Hovno hoří
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119139/hovno-hori-119139.jpg
4
1544
1544
Další vydání populární knížky, v níž autor s neodolatelným humorem a nadhledem vykresluje rozdíly mezi mužským a ženským nazíráním na svět.
Přidat komentář
Tato kniha jen podtrhuje genialitu režiséra Jana Hřebejka, který dokázal z takové snůšky nudných příběhů a nepříliš vtipných momentů vykouzlit tak perfektní film. Ovšem přiznejme si, ono to s Pelíšky zase tolik společného nemá. Voda se šťávou je asi nejlépe stravitelná a nejvíce se podobá Pelíškům, jinak opravdu nic moc. Škoda.
Moc mně tato kniha pobavila. Spousta popsaných scének se již oběvila například ve filmu Pelíšky, ale byly zde i příběhy, které jsem slyšel (četl) poprvé.
Poslechnuto jako audio kniha (nezkrácená). Shodnu se s ostatními v tom, že s ubíhajícím časem přibývá humoru, kdy jsem se se sluchátkami na uších v ulicích Brna ze srdce smál.
Obdivuju Hřebejka, že z tak nudné a nezáživné knihy dokázal vykouzlit legendární film plný skvělých hlášek. V knize jsou sice taky, ale nefungují tak dobře jako ve filmu. Jinak se mi kniha vůbec nelíbila, přišla mi příšerně nudná a zdlouhavá. První dvě povídky jsem zvládla, pořád jsem čekala, kdy přijde nějaký zlom a začne se mi kniha líbit. Až v polovině třetí jsem pochopila, že se nikdy nic nestane a děj nikam nesměřuje.
přistupoval jsem k hovnu skepticky, první část mi přišla slabší (ale pořád lepší než filmy, které z knihy čerpaly), u druhé části jsem ale pravidelně slzel a rozhodně si přečtu další autorovy knihy.
"Opouštěli jsme Paříž. Děvčata seděla vpravo, hoši vlevo, sami si tak sedli. Z dívčí sekce se ozývalo žvatlání. Půjčovaly si navzájem jakési plyšové zvířátko. Vydrželo jim to asi půl hodiny. Na sedadlech za mnou seděli dva obrýlení kluci s vysokými čely. jejich rozmluva trvala celou trasu Paříž-Praha. Zcela vážně a ze všech stran rozebírali problém, jestli hovno hoří."
Mám ráda pana Šabacha, jeho humor, styl psaní, příběhy z dětství. Je to nostalgické, tak trochu zaprášené časem malin nezralých.
No ze začátku do vypadalo slibně, ale poslední část docela nuda. Ale dám Šabachovi ještě šanci...
Nudnější příběhy jsem snad v životě nečetla. Zdlouhavé, bez hlavy a paty, nevtipné. Mít to více stránek, zcela jistě to ani nedočtu.
Sázka - Dobré.
Bellevue - Skvělé.
Voda se šťávou - Dobré, pak nudné, pak zdlouhavé, pak už to člověk musel i odložit a pak konec a - nic.
Po zmateném začátku se pak pomalu rozvíjel "nějaký" příběh, který postupě gradoval. Bohužel jsem to zezačátku moc nepobral, bylo to moc překombinované (třeba příběh s kovářem), pak nějaká zápletka, která se objevila také v Pelíškách (tak jako vícero historek z knihy). No nevím, klidně to mohlo vyjít jako samostatné příběhy. Moc mě to teda do děje nezapadlo. Také strohé oslovování "A" se mi v knize vůbec, ale vůbec nelíbilo. No na pár úsměvných příběhů, jsem to snesl. Knihu jsem měl v audiopodobě a tak jsem u poslechu vydržel. Tištěnou knihu bych asi odložil. Rozhodně jsem ale čekal od knihy víc, proto jen tři hvězdy. Máslem dolů se mě osobně líbilo víc.
Milé, příjemné, úsměvné a do budoucna asi stále více nebezpečné. Kolik z mladých čtenářů si uvědomí, že život za normalizace zase až tak milý, příjemný a úsměvný nebyl?
Ale samozřejmě když odhlédnu od tohoto historického aspektu, tak je to dobré čtení.
Začátek mě poměrně zmátl, jak se přeskakovalo mezi dvěmi vypravěčemi. Potom to uteklo strašně rychle. Osobně mě více bavila první část knížky. ****
Příjemný styl psaní a příběhy, které jsou tak trochu povědomé snad všem. Moc se mi líbila.
Pro člověka autorova věku je čtení jeho knih vždy malý otřes - vstupuji do jakéhosi "stroje času", na tu hodinku nebo třeba tři zapomínám, kde jsem. A když dočtu, jsem rád, že je konec, a současně pociťuji smutek nad tím samým. To podle toho, o čem byly poslední stránky.
Petra Šabacha mám za nejlepšího žijícího českého prozaika, jemuž se vyrovná jen Ota Pavel.
Zajímavé a vtipné, Šabach píše opravdu dobře. K maturitě se hodí, její přečtení totiž nezabere moc času. Každopádně, pokud by jste zvažovali i jiné knihy od tohoto autora, Občanský průkaz je podle mě o dost lepší než tohle.
Krásná knížka, také jsem měla tendence se u některých scén usmívat. Pelíšky znám takřka na zpamět a vůbec to nebylo na škodu, spíš naopak, často jsem si představovala film.
Čtenářská výzva 2016: Kniha povídek.
Malinko mě to celé zklamalo. Možná je to tím, že Pelíšky znám i pozpátku (ty koneckonců z téhle knížky čerpají asi nejvíc), a tak jsem byla natěšená na předlohu. Musím říct, že mě vybrané scény bavily víc ve filmovém zpracování, což se mi často nestává. Pořád je to ale slušný Šabach a myslím, že si zaslouží víc, než 79 %.
A celkově u mě zatím vedou Opilé banány.
Není to třeskutě vtipné, ale spíš takové pohodové, ze života. Ale nepopírám, že chvilkama jsem se u toho smál jako debil. Kromě Pelíšků a Pupenda se dají historky z této knihy najít i v dalších českých filmech (film U mě dobrý)
Vtipné čtení, co více dodat. :) Navíc to byla moje osudová knížka u maturity.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Překvapilo mě, jak propastný je rozdíl mezi filmem a knihou. Společné jsou vlastně jen konkrétní scénky a i ty se odehrávají ve zcela jiném prostředí a kontextech. Film je vtipnější a akčnější, kniha realističtější a promyšlenější. Některé výpovědi o manželském soužití byly opravdu přesné. Osobně mě nejvíc dojala "scénka" o vaření a zmírňování plamenu. (Je to tak mezi 3 a 4 hvězdami)