Hovory k sobě
Marcus Aurelius
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168555/mid_hovory-k-sobe-vFR-168555.png
4
532
532
Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Bibliofilské vydání, výbor.... celý text
Přidat komentář
Fantastické zamyšlení nad životem v podání tohoto velikého člověka. Silně empatická a vstřícná filosofie, která by měla být v dnešní době více a více připomínána. Jakmile se člověk přelouská přes poněkud akademickou předmluvu začíná krásná atmosférická výprava do mysli bystrého muže s nekonečně dobrým srdcem a bojovým duchem. Vesmír je přeměna, život je představa.
Zajímavá kniha k zamyšlení. I když tedy ne k souvislému čtení ale spíše na náhodné zalistování a občasné obohacení dne nějakým tím moudrem, neboť je to celé koncipováno jako soubor citátů, poznámek a krátkých odstavců. A ani věk jí neubral na aktuálnosti. Marcus Aurelius, "filozof na trůně" ,byl zajímavou postavou své doby. Jeho myšlenky a pohled na svět obecně operují s pomíjivostí světa i života, neustálých proměnách všech věcí v něco dalšího a působí téměř jako kdybychom četli učení buddhistických mnichů.
Krásná kniha o filosofických otázkách, pohled na svět, porozumění sama sebe, kniha se mi líbila moc a můžu jen doporučit :)
Pokud bych měl knihu k něčemu přirovnat, tak by to byly budhistické rozpravy nad povahou existence. Autor-císař uvažuje nad rolí člověka i sebe sama ve společnosti. Rozhodně je v knize obsažena řada zajímavých myšlenek a názorů a s mnohou z nich není možné než se ztotožnit. Ovšem, kde mě kniha poněkud odradila byl formát. Je pravdou, že císař zřejmě nesepisoval svoje myšlenky s cílem je vydat jako souborné myšlenky. Což se podepisuje na formátu knihy. Ta není nic jiného než sérií úvah nad nejrůznějšími tématy. Ke knize je tak dobré se vracet jako materiálů ke čtení v průběhu let, ale jako jednolitá četba mě příliš nezaujala. Tedy nejde o spojený text, který postupně vysvětluje nebo objasňuje nějaké téma, ale pouze o sérii myšlenek - ať už jsou jakkoliv obdivuhodné a hluboké.
Knihu jsem četl v roce 2016, ale zapomněl jsem si knihu poznamenat do Databáze knih. Vzpomínám si, že jsem se rozhodoval mezi 3 knihami z antické literatury, které si mám přečíst. Byla to kniha ŠLEHY A ÚSMĚVY, kterou napsal Lúkiános, kniha VÝBOR Z LISTŮ LUCILIOVI, kterou napsal Seneka, a pak kniha Hovory k sobě. Nakonec jsem se rozhodl pro tuto knihu. Musím se přiznat, že si z knihy už moc nepamatuji a docela mne překvapuje, že jsem si nevypsal žádný citát, protože v knize se vyskytuje plno myšlenek. Je to škoda, ale nevadí. Některé citáty jsem si pročetl v komentářích.
Z antické literatury jsem přečetl během mého života jen pár knih, které by se daly na jedné ruce spočítat. Určitě se v těchto knihách nachází hodně myšlenek, vyžaduje to však větší soustředění a klade to na čtenáře vyšší nároky, obzvláště pokud se v těchto knihách vyskytuje filosofie. Z druhého hlediska se člověk může zamyslet nad svým životem a nalézt v těchto knihách životní moudra a inspiraci pro svůj každodenní život. Knihy z antické literatury nevyhledávám, možná je to tím, že tato doba je pro mě příliš vzdálená, ale možná časem si zase nějakou knihu vyberu, třeba žánr drama, poněvadž jsem žádnou knihu z antiky z tohoto žánru ještě nečetl.
