Hovory se spodinou

27.02.2024

Zajímavá kniha některé příběhy byli opravdu drsné.

19.06.2023

Dílo, které názvem slibuje více, než v mnohých kapitolách přináší. Nicméně některé části knihy byly opravdu šokující a kvůli nim stojí za to knihu přečíst.

10.03.2022

Aniž bych snižovala ty hrůzy, co museli všichni ti zpovídaní zažít, tak mě všichni neuvěřitelně lezli na nervy, včetně autora s jeho podbízivostí. Přemýšlela jsem proč, a je to asi tou asijskou mentalitou, kdy oni přijímají jako naprostou samozřejmost, že jedinec až tak moc neznamená, a berou za hotové, že špatně je za každé dynastie (to mě hodně pobavilo, když tak skoro všichni nazývali i vládu KSČ), a taky, že dokáží být zároveň hodní i krutí. Aspoň takovej z toho mám pocit. Každopádně vhled do tamější společnosti zajímavý, ještě zajímavější by bylo podívat se tam touhle optikou znovu po těch dvaceti, třiceti letech... Nejhustší: Ten, kdo viděl nosiče mrtvol a všichni vězňové.

17.01.2022

Kniha je to zajímavá, místy dost děsivá. Určitě stojí za přečtení, přinejmenším proto, že je pak člověk rád za zemi, ve které žije.

30.09.2021

Naprosto šílené číst knihu ve které jsou všechny popsané hrůzy skutečné a vyprávěné lidmi, kteří je ne vlastní vinou museli zašívat. Vyvlastnění majetku, falešné soudy, tresty za nesouhlas s vládnoucí stranou. A co teprve popsaný hladomor, který vznikl jen a pouze z důsledku totálně nesmyslného centrálního plánování. Čistý děs a hrůza.

20.06.2021

Už od prvních stránek naprosto neuvěřitelná kniha. Ten, kdo (stejně jako já) nestudoval dopodrobna čínské tradice, zvyky a chování zdejších ekonomicky nejslabších vrstev, musí být zákonitě překvapen tím, co všechno si může přečíst. Asi každý už slyšel o všemožných kampaních, které v Číně druhé poloviny 20. století směřovaly proti škůdcům, pravičákům, nepřátelům lidu, intelektuálům, členům věřícím ve Stranu, vedoucím kádrům, tomu, koho zrovna určil Velký Kormidelník, za lepší tavení železa, kulturní revoluci atd. atp. Ale je naprosto neuvěřitelné číst rozhovory s reálnými lidmi, kteří se setkali s kanibalismem, jedli k smrti hladoví i jíl a pak ho museli "šťourat" lžičkami z míst, kam slunce nesvítí, sami se stali cílem kampaní a tavili železo jako šílení, žili opravdový život zeměplošského Starého Smrdi Ruma, viděli draky, byli vesnickými císaři i obyvateli bouraných císařských center měst, chránili h*vna před krádežemi z veřejných záchodků, léčili se lidským mozkem nebo vodili po čínském venkově mrtvoly. A s tím, jak se kniha dostává ke konci, věnuje se víc i civilnějším "příběhům" (žebráci, vězni, městská chudina...), které už jsou pro Evropany pochopitelnější, ale přesto šílené - včetně toho nejfekálnějšího příběhu, který jsem kdy četl.

Čínu zná každý, každý si o ní něco myslí a zná část její historie - tuhle zemi prostě nejde přehlédnout - ale její kultura, společnost a historie dokáže pořád ohromně překvapit svou odlišností, kterou by člověk ani nečekal. A podobně jako u sovětského Ruska (doporučuji knihu Doba z druhé ruky) mi prostě nejde do hlavy, jak můžou lidé pořád věřit komunistickým politikům a jejich ideologii, která na celém světě stála za smrtí a utrpením desítek milionů lidí.

PS: Zároveň doporučuji k přečtení i autorovu druhou - podobně silnou - knihu Kulky a opium a tematicky doplňující román Čtyři knihy.

---------------

Ke kanibalismu: "Existuje jedna taková návnada, které se říkalo "bonbónek". Byla to třaskavina potřená olejem a dříve se tím odstřelovali vlci. Teď už vlci nebyli, tak to začali používat na děti. Hladové dítko ucítí slastnou vůni tuku a chce se zakousnout, prásk a tělíčko se rozletí na kusy. Než přiběhnou vyděšení rodiče, zůstane po něm jen krvavá kaše."

K pověrám: "Za všechno může ten velký divodrak. Nedlouho potom, co odešla, uhranul i švagrovu ženu, umírala. Vymítač draků říkal, že ji musíme dát lidský mozek. Švagr šel na hřbitov a vykopal ze zarostlého hrobu mozek mrtvoly a nakrmil jím ženu. Když se schovával pod mostem, slyšel draka, jak řve."

