Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524797/bmid_hovory-s-t-g-masarykem-6532b6b25942b.jpg
5
683
683
Hovory s TGM jsou původně třídílný spis, který v letech 1925–1935 pořídil na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem spisovatel Karel Čapek. Čapek začal s Masarykem „hovořit“ v roce 1926 a Hovory shrnují celkem 9 let „hovorů a mlčení“ přímo s TGM. Jde o mimořádně ceněné dílo, neboť vypovídá o prezidentově životě a jeho celkových politických, náboženských a filosofických názorech. Karel Čapek tak vytvořil naprosto komplexní obraz prezidentovy osobnosti. Masaryk knihu autorizoval, po první rukopisné verzi k ní dopsal mnoho svých vlastních poznámek a vysvětlení. Až poté byla vydána.... celý text
Přidat komentář
Pro mě velmi zajímavé, leč zajímala by mě spíš ta necenzurovaná verze. Čapkovi text upravovala nejen Alice Masaryková ale i Edvard Beneš. A ti dbali, aby svatozář kolem prezidenta Osvoboditele nic nenarušilo. Čapek připravil k tisku i verzi bez retuší a zásahů, Alice se však postarala, aby to po válce šlo do stoupy. Jako by Masaryk nebyl člověk z masa a kostí.
Skvělé dílo, které vzniklo díky dvěma významným osobnostem. Jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala k poslechu tak náročné literatury a poznala významného myslitele, filosofa, politika, demokrata, ale též opravdového člověka, s hlubokou vírou a silnými morálními zásadami, našeho prvního prezidenta prostřednictvím vzpomínek a rozhovorů sepsaných vynikajícím spisovatelem K. Čapkem.
Dost podnětný ponor do mysli toho, kdo, pokud vás to zajímá, vlastně T. G. Masaryk byl. Dětství, "sen o maturitě" (taky se mi občas zdá). Bystrá mysl s rozhledem, dokonce se vyjadřuje i k otázkám jako dnešní "NoFap", zdravá strava; nekouřit, nepít, "nejíst příliš vejce, slyšel jsem, že to prý není zdravé". "Člověk si stěžuje, když nemá rád svoje povolání." Pokrytec Tolstoj, rádoby asketa a mužik. Ruský lid vs jejich vládci. Smetana. Svatopluk Čech. Neruda. Masaryk byl světový, stejně jako jeho názory. Filozofická část je trochu hůře uchopitelná, řekl bych (ač obsáhlá sdostatek). Bavilo mě Masarykovo časté používání ani ne tak anglismů, ale vyloženě anglických výrazů (czenglish) - možná protože mi to připomíná DJC.
Životopisná část, rozhovory s filozofickými myšlenkami, články z novin. Spousta podnětů k úvahám.
Životopis T. G. Masaryka v prvních dvou částech a vysvětlení jeho světového názoru v části třetí. Ta se mi četla špatně, protože nejsem příliš vzdělaný a zaujatý filosofií. První dvě části se mi naopak velmi líbily. Řada Masarykových myšlenek je překvapivě aktuální (škola, ve které by měl být učitel a žák / student tak trochu partneři; špatné vnímání stereotypní práce, kterou v mládí vyzkoušel). Jistě jde o životopis takový, jaký ho Masaryk chtěl mít, bez nějaké hlubší kritiky, ale s tím je nutné počítat. Sám uznává řadu svých nedostatků. Navíc čtivé a přístupné zpracování.
"Já jsem svým vzděláním vědomě Evropan."
K Masarykovi se dostávám léta prostřednictvím základního studia a výroky politiků ;-), ale hlavně četbou děl o Masarykovi samotném, o Janu Masarykovi, Haně Benešové nebo o Charlottě, Masarykově americké manželce. Hovory s T. G. Masarykem mi přišly do ruky v předvečer 173. výročí jeho narození a dočetla jsem je přesně v den inaugurace nového českého prezidenta. Souhra okolností, nebo možná taky ne. Podvědomí pracuje a doufám, že v náš prospěch. Tohle ale není kniha o Petru Pavlovi (už jsem přečetla tu, kde Pavel říká, že na prezidenta rozhodně kandidovat nehodlá :). Tento komentář tak nasměruji pouze k tatíčkovi.