"I kdybys měl být živ tři tisíce let a třebas i desetkrát tolik, buď přesto pamětliv toho, že nikdo neztrácí jiný život než ten, který právě žije, a že nežije jiný život než právě ten, který ztrácí. Vyjde tedy nejdelší život najedno s nejkratším; neboť přítomnost je ve všem stejná a ztracená nám nenáleží, a tak se jeví to, co ztrácíme, jenom jako okamžik. Vždyť nikdo přece nemůže pozbýt ani minulosti, ani budoucnosti, neboť jak by ho kdo mohl připravit o to, co nemá?"
,, Ustavičně měj na mysli, že všechno, co se nyní děje, i dříve se takto dálo, a měj na mysli, že i napříšte se bude takto dít...
A živě si vybav stejnotvářnost celých dějů, jak si už poznal ze své skušenosti, nebo ze starších dějin...
Všude stejná podívaná a stejné úlohy; jen herci a kulisy jsou jiní...
Dech větrů střásá na zem lístky,
stejně i lidské plémě... "
,, Jaké budou většinou tvé představy, takové bude tvé smýšlení, neboť představami se duše zbarvuje...
,, Věci samy se ani trochu nedotýkají tvé duše, ani nemají k duši přístup, ani nemohou duši změnit nebo jí pohnout...
Jen ona sama se přeměňuje a pohybuje a věcí kolem sebe odhaduje měřítkem soudu o své vlastní ceně...
,, Každý nástroj, každé náčiní, každá nádoba je správná, jestliže plní úkol, k němuž byla vytvořena; a přece ten, kdo ji vytvořil, je při jejím upotřebení mimo ní...
Naproti tomu u věcí, které udržuje pohromadě příroda, je ona síla, která je vytvořila, vždy uvnitř a uvnitř zůstává...
A proto ji máš tím více ctít v té víře,
že budeš-li se sám její vůlí spravovat a podle ní až do svého konce žít, všechno se bude dít po tvém rozumu...
Také ve vesmíru se věci podobně dějí po jeho rozumu...
,, Všichni spolupracujeme k jednomu konečnému cíli, jedni vědomě a s porozuměním, druzí ani nevědouce, jak to říká, tuším, Hérakleitos: že i lidé spící jsou dělníky a spolupracovníky na vesmírném dění...
Ale každý na něm spolupracuje jinak, ba dokonce i ten, kdo je s tím, co se děje, nespokojen, kdo by se tomu rád vzepřel a rád to odvrátil; patrně i takového člověka měl vesmír zapotřebí...
A proto si tedy rozvaž, ke kterým pracovníkům se chceš přiřadit... !
Neboť pořadatel světa tě každým způsobem použije správně a přijme tě v řadu svých pomocníků
a spolupracovníků...
,, Som zložený z hmotnej podstaty
a činnej sily v nej; ale ani tá, ani ona sa nepremení v nič, tak ako ani nevznikla z číreho nič...
Preto bude každá moja časť zaradená premenou v nejakú časť vesmíru, a tá sa zase premení v nejakú inú časť vesmíru a tak tomu bude donekonečna...
Takouto premenou som vznikol aj ja; a aj tí, ktorý ma zrodili, a tak tomu bolo naspäť takisto donekonečna...
Knížka je velice pěkná a doporučila bych ji rozhodně i dalším lidem, které alespoň trochu zajímá filosofie. Je však zajímavé, jak na jednu stranu umí poskytnout velký pocit útěchy, který pramení z toho, že všechno je na světě vlastně v pořádku a všechny útrapy jsou v souladu s lidskou přirozeností. Na druhou stranu kniha může být i zdrojem velké frustrace, jelikož je otázkou, zda je vůbec možné dosáhnout takového ideálního, pokorného, shovívavého a skromného chování, ke kterému vybízí. Nejlepší je dle mého brát knihu jako určitý zdroj inspirace a k tomuto chování se snažit během života alespoň přiblížit, ale zároveň nezapomínat, že člověk je nedokonalá bytost a je naprosto přirozené a správné, že má své nedostatky.
Zajímalo by mě však, co by Marcus řekl na to, že si dnes jeho soukromé zápisky pročítá celý svět.