Ke krádežím výkalů: "Dřív lidi v noci taky kradli hovna. Občas někoho chytila služba domovního výboru, zavřeli ho a zabavili mu kolo. Za Kulturní revoluce museli zloději výkalů citovat z Rudé knížky předsedy Maa. Všechno patřilo státu. Dřív nebyly k dostání chemická hnojiva, na vesnici se používaly přírodní, výkaly byly poklad. My jsme byli specializovaný úřad, měli jsme skvělé výsledky, výkalů jsme vybrali hodně a prvotřídní kvality, museli jsme se řídit pokyny vedení a posílat to do komuny Rudá záře. Ale to byla panečku značka! Když přijel předseda Mao v roce 1957 do Čcheng-tu, osobně komunu navštívil."

28.03.2021

Výborná kniha, ale není pro jemné duše. Osobně jsem měl jsem pocit že se v Číně za 3000let mnoho nezměnilo.

03.01.2021

Čínský pohled s čínskými lidmi do trochu jiné Číny, než jak bychom ji měli vidět oficiálně. Absence jakékoliv úcty a ohledu k lidskému životu či osobní individualitě vedoucí k fungování společnosti na principech chodu mraveniště uctívajícího svoji královnu (císaře, generálního tajemníka...). "Úspěchy" celku draze vykoupené utrpením jedinců.
Nedivím se, že je Liao I-wu na čínském indexu, což mimochodem samo o sobě dost o vedení této země vypovídá.
Věřím, že pro nás tento přístup nikdy nebude vzorem a že moje děti budou mít šanci žít vždy v "hrozné a nedokonalé" demokracii.

06.03.2020

Liao - autor - je nepřítelem státu. Veľkého státu, pro který je běžný člověk jenom “mrvou ve stáji”. Vyspovídal 25 nedůležitých, aby nastavil zrcadlo společnosti, která dodnes stojí na základech položených předsedou Maem a jeho kulturní revolucí. Definice pěti temných živlů jako velkostatkářů, bohatých rolníků, kontrarevolucionářů, zločinců a pravičářů se dá aplikovat i dnes. Třídní boj nekončí, pod rudou zástavou pošlapeme vlastní historii, víru a rozdrtíme nepřátele. I kdyby jich bylo třeba 100 milionů. Děsivě skutečné střípky do mozaiky dnešní Číny.

01.07.2019

Určitě je to zajímavá kniha,přesto jsem na rozpacích. Poslouchám ji jako audio a nevím jestli je to přednesem,ale občas mě docela děsí ,co jednotliví pamětníci říkají a hlavně jak to říkají.
Ty roky byly naprosto šílené , kdy studenti terorizovali své učitele,kdy děti ve jménu velkého vůdce udávali své rodiče ,kdy lidský život neměl žádnou cenu a najednou je po všem a žádná lítost,žádné uvědomění si , jen hrdost na své zvrhlé činy.
To mě vážně děsí ,ale asi by se nedalo čekat , že nacisti svých činů litovali ,stejně jako dnešní islámští teroristi.
Davová psychóza je opravdu nebezpečná a nezastavitelná .
Lidé by si měli dávat pozor , jestli ještě jednají za sebe nebo za dav.

22.06.2019

Pro mě těžká knížka. Různé, hrůzné příběhy mě často deptaly, takže mi trvalo delší dobu, než jsem se knihou "prokousala". Obraz úplně jiné kultury, kde lidský život má cenu jednoho zrnka rýže. A to i v dnešních dnech. Hrůza.

12.05.2019

Už několikrát jsem si slíbil, že si už nebudu kazit svůj klídek čtením knížek o komunismu, neboť půl života v něm mi úplně stačilo, ale občas mi to nedá, a někdy jsem dokonce rád. Tohle je zrovna ten příklad. Syrové, upřímné zpovědi lidí ze dna čínské společnosti jsou velmi důležité, protože odhalují mnohé z ubohosti, podlosti a krutosti systému, který, stejně jako dříve stalinistický režim, málokdy dovolil ukázat světu svou pravou podobu. A lepší to pro sedminu lidské populace jen tak nebude, vzhledem k sofistikované podobě metody cukru a biče, kterou známkováním obyvatelstva a umožňováním zbohatnutí a cestování do zahraničí poslušným vyvoleným současný čínský režim provádí. V porovnání s tímto kolosálním marasmem se snad ani nemůžeme na ty naše úspěšné, manipulativní, chamtivé, mocichtivé, zkorumpované, nekompetentní, nestátnické, ale přece jen lehko prohlédnutelné, vcelku demokratické a neagresivní politické břídily zlobit.

