Hovory s jabloní
Viktor Fischl
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134651/hovory-s-jabloni-134651.jpg
4
18
18
Příběh líčí zdánlivě všední a přece neopakovatelný osud člověka, odehrávající se na moravské vesnici. Životní příběh truhláře Josefa a jeho osudové lásky Oliny je koncipován jako rozhovor s jabloní, které se svěřuje se svými radostmi, starostmi i celoživotní bolestí. Je to příběh o lidské soudržnosti, obětavosti i smyslu pro rodinu, ale i příběh nepochopitelných lidských zábran a překážek, neschopnosti vyjádřit své city a touhy. Proto se Josef svěřuje jablůňce, jako pradávnému lidskému archetypu, uctívání stromů a přírody. ... celý text
Přidat komentář
Musím přiznat, že po naprosto úchvatném Kuropění mne Hovory s jabloní zklamaly. Fischl se vrací ke poetické chvále obyčejného života, kterou jsem tak obdivoval právě u Kuropění. Tentokrát ale vypráví příběh muže, truhláře Josefa, který se vyznává své milované jabloni ze svých milostných afér a následně jí vypráví o svých třiceti vnucích a vnučkách. Samotná mozaika střípků jednotlivých vnučích a vnučenších (jsou to slova?) osudů by mohla být zajímavá, ale Fischl z oněch střípků žádnou mozaiku neskládá. Nechává je jen jako střípky, o kterých vypravěč hádá, kam se budou dál posouvat na svých životních drahách. Nejvíce mi na knize ale vadilo její - dalo by se říci - hlavní téma: nevěra. Josef si ji neustále vyčítá, přemílá v hlavě, a hledá odpuštění. A tomu se mu dostává - bezpodmínečného. Nejen ze strany jabloně, ale i ze strany jeho ženy, Oliny. Ta dává manželovu nevěru za vinu sobě - nechtěla s ním spát, což - jak Fischl mnohokrát opakuje - je něco na co má každý muž "nárok", a nic manželovi nevyčítá. Dobrá žena je zde opakovaně definována tím, jak se stará o domácnost a vaří a jestli svému muži poskytuje tělesné potěšení. Pokud některou z těchto oblastí zanedbává, muž získává právo ji podvádět či si alespoň naříkat a stěžovat.
Kniha Viktora Fischla je velmi nevšedním počtením o všedním životě. Každého upoutá výrazný nápad, kdy se hlavní postava Josef chodí svěřovat jabloni se svými problémy a myšlenkami, dokonce od ní žádá rozhřešení. A právě i díky sepnutí s přírodou, kdy jako symbol člověka používá ovocný strom, se mu v této knize podařilo vysvětlit koloběh života, který se nezadržitelně blíží ke smrti. Opět klade důraz na lásku a snaží se jí - marně? - pochopit. Je to příběh o postupném smiřování se se sebou samým. Jediné, co čtenáře může odradit, je sáhodlouhé popisování příbuzných Josefa, avšak tyto nudnější pasáže zaniknou pod poetickou hloubkou autorova jemných sdělení.
"Cožpak není v životě nejkrásnější právě to, že můžeme snít?"
Autorovy další knížky
| 1990 |  Dvorní šašci |
| 1996 | Hovory s Janem Masarykem |
| 2005 | Kuropění |
| 1991 | Pátá čtvrť |
| 1990 | Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý |
Jak popsat slovy co při čtení knihy cítím ? Starosti, strach,bolest radost, hloubku....