Hovínko na dortu
Tomáš Kapras
Osmadvacet povídek ze života jedné šestičlenné rodiny aneb zlehka unavený otec píše o svých (téměř) neunavitelných dětech. Občas se věci jen trošku zašmodrchají, jindy dojde na pořádné dobrodružství, jako když si autor sám odrodil třetího syna. Pobaví se všichni, maminky poznají výchovu z mužského pohledu a tatínci si třeba řeknou: „Když to zvládá on, já to dám taky.“ Doplněno autentickými komentáři autorových ratolestí.... celý text
Přidat komentář
Nenadchne, neurazí..něco bylo vtipné a v některých částech jsem se nudila. Vadilo mi, že kniha není psaná v časovém sledu. Pokud je to psané ze zápisků vzpomínek, mohl to autor psát jak čas plynul ..
Soubor každodenních (vtipných) příhod s malými dětmi. Pokud máte rádi knihy tohoto typu, tak vřele doporučuji.
Některé kapitoly jsou vtipné, některé poučné. Dobře se kniha četla. Ale nejvíce si z knihy odnáším, že je dobré si zážitky z dětmi uchovat do budoucna.
Knížka Hovínko na dortu je jednou z mála knih, které jsem četla, kdy autorovi věřím do posledního písmenka vše, o čem píše. Je jedinečná svojí pravdivostí a absolutní absencí ambice čtenáře oslnit. Jednotlivé povídky se liší svojí dynamikou, obsahem, někdy i stylem. Jediné, co se pravidelně opakuje, jsou citace výroků autorových i cizích ratolestí za jednotlivými povídkami, které vtipně dokreslují náladu povídek.
Hovínko na dortu se nejen krásně četlo, ale dokázala jsem ho i „cítit“. V dnešní přehlcené době je radost objevit tak čistý svět zvláště, když je psaný mužem.
Kniha je vhodná pro všechny bez rozdílů životních priorit. Každému nastaví zrcadlo. Mně ho nastavila dokonale. I když na první pohled působí jako lehké a zábavné čtení pro unavené rodiče, má v sobě hloubku, o které možná ani sám autor nic netuší. Určitě totiž nebylo Hovínko na dortu psáno s tímto záměrem.
O to víc si autora vážím a knížku si schovám nejen ve své knihovně, ale i ve svém srdci.
Už samotný název přesně vystihuje náladu knihy - dětskou bezprostřednost a rodičovskou snahu chápat a nevzdávat se. Obal knihy myšlenku jen podtrhuje a srdečně zve do světa, který vytváří děti a formují milující rodiče. Povídky jsou autentickou zpovědí Tomáše Kaprase, scenáristy (což znamená, že umí psát) a principála souboru Divadla duší spřízněných (což dokazuje hravostí a smyslem pro humor), pro kterého otcovství představuje nejen zdroj inspirace, ale samozřejmě především nekonečnou radost. Občas se sice zdá, že i nekonečnost má své hranice, ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. V jednotlivých povídkách se setkáváme se všemi rodinnými příslušníky - trpělivou manželkou a vynalézavou maminkou Milenou, ambiciózním Jardou, starostlivým Mikelínem a pohodářem Martinem, k nimž se v závěru knihy přidává ještě sestřička Agáta. Autor s ohromující upřímností popisuje situace, které by si možná mnohý rodič nechal pro sebe. Díky této otevřenosti se leckdy zasmějete, zavzpomínáte na své dětství, sourozenecké rozepře a vyčerpané rodiče. Určitě už jste někdy slyšeli, že nejspolehlivější antikoncepcí je hlídání cizích dětí, já jen mohu dodat, že po přečtení Hovínka se dětí nebudete moci dočkat.
Některé příběhy mě pobavily, dokonce jsem se v nich viděl, naopak jiné mě nechytly vůbec. Asi bych našel lepší knihy týkající se onoho tématu, ale odpad to zase není.
Kniha Hovínko na dortu mě svými příběhy ze života šestičlenné rodiny pobavila. Je příjemně napsaná a každý, kdo má děti či vnoučata se v příbězích určitě mnohokrát najde. Při uspávání dětí si často vzpomenu na příběh Tygr a klokánek z knihy.
Autor napsal báječnou knihu o dennodenních radostech a strastech, které prožívá se svými čtyřmi dětmi. Nebojí se s humorem a upřímností líčit zážitky, ve kterých se najde každý z nás, kdo si svou výchovou není tak docela jistý. Kniha je velkým povzbuzením, že v tom nejsme sami.
Doporučuji všem, kteří si chtějí u knížky odpočinout, pobavit se a nic neřešit.
Velice vtipná kniha. Dobře se čte, čekáte čím vás další povídka překvapí. Je neobyčejná jako děti, které znova a znova překvapují. Doporučuji.
Já prostě nevím, co napsat. Ač si pana autora vážím, prostě kniha mě vůbec, ale vůbec neoslovila, a to jsem se do povídek nutila, seč to šlo. Jsem na rodičovské dovolené, a tak jsem si řekla, že sáhnu po tomto žánru, neboť k němu mám nyní blízko. Témata povídek jsou průměrná, autorský styl sice laskavý, ale neoriginální; mnohdy spisovatele podezírám, že si dost věcí přibarvuje, na úkor kvality. Dětské výroky v závěru každé povídky jsou mnohdy fádní a ještě více przní dozvuky povídky samotné. Za mě velké zklamání.
Čtivě napsaná kniha, od které je těžké se odtrhnout. Autor líčí adrenalinové zážitky jedné rodiny s postupně narůstajícím počtem dětí, a to tak, že máte pocit, jako byste byli součástí této rodiny. Jak vypravěči a mnohdy i dalším zúčastněným rozumíte! Často se musíte usmívat a občas se prostě musíte chechtat na celé kolo, protože takové příběhy může napsat jen sám život, v kterém o náhody a paradoxy není nouze. Těm, kteří sami mají děti, se vrací krásné vzpomínky na divokou dobu strávenou s malými stvořeními a těm, kteří děti nemají, kniha věrohodně zprostředkuje, jaký celý balík pocitů může souviset s faktem, že jste rodič. Kniha, u které si odpočinete, zasmějete se životu a necháte se překvapovat jedinečným dětským pohledem na svět.
Méně i více vtipné zážitky rodiny se čtyřmi dětmi.