31.03.2019

Těžké hodnotit něco tak smutného a skutečného.
Velké poděkování za takovou práci panu Liao I-wu. Jak moc byl nestranný a stálý při rozhovorech s těmito lidmi. Knížka me uváděla do rozpaků, smutku, vzteku i pláče.

31.12.2017

Těžká kniha, těžká - pro člověka čínskou kulturou nepolíbeného nemusí být úplně lehké vše pochytat a vyznat se v některých souvislostech, ale výpovědní hodnota celého díla je neoddiskutovatelná. Jen škoda, že prozatím toho v češtině od tohoto autora nevyšlo více, než jen další Kulky a opium. Tak snad se třeba dočkáme ;-)

08.08.2017

Z naprosté většiny hrůzná svědectví o osudech lidí, kteří se v nejlidnatější zemi světa ocitli na dně. Výběr osob, které autor vyzpovídal, je skutečně pestrý, od režimem pronásledovaných mnichů, přes chudobné hajzldědky, až po skutečné násilné kriminálníky. Vězenská šikana,mučení,jedovaté potraviny a vzduch a v neposlední řadě negramotné děti, které si nemohou dovolit základní školu - inu čínská "stabilizovaná společnost"...
Nabízí se srovnání s tím, co ve svých dílech zachycuje Světlana Alexijevičová, její knihy mi přijdou o něco čtivější, nebo je ruské prostředí českému čtenáři přece jen o něco srozumitelnější. Hovory se spéodinou jsou však i tak velmi silným čtenářským zážitkem.

25.07.2017

Z některých rozhovorů až mrazí na zádech. Je až k neuvěření, co se v Číně v ne moc dávné historii všechno odehrálo a ještě stále odehrává.

Povídání stoletého mnicha, svědka kanibalismu, několika vězňů. Je to síla. Slabším povahám nedoporučuji. Pro ostatní určitě ano.

08.06.2017

Název knihy je sice trochu zavádějící, to ale nic nemění na tom, že se jedná o netradiční čtení. Autor přibližuje zajímavé životní osudy, bez ohledu na jejich klady či zápory. A přese všechno se snaží zůstat nestranný. Ale již po několika stranách je nám jasné, proč Komunistická strana Číny proti dílům Liaa I-wua tolik brojí. Tohle je pohled pod formální masku jednotné komunistické Číny.

23.02.2017

Jednotlivé příběhy - reportáže ze života lidí, kterých si ani u nás nevšimnete, mne zaujaly.
Ne s každým souhlasím, ale i přesto mne překvapuje třeba skromnost velkostatkáře nebo mnicha, kteří se netrápí zlostí.
Nad každým příběhem sem přemýšlela.
Knížka vás příjemným způsobem zavede mezi lidi, které třeba vídáte i u nás často, ale ani si je neuvědomíte.

29.01.2017

Liao I-wu je pán, kterej v předvečer krveprolití na Náměstí nebeského klidu napsal báseň Krveprolití! V předvečer!! Nejen za takovýdleho Nostradama pak musel do basy. Čínskej režim moc nefandí kritice a Tvrdík to taky určitě uplně neschvaloval. Čínská basa neni žádnej med a tak tam Liao nemohl posilovat a číst, jako je tradicí v americkejch filmech a místo toho byl mučen a málem byl bičem zničen. Krom toho už během basování začal pracovat na Hovorech se spodinou.

Hovory se spodinou je 25 příběhů lidí, který nevlastní Slavii ani střechu nad hlavou a popisujou Liaovi svoje osudy. To samozřejmě zní velmi zajímavě a dost podobně tomu, co dělá Světlana Alexijevičová a navíc jsem nedavno zjistil, že dost fandim Jü Chuaovi a Liao je taky z Číny a taky tam chodí hrát teď hodně fotbalistů, tak to přece musí bejt dobrý.

Bohužel to tak dobrý nakonec nebylo. Liao vede rozhovory s velkostatkářem, mnichem, maskérem mrtvých, vykradačem hrobů, 14ti letým bezďákem, hajzldědkem, prostitutkou a dalšíma osobama, který by vlastně měli bejt zajímavý a měli mít co říct. Bohužel jsem minimálně u půlky rozhovorů měl nutkání přeskakovat stránky a to se mi naposled stalo, když jsem na záchodě na chalupě čet rozhovor s Jiřinou Bohdalovou o pečení.

Kniha obsahuje i zajímavý momenty. Například jsem se dověděl, že hladomor byl za kulturní revoluce tak šílenej, že chudí vesničani byli nuceni jíst svoje dcery. Taktéž jsem se dověděl o tom, jak to chodilo v čínskejch věznicích, jak čínané pohříbívali a tak dále pana krále. 6/10