Housle v kravíně
Bohumil Kos
Dvanáct povídek inspirovaných pohraničním prostředím padesátých let je úsměvnou sondou do dětského života. Malý hrdina prožívá radosti i křivdy a řeší problémy dětského světa, jako např., zda je lepší hrát na housle či jezdit na kravách, trable s nošením galoší, jestli koušou jen holky, anebo, jak skloubit touhu chodit na náboženství a přitom být pionýrem. ... celý text
Přidat komentář
Královsky jsem se bavila. Připomnělo mi to trochu příhody Jirky od Cromptonové. Prostě lumpárny malýho kluka. Oproti Jirkovi tu jen není celá parta kluků, kteří se ještě podporují v nepravostech. Ale jak se zdá, on si vystačí i sám.
Doporučuji skvělou audioverzi.
Zábavné, jednoduché čtení, které potěšilo všechny tři generace u nás v rodině. Pro mě, patřícího do nejmladší generace, to byl i zajímavý vhled do doby, ve které žili moji prarodiče.
Příhody malého kluka vyrůstajícího po válce v Československu. Hrát na housle? Jezdit na krávě? Přinést ze školy obě galoše levé? Touha po pořádné hokejce, která se jen tak nezlomí. Recitovat s dojetím Maryčku Magdonovu. Chodit na náboženství nebo do pionýra? Za úsměvnými příhodami je znát doba, ve které se tyto příhody odehrávají. S ohledem na odsun německé kamarádky, tancování kozáčka a slavení Velké říjnové socialistické revoluce, předpokládám, že se příhody odehrávaly od konce války do začátek padesátých let. V prvním plánu jsou veselé příběhy, které prožíváte s malým klukem, který chce ještě věřit na Ježíška. Ale v pozadí nelze nevnímat neradostnou dobu, ve které se příběhy odehrávají.
Příhody nezbedného kluka v ich-formě. Jako by na mě dýchl Poláčkův Péťa Bajza. Doporučuju.
Milé povídky v poláčkovském stylu. Poslouchala jsem jako audioknihu – velmi pěkně namluveno.
Perfektní čtení, pokud hledáte koktejl z trošky humoru a trošky nostalgie. Něco mezi Bylo nás pět a Páni kluci.
Za sebe nevím. Kniha mi přišla taková naivní. Jediné u čeho jsem se zasmála byla hláška o sběrateli kovu, papíru, bylinek a moči.