Hovory s T.G. Masarykem nenabízí pouze Masarykovův ideový a filozofický rozměr a výběr, ale i velmi osobní zpověď samotného Masaryka. Vedle jeho postojů, názorů a idejí (bez nich se žádná jeho zpověď nemůže obejít) se tak např. dozvíte Masarykův obvyklý jídelníček, který rozhodně není nezajímavý, nebo o Masarykově povaze, jak se vidí. Významnou část úvodu knihy věnuje Masaryk vzdělání národa i vzdělání svému a literatuře. Četl jsem snad všechny české a slovenské romány, říká Masaryk. Chtěla bych jej vidět dnes, kdy románů vychází hned několik každý den :-). Ovšem jeho vyznání a orientace na literaturu výhradně evropskou, od současných autorů po Platóna, je dost zajímavá, protože literaturu zbytku světa fakticky odbyl konstatováním, že nadšení pro literaturu např. čínskou jednoduše nesdílí. Škoda. Ne že neměl rád neevropskou literaturu, ale že své výhrady blíže nerozvedl. Masaryk je vůbec svéhlavička. Polemizuje s Darwinem, Kantem a dalšími. Vedle mimořádného intelektu mu ale nescházel bystrý postřeh a úsudek, jak je vidět např. na jeho posouzení rozdílů mezi jižany (polemizujícími na ulicích) a seveřany (s knihami a obklopeni rodinou doma u rozehřátého krbu).
Masaryk habilitoval s prací na téma sebevražda, což jsem nevěděla. Ve své době přitom tímto tématem vzbudil kritiku kleriků i liberálů. Až na "nějakého" německého katolického spisovatele a teologa Ratzingera, který prý hned pochopil Masarykovu knihu, že není proti náboženství :-). profesor byl znám v intelektuálních kruzích po celé Evropě. Masaryk vůbec náboženské otázce věnoval velkou pozornost, jak z rozhovorů vyplývá. Vášnivě rovněž obhajuje např. rovnost muže a ženy. Vpravdě krásné myšlenky opřené o příklady ze života. Sedláka přitom v tomto ohledu vyzdvihuje nad intelektuála, neb robota nedělá rozdílu mezi mužem a ženou. Ano, na tvrdou práci ženy byly dobré, dlouho však nemohly volit, studovat, publikovat, nebo snad učit či bádat. Dodnes někde řídit auto nebo se pohybovat samotné na veřejnosti.
Proto dnes mnoho těch, co si berou do úst citace Masaryka, působí tak nevěrohodně. Slova nestačí, když člověku chybí potřebná duše, přesvědčení a vědomosti. Hypervzdělaný profesor Masaryk ve svých hovorech působí nebývale skromně, a přitom, i díky jeho hovorové téměř staročeštině, zcela a naprosto upřímně. Je to patrné i v jeho vztahu k ženám jeho ženě, k penězům, kolegům, historii, práci svůj názor sděloval bez ohledu na to, zdali si jím získal pochvalu nebo odsudek veřejnosti. Tím se podkládá jeho (níže citovaná) víra v pravdivost a otevřenost. Opravdu jedinečný člověk. A Jihomoravan :-D. Člověk ocení právě tu jeho krásnou moravskou češtinu z konce 19. století líznutou slovenštinou a maďarštinou. Prostě ryzí Evropan.
"Kdyby si lidé dovedli navzájem rozumět, měli bychom demokracii jedním rázem. Bez vzájemného pochopení, bez tolerance není svobody. Jen když je člověk k člověku naprosto pravdivý a otevřený, lidé se opravdu poznávají. Ale bez lásky není pravdy. A bez pravdy a bez lásky nemůže člověk poznat člověka." Jenže pravdy jsou minimálně tři, jak jsem už psala v komentáři k Novákově knize Zatím dobrý. A Masaryk o relativitě pravdy nepochybně věděl, protože sám říkal: "Pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky.".