Předně chci napsat, že jsem měla z tohoto díla původně obavy. Jedná se přece jen o filozofickou knihu a já rozhodně nejsem cílovka. Kniha mě překvapila svojí srozumitelností, dokonce některé „morálně povzbudivé“ výroky jsou dnes už všeobecně známé, i tak je dobré si je připomenout. Přemýšlela jsem, co ocitovat a vypíchnout, abych vystihla to nej nebo podstatu myšlenek. Ne, na to si nakonec netroufám, takže nechci říct, že vypichuju zrovna to nej, říkejme tomu, že nakonec je to spíš náhodný než promyšlený výběr. Každopádně kniha může dát alespoň něco komukoli, myslím, že bez rozdílu preferencí a vzdělání. Přijměte mojí pozvánku a malou ochutnávku, prosím:
„Hleď k jádru: na žádné věci ať ti neujde ani její podstata ani pravá cena.“
„Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.“
„…úsilí vynaložené na každou činnost má být úměrné její skutečné ceně, neboť si ušetříš roztrpčení, jestliže se nebudeš obírat věcmi méněcennými více, než se sluší.“
„Navzájem sebou opovrhují, a navzájem si lichotí. Navzájem se chtějí předstihnout, a navzájem si ustupují s úklonami!“
Když jsem knihu začal číst, říkal jsem si, jakou originální a moudrou knihu držím v ruce. A ono to tak je i není. Kniha je opravdu plná cyhtrých poznatků, poznámek, rad a v předmluvě dokonce nabízí rychlý exkurz do stoické filosofie a historie. V každé knize, do kterých je dílo rozděleno, najdeme něco co se dá konkrétně uplatnit na naši dobu, vlastně na kteroukoliv dobu, jelikož je knížka opravdu nadčasová.
Avšak zhruba v půlce čtení knihy jsem mi došlo, že tohle jsem už někde četl, akorát jinak. Moudré myšlenky nejsou svým způsobem nijak převratné, jelikož je nalezneme ve všech moderních motivačních kníhách na způsob Napoleona Hilla či Dalea Carnegieho. Co jsem si uvědomil bylo, že ony "filosofické střípky", do kterých jsou knihy rozdělěny (nevím, jak to jinak nazvat), jsou vlastně kapitoly dnes velice rozšířených motivačních knih. Za což samozřejmě toto velice kvalitní dílo nemůže a byl to jen můj osobní pocit. Kniha má své vlastní kouzlo a pohled do myšlení filosofa na trůně nám dává opravdu mnoho užitečných rad, jak se lépe chovat a jak být lepší. Lehce archaický jazyk vyžaduje velikou dávku soustředěnosti a knihu je za mě potřeba přečíst alespoň dvakrát.
Nedočteno. Jedná se o druh knihy, která si vyžaduje druh soustředění, kterým můj mozek bohužel neoplývá. Ale myslím, že jsem o nic moc nepřišla, protože autor stejně furt dokola omílá jedno a to samé. V době svého vzniku to možná bylo revoluční, ale pokud už máte v podobném stylu toho víc načteného, absolutně nic nového vám to nepřinese. Ještě malá osobní poznámka: Četla jsem výtisk z knihovny, ve kterém byly vepsány vlastní poznatky tužkou a většina textu byla podtržena (patrně nějakým INTELIGENTEM), což mě taky dost odvádělo od čtení. Pokud skutečně existují čtenáři, kterým přijde v pohodě popsat takhle CIZÍ MAJETEK, prosím, odstřelte se! Děkuji.
Kniha se mi četla docela dobře, až na časté opakování se mouder a myšlenek, které už neříkaly nic nového. V knize se mi líbil zajímavý pohled na smrt a celkově na život, a rád si určité pasáže někdy znovu přečtu.
Kniha, ktorú písal jeden z najlepších rímskych cisárov pre vlastnú potrebu, vôbec nebola určená pre druhých. Na naše šťastie však kniha prežila.
