Hovory nejen o hudbě
Přemysl Rut , Jiří Pavlica
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60509/hovory-nejen-o-hudbe-60509.jpg
5
11
11
Knižní rozhovor s houslistou a hudebním skladatelem Jiřím Pavlicou, který působí od roku 1978 jako umělecký vedoucí souboru Hradišťan. Rozhovor je členěn do tématických oddílů, které se dotýkají počátků v Uherském Hradišti, let studií i intenzivního hraní s Hradišťanem i skupinou Javory Petra Ulrycha, první zásadní desky Byla vojna u Slavkova, setkávání na festivalech různých hudebních žánrů, ale obsahují též obecnější úvahy o hudbě a její barevnosti, o lidové tradici a jejích proměnách, o spontánnosti a improvizaci i o tichu a soustředění potřebném pro komponování. Ačkoli Hradišťan zůstal jeho hudebním domovem, Jiří Pavlica dospěl v hudbě k nebývalé otevřenosti. Toto jeho směřování přineslo ovoce v podobě nezaměnitelných nahrávek: s Vlastou Redlem a AG Flekem, Emilem Viklickým, japonským hudebníkem Yaz-Kazem, jihoafrickým multiinstrumentalistou Dizu Plaatjiesem či skupinou alikvotních zpěváků a hráčů na tradiční nástroje Altai Kai, ale i s Komorním orchestrem Leoše Janáčka či Filharmonií Brno. Symbolický je ostatně i název pořadu \"Sešli se...\", který Jiří Pavlica léta připravoval pro ostravské studio České televize. Nicméně rozhovor, který s Jiřím Pavlicou vede hudebník, divadelník, spisovatel, a kromě toho i sběratel písniček Přemysl Rut, je \"nejen o hudbě\" a lidech kolem ní (a pro ně), ale i o rodině, našich lidských cestách a životě vůbec.... celý text
Přidat komentář
Pavlicův vztah k hudbě je pro mě až nepochopitelný. Také si ráda poslechnu pěknou muziku, ale on tím doslova žije. Některé jeho názory jsou zajímavé a jakožto obdivovatel jeho snah o "spojení" různých etnických stylů hudby jsem uvítala především pasáže týkající se právě spolupráce se zahraničními hudebníky. Navíc, kniha se mi líbila i po formální stránce, povídání obou pánů je velmi kultivované a po stránce jazykové velmi pestré, zároveň nabyté informacemi. Přiznávám však, že některé pasáže, hlavně jména a souvislosti mi nic moc neříkali. Kniha mě ale utvrdila v tom (co už jsem si myslela předem), že Pavlica je typ člověka, který, ač se to nemusí na první pohled zdát, na sto procent odpovídá představě dnešního renesančního člověka v kladném slova smyslu. Nebojí se bořit hranice, je dostatečně flexibilní, přemýšlivý a intuitivní. Kéž by takových lidí bylo více, kéž by se lidé nebáli zbavovat svých nesmyslných tradic a zarytých rituálů a rozšiřovali si své kulturní i životní obzory. Btw nedá mi to, ale musím upozornit na jednu skladbu z alba Chvění, totiž Altajské nebe, kterou považuji za jednu z nejlepších skladeb vůbec.
Kraj, kde žije a tvoří Jiří Pavlica, miluji, a proto jsem mu vděčna za jeho šíření krásy lidového umění zpěvem, hrou i tvorbou. Ať se daří dál přinášet lidem radost a krásu do života!