Velmi zajímavá kniha, ve které je víceméně detailně rozebráno, proč pro náš národ Masaryk představuje to, co představuje. Seznamujeme se s jeho životem a velmi zajímavými myšlenkami, které je schopen rozvést tak, aby každá z nich měla určitý přesah. Samozřejmě, že spousta věcí, která neodmyslitelně patřila k životu T.G.M nejsou v knize vůbec zmíněny, ačkoli byly velmi důležité pro jeho názorový vývoj. Kniha je součást kultu osobnosti T.G.M nicméně není na škodu zmínit, že byly a opět budou doby, kdy bude potřeba mít takové morální majáky v naší historii.
Myslel jsem si, že mě tato kniha nezaujme, ale opak byl pravdou.
O životě TGM se četlo dobře a ani poslední část, kde Masaryk vysvětluje svůj světonázor, nebyla nezajímavá. Čtenář může porovnat, co trápilo intelektuála a prezidenta narozeného v 19. století, podiví se nad myšlenkami, které patří minulosti, ale i nad těmi, které jsou dnes aktuálnější než kdy dříve.
Po přečtení této knihy chápu, proč po Masarykovi jsou pojmenovávány náměstí, ulice, instituce, proč má všude mnoho soch a bust a proč se jeho podobizna objevuje na bankovce. Pro mě osobně je inspirativnější spíše než jako politik, tak jako člověk.
Těžké, dlouhé, pro mě nepojatelné. Přitom dobré, uzemňující, značně výchovné a od čtvrté části už i příjemný literární zážitek. Až na některá patetická místa a duplikované části co do obsahu těch částí.
I přes určitou náročnost lze toto skvělé dílo shrnout třemi body:
1) Kniha, kterou můžete číst desetkrát a stejně najdete novou, zajímavou myšlenku platnou i po sto letech.
2) Citáty z knihy dosahují rozsahu.
3) Jedna z několika málo knih, u kterých se po dočtení těšíte na další shledání.
T. G. Masaryk přiblížený z různých úhlů svým přítelem, obdivovatelem a jedním z nejtalentovanějších spisovatelů naší historie.
Jak již tu bylo několikrát zmiňováno - Čapek a Masaryk jsou opravdu Velikáni s velkým V. Symbolem našeho státu a národa. Tahle literatura by se měla číst a měla by se stát povinnou četbou na školách. Díky této knize jsem se dozvěděla o životě, myšlenkách a názorech našeho prvního prezidenta, T.G. Masaryka.
Jen v třetí části bylo na mě trochu obtížné porozumět filozofií a noetice, které nemám tolik nastudované a špatně se v nich orientuji. Ale zase mě bavily části o náboženství a víře, které byly velmi poučné a otevřely mi v některých směrech oči...
Čapek a Masaryk. Velikán a politik národem tak uctívaný, že to je na první pohled trochu nereálné. Kniha je super a mnoho se dozvíme. Škoda jen, že Čapek nežil déle a následně nenapsal nějaké neoficiální pokračování. Tedy to o čem si povídali mimo schválenou část, kterou korigovala puritánka Alice Masaryková. Myslím, že by to bylo ještě o stupeň lepší.
Krásná kniha. Dokonalé spojení dvou lidí, které velice obdivuju. Prezidenta Masaryka a spisovatele Karla Čapka.
Já vlastně ani nevím, co víc napsat. Ale jsem absolutně nadšená. Knihu jsem četla a zároveň jsem si vypisovala myšlenky, které se mi líbily, ale které tady vypisovat nebudu.
Kniha byla rozdělena na několik částí. V první části Masaryk popisoval svůj život. Druhá část byla rozhovor s otázkami, tato část mi přišla dost složitá a myslím, si že bych si ji měla přečíst za pár let znova, abych to všechno pochopila. A třetí část byly články z novin.
Poprvé mi u hodnocení chybí hvězdičky. A mám pocit, že čím víc jsem nadšená z knihy, tím divnější komentář napíšu. Ach jo.
Volně cituji: "...... Jako dítě jsem jednou poprosil cikána, aby mi vyrobil grumli. Cikán chtěl, abych mu přinesl železo, pak ještě železo a další železo.... A pak zmizel. Nikdy jsem grumli nedostal a neviděl ani cikána..." To by Hodonín někdy 1855..+/-. Rozesmálo mě to. Některé věci se prostě nemění. Skvělá kniha, skvělí velikáni, přitom normální lidé, jak Čapek, tak Masaryk. Škoda jich obou, velká škoda. Měli být nesmrtelní!