Asi najvýznamnejšia antická "self-help" kniha. Plná hlbokých myšlienok o živote a vzťahu človeka k svetu. Reflexie cisára - stoika, ktorými korigoval svoje konanie a uvažovanie. V prípade "Myšlienok" ide o čistý, vydestilovaný stoicizmus v jeho láskavej forme (kto chce hard-core, nech sa páči, Epiktétos).
Perličkou je, že Marcus Aurelius knihu písal pri ťažení voči Markomanom a Kvádom, a minimálne časť napísal na území dnešného Slovenska, pri rieke Hron.
Obidve slovenské vydania sú v preklade prof. Okála, avšak nejde o úplne totožný preklad. Vydanie Spolku slovenských spisovateľov je podľa mňa o niečo lepšie. Najlepší preklad je však rozhodne anglický - Gregory Hays.
Hovory k sobě napsal Marcus Aurelius téměř před dvěma tisíci lety a staly se základem stoicismu, životního postoje jenž hlásal, že ukazatel životní filozofie člověka nejsou jeho slova, nýbrž jeho činy.
,,Pokud je něco možné pro všechny ostatní, je to možné i pro Tebe”.
Tato kniha velkého stoika může být také cenným společníkem pro dnešní čtenáře a vodítkem vnitřního míru a klidu. Aurelovy meditativní myšlenky a aforismy svědčí o velké moudrosti a lásce k lidem. Nalezení štěstí uvnitř a nepřijetí vnějších bouří - to je cenný vhled této nesmrtelné sbírky hlavních principů.
Po Senekových Listech Luciliovi jsem se po dlouhé době vrátil k edici Antická knihovna, tentokrát ke svazku, který byl v této edici vydán jako první – Hovory k sobě od Marka Aurelia.
Musím přiznat, že mi nějakou chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetl. Knihu je třeba číst pomalu a pečlivě, některé věty třeba i několikrát. Některé z dnešního pohledu těžkopádné slovní obraty se možná dají do jisté míry přičíst překladu Rudolfa Kuthana z roku 1947, na druhou stranu je nutno zmínit poznámkový aparát na konci knihy, který čtenáři může při četbě hodně pomoci. Já sám jsem si ho ale přečetl až nakonec, nechtělo se mi knihou během četby neustále listovat.
Jakmile jsem se začetl, kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával – moudrost, útěchu a povzbuzení. I když v sobě asi nebudu mít dostatek sil aplikovat všechna v knize obsažená moudra v reálném životě, přece jen jsem v průběhu četby žasl a častokrát přemýšlel o sobě, o věcech a lidech kolem sebe, vzpomínal na konkrétní prožité situace, ke kterým by se daly autorovy myšlenky vztáhnout. Myslím, že se tomu říká nadčasovost...
Takmer za každou jednou prečítanou stránkou som si povedala: "Ach, tak on už vtedy vedel!...." Toľko životných právd a ponaučení čo sa nachádza v tejto prastarej literatúre len dokazuje fakt, že ľudia sa vôbec nezmenili. Prejdú stáročia a my prakticky riešime to isté, len na inej úrovni. Marcus Aurélius ponúka riešenia. Nie všetky sú samozrejme aplikovateľné na súčasnú dobu, mnoho skôr pobaví než skutočne poradí, ale v širšom kontexte nestrácajú na aktuálnosti!
..Jen se snižuj, má duše, dále se snižujj; ale pak už nebudeš mít kdy, abys měla v úctě sebe, neboť jen jeden život má každý. A ten tvuj už je málem u konce, a ty pořád ještě nemáš úctu k sobě a radějí skládáš své štěstí v duše jiných...
Autorovy další knížky
| 1999 |  Hovory k sobě |
| 1973 | O vlastním osudu |
| 1908 | Myšlenky císaře Marka Aurelia |
| 2020 | Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi |
Neuvěřitelný, niterný pohled do mysli nejmocnějšího muže své doby. Jedna z mála velkých Knih, která ve čtenáři bude rezonovat dlouho. Z Marca Aurelia člověk nečte, z něj se člověk učí.