že dobře se bavit a užívat si život naplno lze v každém věku. Seniorky Jiřina a Zdena jsou řadu let kamarádky a někdy to opravdu dost rozjedou, ale dokážou si být oporou, když už není tak dobře. Je to moc hezký příběh plný veselých zážitků a knihu určitě doporučuji k přečtení, krásně pohladí po duši.
Zábavné, vtipné, lehce se čte a člověk si říká, že by taky jednou byl rád takovou seniorkou a měl k tomu do party stejně praštěnou kamarádku. Je to i dojemné, ale v rozumné míře, tak hezky česky a ne pateticky americky. Radost to byla.
Bezvadná knížka, oddechovka s humorem i zamyšlením, chvílemi dojemná. Pobavila mě i nahlas. Navíc stárnutí takto pojaté bych chtěla zažít, s lehkostí a nadhledem, ale taky s vědomím toho, že zítra si třeba nebudu nic pamatovat. Velmi čtivé, doporučuji.
Kniha plná přátelství, humoru a lásky. Laskavý návod, jak bojkotovat stáří a užívat si to teď.
"Můžu si ho pohladit?"
No, podzim svého života bych rozhodně trávila jinak, proto mne knížka nezaujala. Víc mne na podobné téma bavily knihy Zraju jako víno a Stárnu a užívám si od Virginie Ironside.
Pokud hledáte nějakou oddechovku a knihu s pár stránkama, tak určitě sáhněte po této. Mně se kniha docela líbila, některé situace byly vtipné, některé dojemné. Občas jsem si teda říkala jestli už to není moc, jestli se takhle opravdu někteří staří lidé chovají, ale co my víme :)
Humor s českým „nadhledem“ na život mi ze současných filmů nevyhovuje, takže jméno autorky resp. scénáristky mne vedlo být v určitém smyslu „na pozoru“. ALE dvě hrdinky Zdena a Jiřina, jejich přátelství, vzájemná empatie a podpora, které byly své za každých okolností byly stručně řečeno originální. Nedaly si vzít svoji touhu žít, ne JEN dožít, protože jsou přece staré, takže je má společnost za nemohoucí, nemyslící, prostě aby někde v tichosti nepřekáželi …. Alzheimer zde byl pojat reálně a přesto s nadlidským decentním přístupem, který neudiví a nedojme jen ty bez srdce….. DOST DOBRÝ, děkuji paní Konečná:o))
Kniha je taková fajn oddechovka, která se velmi dobře čte. A upozorňuje na fakt, že i staří lidé mají právo žít svůj život podle svého a nikoliv takový, o kterém pro jejich tzv. dobro rozhodnou jejich děti.
Zajímavý pohled na dvě doooost čiperné seniorky. Takové, milé čtení. V hlavě jsem si To ale vůbec nedovedla představit. Za mě teda nereálné, takové jako až moc přitažené za vlasy. Ale rychle se to četlo. Opravdu kniha na odpoledne. Ne, že bych se u toho třeba zasmála. Spíš naopak. No třeba jednou poznám…
Edit: vysvětlete mi prosím někdo tu dej. linku s Jitkou? Proč to tam vůbec je?
Ovšem půjčila jsem ji i babičce a taky z toho nebyla úplně odvařená.
No průměr. Oddechovka.