Mám chuť napsat něco podobného jako martin č., naprosto s ním souhlasím (palec).
Knihou pana Čapka jsem uchvácena! Vlastně už léta o ní vím a dlouho jsem se neodvažovala se do ní pustit. Není to v některých pasážích úplně jednoduché čtení. (A přiznávám se, že mě k přečtení tak trochu "dokopala" čtenářská výzva. Například u této knihy u mě zafungovala čtenářská výzva znamenitě!!)
Mám v knize tolik zatržených míst, tolik zvýrazněných myšlenek, že vůbec nemá cenu je nikam opisovat. Snad jen si je čas od času zase a znovu přečíst.
Zůstala jsem s ústy dokořán a s vírem myšlenek v hlavě, když jsem pochopila, co všechno pan prezident znal, přečetl, pochopil, promyslel, viděl, navštívil, objevil, domluvil, dokázal... Neznám v našich novodobých dějinách nikoho takového druhého.
Jen alespoň malinko napíšu - k tématům v knize zmíněným (a pro mě nečekaným) (tušila jsem, že bude v knize popsáno dětství pana prezidenta, dospívání, rodinný život atp., ale to všechno ostatní?? co všechno dokáže jedna lidská bytost obsáhnout???):
--- rovnost mužů a žen (str. 74),
--- sebekritika (str. 95),
--- kdo je státníkem? (str. 110),
--- lež (str. 128),
--- zahraniční politika (např. str. 155),
--- růst na zdravém vzduchu (makrobiotika) (str. 158),
--- poznání, pravda (např. str. 170, 176),
--- duše a její nesmrtnost (např. str. 194, 237),
--- duše, tělo i hmota (např. str. 197),
--- náboženství Ježíšovo (např. str. 209, 212),
--- konflikt rozumové filosofie a vědy s teologií (např. str. 226),
--- řád světa vs. církev (např. str. 232),
--- moderní kapitalismus a demokracie (např. str. 259, 263)
a další a další...
A přece alespoň jeden citát: str. 121: " Já mám i v zapomínání svou metodu; co už je odbyto, vyhodím z hlavy, abych ji měl volnou a čistou: jako když se dělá pořádek na psacím stole. A pak, abych byl upřímný, nemohu říci všechno: nejen kvůli lidem. Mám pochybnosti, má-li člověk dost vhodných slov, kterými by vyjádřil to nejvnitřnější. Kdo umí číst, najde mě v mých pracích mezi řádky."
Ano, toto je povinná četba. Pro každého, komu nevadí sice mentorský přístup, ale od člověka, jehož není možné si nevážit - byť pro jednu jedinou věc, kterou v životě udělal. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme vnímat z rodinného kontextu, že si šel tvrdě za svým bez ohledu na své nejbližší, můžeme ho kritizovat za ledacos. Ale je to člověk, který celý život přemýšlel, jaký je svět, jak se k němu postavit, co udělat osobně pro to, aby se posunul, aby byl mravnější. Například - postavit se na odpor tam, kde je nespravedlnost. Ani hilsneriádu, ani Rukopisy, ani boj o Chorvaty, ani boj o samostatnost nemusel dělat. Byl to člověk veřejný, politický, člověk, který viděl smysl své existence ve zdokonalování společnosti.
Čapkova kniha (i tím, jak vznikala a jak v ní je patrný jeho rukopis) je také příkladná, jako propagandistický nástroj - je to pomník osobnosti, kterou Čapek bezmezně obdivuje a rád by, aby jej ostatní následovali. Ta kniha není polemika, není ani dokument. Je to pozoruhodná směs literatury faktu a svým způsobem i beletrie, která civilním, neokázalým způsobem systematicky představuje onu příkladnost. Je to vlastně učebnice. Učebnice varianty pohledu na svět, toho, jak žít: střídmě, aktivně, realisticky, konkrétně, a nábožensky pro všední den. A že to všechno říká téměř osmdesátiletý člověk (prezidentování je jen jedna z okolností), který celý život takto žil, získává váhu nejen věku a úřadu, ale hlavně jeho činů.
