Hovězí kostky
Jan Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206631/mid_hovezi-kostky-206631.jpg
3
176
176
Soubor jedenácti povídek, majících společného vypravěče, ne však čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem, poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o texty zbrusu nové. Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo – kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků.... celý text
Přidat komentář
Nemám ráda povídky - jsou příliš krátké. Tuto knihu jsem si vybrala z důvodu Čtenářské výzvy - žlutý obal. A dopadlo to, jak jsem očekávala - příliš krátké, bezdějové, trochu depresivní. Prostě tento typ literatury mi nevyhovuje, druh humoru už vůbec ne.
Netradiční undgrondove povídky společný vypravěč ale jiný čas. Rád se knize rád po čase vrátím
První povídky, to byl pro mě úplně náraz, najednou jsem byla opět v té době, která byla syrová a bohatá (a na kterou jsem časem úplně zapomněla). Za to autorovi moc děkuji.
Povídky z novější doby na mě působily trochu bezútěšným dojmem.
Možná je ocením až s odstupem.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Ve filmech jsou vzpomínky rozostřené, zamlžené nebo černobílé.
V této knize jsou vzpomínky realné a blízké a tak povědomé až to bolí. A oplývají vůněmi a ty, díky své představivosti , fantazii a nadměrné empatii cítím. Vůni a zápach.Povídky mě daly všechno , co může život dát, protože toto dílko napsal sám život nebo to někdo , ale né někdo, stovky hlasů diktovaly Haklovi do hlavy, hlasy a zvuky. slova , které se draly ven, takové slova, jaké neznám, nikdo je nezná , autor si je sám vymyslela věnoval je nám . Tak díky, jsem obohacena.
Moc jsem si chtěla knihu přečíst, protžře mě zaujala jiná jeho kniha a protože obal této knihy je naprostá bomba. Moc se mi líbí . A přiznám se ráda olizuju hovézí kostky masox , páni já ten obal ještě pamatuju. Kouzlo vzpomínek, tak až tak daleko mě zavedly.
Za mě super počteníčko, knihy Emila Hakla mám moc ráda!! obdivuju jeho schopnost vystihnout celou škálu vnitřních pocitů svých hrdinů pár údernými hláškovitými větami, které jsou zformulované s takovým nadhledem, že jsou až vtipné, i když jde ve své podstatě o smutné věci.... plně souhlasím s komentářem bookfan...... je to skvělá knížka, nevím, proč je zde tak nízko hodnocená...
"Všichni, s nimiž jsem byl úžeji spjat, vysmahli z mého života jednou provždy. A ti, co zbyli, jsou jako já - křísnutí hajdamáci, co si zvykli vyzářit jednorázovou porci řachandy a zmizet noční tramvají do ticha."
... tak jde čas, minulost nezměníme, s humorem to jde lépe, to je prostě život, příběhy obyčejných lidí
.
Anotace: Občas si říkám, že ten čas letí a jaký kus cesty jsem ušla. Pořád se cítím jako lama, nešikovná jsem prakticky od vykouknutí na svět, ale už mám jeden šedý vlas. (Ano, opravdu tam je. Ne, nevymýšlím si.) A to značí, že mám mít rozum, být zodpovědná a nevyvádět hlouposti. Ale realita je jiná? A takových je nás víc a proto je život tak krásně barevný. A co vy? Máte taky občas hovězí nápady?
.
*Hovězí kostky od Emila Hakla*
Libi se mi Hakluv styl psani, je to moderni, svezi a uderne. Zazitek pro me umocnuje prazske prostredi, ktere je mi blizke.
Bohuzel vsak narozdil od Uminy verze tady ke konci uz autor nedokazal udrzet moji pozornost.
Napad s jednim vypravecem, s jehoz chronologickym vypravenim pribehu postupne proplouvame jeho zivotem, se mi moc libil. Jednotlive kapitoly byly ale nektere vice a nektere mene zajimave. Vychazi mi z toho tedy prumer.
Rada si od autora ale prectu neco dalsiho.
Sranda číst ty komentáře tady. Dávám za pravdu recenzi od RobertRoberts, ale je to obecný trend. Většina lidí (bohužel hlavně těch nejmladších) vůbec neví o čem plácaj. Pochopte, pipky z gymplů, že když je někomu sotva dvacet, nemůže zhodnotit životní pohled šedesátníka Hakla. Vůbec nevíte, o čem je řeč. K Haklovi můžu mít svý výhrady, dějová linka občas pokulhává, ale u něj to není o ději. Je to mistr pozorování, jazykové zkratky a bravurního zacházení s jazykem.
