Hovory
C. S. Lewis (p)
C. S. Lewisa počas druhej svetovej vojny požiadala rozhlasová stanica BBC o sériu príhovorov o základoch kresťanskej viery. Tieto texty neskôr C. S. Lewis doplnil a tak vznikla jedna z jeho najčítanejších kníh pod názvom „Mere Christianity“. Autor sa v knihe podujal na vysvetlenie a obhajobu základných stavebných kameňov kresťanskej viery. V rozsiahlom prieskume 100 najvplyvnejších kresťanských kníh 20. storočia, ktorý usporiadal časopis Christianity Today, sa kniha umiestnila jednoznačne na 1. mieste. 2., doplnené vydanie... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2015 , Porta libriOriginální název:
Mere Christianity, 1952
více info...
Přidat komentář
Díky této knize (samozřejmě Milostí Boží:-) ) jsem křesťan a díky Chestertonově Ortodoxii katolík. Miluji to jak myslí.
C.S. Lewis je vzdělanec a zároveň člověk s velkou imaginací. V této knize podává poutavě a zajímavě nejdůležitější teze křesťanské víry, aniž by se soustředil na nějaké škatulky jako katolictví nebo protestanství.. Doporučuju hladajícím lidem - nebo nevěřícím, ale kniha potěší i křesťana či duchovně žijícího člověka..
Nejčtivější, nejpřehlednější a logicky nejlépe odargumentované vysvětlení "obecných základů" křesťanství, jaké jsem za celý svůj dosavadní život četl, se jmenuje: C. S. Lewis - K jádru křesťanství. A jeho velikou předností je, že autor dodržel to, k čemu se na počátku své knihy sám zavázal: žádná agitace, jen výklad. Ale zato důkladně promyšlený, jasný a nezavádějící. Klobouk dolů. Knihu tohoto anglikánského protestanta srdečně doporučuje i 9 z 10 katolíků
Jeden z úvodů do křesťanství, který je skutečně pochopitelný i nekřesťanům, aspoň tedy v mém okolí. Za to patří autorovi velký dík.
Určitě velmi zásadní kniha o křesťanství, podaná s nadhledem, hloubkou a pochopením lidských nedokonalostí.
Kdybych měl fundamentalistickému ateistovi doporučit tři knihy o křesťanství, byly by to tyto dvě: K jádru křesťanství.
– – No dobře, bylo by jich víc (Chestertonova Ortodoxie!), ale to by nebylo tak vtipné. Kromě toho, takto strukturovaný vtip má v sobě, jak mě napadá, téma trojice, což, jak uznáte, je pro nás křesťany důležité.
Z mého pohledu hodně pravdivá knížka. Podobně jako i ostatní Lewisovy. Jako by do mne ten starý pán viděl a měl mne celého přečteného. Možná to bude tím, že svědomí máme každý jedno a to si je vzájemně velice podobné. Jeho chápání křesťanství a formulování myšlenek je mi blízké nebo mu prostě jen nedokážu (a ani nechci) téměř nic vytknout.
Křesťanství jsem nikdy moc nerozuměla, ovšem po přečtení této knihy v tom mám více jasno :) určitě můžu doporučit :)
Ak niekto skutočne chce pochopiť podstatu kresťanstva a jeho myšlienky, tak táto kniha je tým najlepším úvodom. Aspoň pre mňa, kedysi jeho zarytého odporcu, rozhodne bola.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1991 | Lev, čarodějnice a skříň |
2008 | Rady zkušeného ďábla |
1993 | Čarodějův synovec |
1992 | Princ Kaspian |
1993 | Poslední bitva |
Z čeho jsem byl nejvíc nadšený, je Lewisovo umění podat relativně složité věci srozumitelně, schopnost vymyslet funkční metaforu, zvolit správný poměr obecného a konkrétního a dospět k logickému závěru. Čtivě a elegantně. V tom připomíná (a často dokonce i předčí – a to už je ode mne opravdová poklona :-) Orwella a jeho eseje.
Formát krátkých přednášek je pro intuitivního křesťana a „teologa-začátečníka“ jako jsem já dokonale vhodný, ale má ze své povahy i omezení – zejména v rozsahu kapitol, kdy často prostě není dost místa pro podrobnější argumentaci jednotlivých závěrů. Takže když například Lewis píše, že všichni velcí tyrani jsou stejní, ale svatí úžasně rozdílní – tak nezbývá nic jiného než mu věřit. Trochu podobně jako u Snydera a jeho Tyranie.
Ale to není výtka – těžko kritizovat knihu za to, že není taková, jaká nechce a nemůže být.
Na mnoha místech jsem souhlasně přikyvoval. Na mnoha jiných místech jsem měl pocit, že Lewis dokáže artikulovat to, co jsme měl už-už na jazyku (témata odpuštění a pokory - hlavně). V řadě případů jsem konstatoval, že takhle jsem se na věc zatím nedíval a v duchu poděkoval autorovi za rozšíření obzorů.
No a na některých místech jsem zůstal nepřesvědčen (větu, která říká, že pýcha není v jiných náboženstvích vnímaná jako hřích bych si asi Dalajlámovi do očí říct netroufl. A s tvrzením že mimo uvědomělý život v Bohu nejsou skutečné osobnosti nesouhlasím přímo bytostně) - ale to mně vůbec nevadí. Naopak. Lewisovi se dobře naslouchá a příjemně se s ním i polemizuje - je to, myslím si, lepší, než vše nekriticky přijmout.
C. S. Lewis napsal o křesťanství víc knih, tahle byla moje první a jistě ne poslední. Budu se těšit na další setkání.