Řekl jsem na začátku, že by to měla být povinná četba a že to je učebnice. Kam prstem člověk píchne, tam je myšlenka, inspirující pro dnešní dny.
Tedy - doporučuji všem a na závěr píchnu několikrát prstem pro inspiraci.
- "Vývoj školy, to je vývoj demokracie." "Dítěti je první a hlavní školou rodina. Jací jsou rodiče, matka i otec, jaký mají poměr k sobě a okolí, to má největší vliv na dítě."
- "Vliv školy není jenom didaktický, ale i mravní" "Čím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy, jako spíš nejbližší příležitosti."
- "Člověku je vrozeno usilovat o poznání."
- "Celá naše výchova nevede ke kuráži."
- "Kdo na malé poměry jen naříká, obviňuje tím sebe sama; sám je vinen, že žije male."
- "U nás se často začíná od začátku, místo aby se navazovalo na dílo předchůdce."
- "Jako Evropan jsem západník - to říkám vůči těm slavjanofilům, co v Rusku a Slovanstvu vidí něco nadevropského. Nejlepší Rusové byli také západníky!"
- "Co antika neměla; to, co máme my severním podnebím, ten teplý poměr k domu, ke krbu, k rodině, ženě, k dětem. Řekům a Římanům chybí naše zima, nevědí, co to je sedět v teple, děti kolem matky a babičky."
- "S ní jsem dostal z protestantismu do svého života to nejlepší - tu jednotu náboženství a života, náboženskou praktičnost, náboženství pro všední dny."
- "Ovšem, když jsem postaven před nějaký úkol, tož neuhnu, co jsem začal, to hledím dodělat."
- "Jsem individualista a demokrat - v životě i metafyzicky."
- "Osvobodili jsme se od despotických pánů; teď ještě se musíme osvobodit od velkých a despotických slov."
- "Samostatnost nás nespasí. Já jsem viděl v politice nástroj, cíl mně byl náboženský a mraví. Ale věděl jsem, že musíme být politicky svobodní, abychom mohli volně jít svou duchovní cestou."
- "Máme-li my Češi dostat ve světě slušné místo, musíme ze světových otázek udělat otázky své, musíme dovést ke světovým otázkám promluvit."
- "A říkám vám - bez Beneše bychom republiku neměli. Mezi námi byla úplná shoda v hlavních liniích; i když jsem při tom nebyl, Beneš ve všem rozhodoval tak, že se to shodovalo se smluveným celkovým postupem."
- "Musela se vědomě tvořit tradice." (po založení republiky)
- "Dobrý program je dobrá věc; ale krom toho musí na něj být čestný, statečný a moudrý člověk, který má odvahu odpovědnosti. Proto se ohlížím stále víc po lidech, než po heslech. U nás ještě příliš dáme na hesla - to, je myslím, takové jedno z dědictví po Rakousku-Uhersku."
- "Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlubší: že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, več jsem věřil a co jsem miloval jako chudý student, jako učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik; že stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily předtím....Zůstal jsem sám sebou." Zde dodávám já - to mu přeju a závidím. Mít takto uklizený stůl života.
Áno super. Ale aj tak mám dojem, že mi to dlho trvalo a zrejme som až tak mnoho nepochopila. Ale knihu mam vlastnú, rak dám ju ešte raz neskôr.
Štítky knihy
rozhovory politika humanismus demokracie české dějiny rozhlasové zpracování Tomáš Garrigue Masaryk, 1850-1937 klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek údajně s TGM hovořil a mlčel v průběhu 9 let a Čapek si prý nedělal žádné zápisky - a psal vždy teprve až když se s TGM rozloučil, což mi přijde dost neuvěřitelné, protože tam jsou dost dlouhé a složité citace. Kniha je napsaná čapkovsky - poutavě a nadčasově. Osoba TGM mi ale od té doby, co jsem to četl, přijde až příliš rozporná - sice byl určitě velice vzdělaný, ale zároveň to byl socialista (což je podle mě zhoubné a morálně na dně) a vyložený filosemita.