Nebavilo. Hvězdičkovala jsem jednotlivé povídky a průměr mě vyšel na 2,45.Možná někdy časem ještě něco od Hakla zkusím, teď jsem spíš ráda že už to mám za sebou....
Hovězí kostky je „chlapská“ knížka. Postavy v povídkách jsou chlápci, co se tak trošku odnikud nikam plácají ve svém životě, který, objektivně i subjektivně vzato, poněkud promarnili. Vztahy se nepovedly, kariéra nic moc, dost pijí. Přesto jsou něčím sympatičtí, nejsou to žádní tupci nebo chudáci, co spadli na samé dno. Ani dílo celkově nepůsobí depresivně. Naopak, při četbě mě několikrát napadlo, že tak dobrou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Postřehy, kterými postavy ať už nahlas nebo v duchu s patřičnou skepsí komentují svoji situaci, nemají chybu. I když jsem tuto knížku označila za „chlapskou“, klidně ji doporučím i ženám, zvlášť pokud by si chtěly posílit svůj životní nadhled. A pokud by vám bylo poněkud nevolno po přečtení nějaké příliš sladké nebo „moudré“ knížečky, tak guláš z hovězích kostek je výborný vyprošťovák.
Před pár lety jsem se zúčastnila Listování Lukáše Hejlíka, na kterém četl z knihy Intimní schránka Sabriny Black. Zaujala mě a jelikož jsem s Emilem Haklem dosud neměla tu čest, při první návštěvě knihkupectví jsem sáhla po jediném dostupném – Hovězích kostkách….hmm… jako bych si sedla do zaplivaného pajzlu a odposlouchávala úvahy zkrachovalých existencí okolo. Jsou břitké, trefné, přisprostlé, místy vtipné, velmi. Ale v povídkách volně na sebe navazujících se po určité době až příliš únavně opakují.
ale jo, jednohubka na odpoledne, úměrná dávka cynismu a beznaděje chlapskýho světa, takoví jsme
Průvodce noční Prahou na 196 stranách, bez rizika, že skončíte v Bohnicích.
Styl a humor Emila Hakla mi vyhovuje, směju se u jeho knih i nahlas. Některé myšlenky, vtípky nebo inteligentní přisprostlé hlášky si poznamenávám. Hovězí kostky mě ale nějak postupně unavily a zdá se mi, že se jednotlivé povídky tak nějak opakují, což vlastně není nic zvláštního, je to Haklův svět plný originálních figurek, tragikomických hrdinů hledajících smysl života. Ale hodnotím průměrně, protože mě jiné jeho knihy dokázaly chytit za srdce výrazněji.
Milionový časy - jak přijít o holku a ještě si to docela užít.
Démon ticha - o zvláštním setkání jiného druhu, které pobaví, ale také udrží v napětí.
Vzácná paní, to se ví ... v téhle bláznivé a zábavné povídce se projevuje už dříve tušená neokázalá civilnost Haklova psaní, která dělá uvěřitelnou i tuhle služební romanci.
Ztracené odpoledne ve mě vzbudilo několik reflexí: jak dobře je mi v mém životě; jak je těžké a svazující žít ve světě úplné svobody; že nerozumím mužům; jak přirozeně autor pracuje s jazykem; jak mu rozumím a poprvé chápu spojení generační výpověď nejen jako klišé, ale jako povědomý kód zpřístupňující mi autorovo uvažování i mimo moji přímou zkušenost.
Deštník z Londýna - tak tady cítím afekt a pózu.
Hovězí kostky - čím blíž k současnosti, tím méně je mi autor blízký. Hodně prázdných slov, ale kdo ví, možná je tu prázdnota úmyslem.
Monolog - zaujme, vzbudí úsměv, setrvává póza, slovní ekvilibristika bez obsahu.
Návštěva - trochu o ničem, ale dojme rychle a trefně načrtnutými rysy 4 stárnoucích kamarádů, což chytne za srdce.
Čajovna - sice tak úplně nevím, co tím chtěl autor říct, ale pobavilo mě to. Milé, vkusné a já tuším, že i trefné, jen nevím s čím vlastně srovnávám.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Konec světa |
| 2008 | O rodičích a dětech |
| 2013 | Skutečná událost |
| 2016 | Umina verze |
| 2014 | Hovězí kostky |
Tady mě můj oblíbený autor docela zklamal. Zpočátku to vyhlíželo vcelku svižně, v povídkách se něco dělo, ale přibližně od půlky začal autor tak nějak onanovat či co.