Hra na pavoučka
Zuzana S.
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226927/bmid_hra-na-pavoucka-Mu7-226927.jpg
3
59
59
Skutečný a před několika lety silně medializovaný příběh dívky, kterou od čtyř let sexuálně zneužíval otčím. Hra „na pavoučka“ začala zdánlivě nevinně, byla však čím dál drsnější, až v dívčiných devíti letech vyústila v brutální znásilnění. To však byl pouze začátek… Těžko uvěřitelné pokračování zahrnuje kromě opakovaných sexuálních ataků ze strany otčíma a jeho kumpánů také bití, podávání drog, citové vydírání i nechtěná těhotenství a vynucené potraty. Život hrdinky několikrát visel na vlásku. Ve snaze uniknout traumatizujícím zážitkům se málem otrávila léky, řezala se žiletkami a jednou skoro vykrvácela, když si do břicha zabodla střep. A co je nejhorší – devastující hry se odehrávaly v kulisách navenek spořádané rodiny s úspěšnými dcerami a dobrým ekonomickým standardem a oběti téměř nikdo nepomohl. Selhala matka i širší rodina, selhaly instituce, soudy i jednotliví sociální pracovníci. Strhující vyprávění samotné hrdinky nekončí… V současné době je třicetiletá mladá žena matkou čtyř dětí. Studuje vyšší odbornou školu sociálně právní a prohlubuje si znalosti arteterapeutických metod a technik. Sama prošla mnoha terapiemi, opakovaně pobývala v psychiatrických léčebnách. Ve vztazích s muži stále tápe. Bývalý manžel byl pedofil, zneužíval její syny a spáchal sebevraždu skokem pod vlak. S původní rodinou si stále nerozumí a před svým někdejším tyranem se necítí v bezpečí. Ale kvůli dětem je odhodlaná všechno překonat, ony jsou smyslem jejího života. „Nikdy to nevzdávejte, vždycky zbývá jiskřička naděje,“ vzkazuje všem, kteří podobně jako kdysi ona trpí a marně volají o pomoc.... celý text
Přidat komentář
Po této knize jsem se musela chvíli psychicky srovnávat. Jsem docela citlivá, takže to na mě byl dost těžký kalibr. Styl je v rámci možností docela snesitelný, nenudí, ale je to zejména tím námětem. Už se ke knize nevrátím, bylo to snad horší než Stanice ZOO...
Úvodem chci říct, že vůbec nebagatelizuji tento příběh a nechci ho zlehčovat a hl. postavy je mi neskutečně líto. Nicméně krutý příběh neznamená automaticky dobré hodnocení.
Ocitáme se v Zuzanině pekle, v něčem, co nemá prožít žádný dospělý, natož dítě. Otčím je hovado, pardon, nejde to říct jinak, matka taky hotový "poklad", prostě absolutně toxická a dysfunkční rodina, myslím, že to je nám všem jasné.
Bohužel musím říct, že číst tuhle knihu bylo holé utrpení. A ne příběhem, ale provedením. Autorka skáče v časech tak často, že se v tom absolutně nedá orientovat. Jednou jí je pět, pak čtrnáct, pak devět, pak zase pět, prostě příběh nemá absolutně žádnou chronologickou posloupnost.
Na začátku je napsáno, že je kniha vydaná s minimem úprav, a to je podle mě chyba. Autorka je traumatizována. Psát o tomhle není zajisté lehké, takže to dle toho vypadá. Zásah někoho dalšího, kdo by to trochu seřadil a učesal, to bylo potřeba.
Další má výtka je, že autorka kolikrát sama neví, co je pravda a co ne, kdy ji šálila mysl. No, a co pak má dělat čtenář? Čemu se má věřit a čemu teda ne?
Mohla bych psát ještě dlouho, ale zkrátka kniha je pro mě velkým zklamáním.
Nicméně chápu, proč vznikla. A pokud autorce byť jen trošku pomohla v psychickém hledisku, tak jsem nadšená za ni. Ale zásah redaktora měl proběhnout. Hodnotím na 5%
Může vůbec být svět tak zvrácené místo, kde se páchají ty nejtěžší zločiny v podobě sexuálního zneužívání na malých bezbranných dětech? Může být dějištěm těchto bestiálních činů naše malá Česká republika? Bohužel ano. Tito predátoři chodí denně mezi námi. Může to být váš soused nebo kolega z práce. Může to být kdokoli... A dovolá se oběť pomoci? Vždyť děti mají tak bujnou fantazii...
Hned na začátek musím říct, že do knihy jsme se pustili v rámci společného čtení a podstatná část osazenstva to vzdala. A není divu. Kniha se četla velmi špatně. Já to zvládl až do konce, ale s velkým sebezapřením.
V žádném případě nechci příběh samotný zlehčovat, to rozhodně ne. Je strašný, zvrácený a místy až neuvěřitelný. A to je ten kámen úrazu celé knihy. Autorka sama neví, co je pravda a co je lež. Co se opravdu stalo a co ne. Rozumím tomu, proč to tak je, což je vlastně i v knize nakonec dobře vysvětleno, avšak pro čtenáře je všechno hrozně zmatené, zastřené a postrádající smysl. Nahrává tomu, už samotná stylistika knihy, která nefunguje. Vrácení v čase tam a zpět, přičemž pokaždé je vše trochu jinak. Nevím.. Rozumím tomu, že autorka psala knihu víceméně jako svůj deník, aby se dokázala s tématem alespoň trochu vyrovnat, ale možná pro veřejnost to mohlo být podáno spíše jako dokument nebo třeba také mohl s knihou pomoct někdo, kdo má trochu zkušenosti se psaním
Tak toto je typ knihy, kde to nejlepší je v anotaci.
Musím říct, že jsem byla zklamaná. Zuzana je poznamenaná zneužíváním v dětství, ale to, co pak "vyváděla" dál, je... no, řekněme, trošku přes... Koneckonců, i ona sama uznává, že ani neví, co je pravda. Je mi líto jejich dětí. Ale toto mělo zůstat jen zpovědí pro terapeuta, ne vydáno jako kniha.
Patřím do blízkého okolí spisovatelky a že nás celou rodinu zarazilo jak někdo takový dokáže vymyslet takové hnusy na svoji rodinu a dokáže zničit i rodiny tím že si něco vymyslí a počítá s tím že se jí bude věřit protože je ženského pohlaví i když si spoustu bolestí a poškození na těle udělala sama ale pro okolí nakecala že ji to někdo udělal a bohužel tím že spisovatelka trpí nějakou psychickou vadou a preludama zničila opravdu vztahy v rodině své i cizích, v tuto chvíli znáte pouze jednu verzi ale neznáte její diagnózu, neznáte ji tak jak ji zná její rodina protože její rodina nenapsala knihu se špínou proti ní, bylo by fajn najít nějakého publicistu s kterým bych klidně rád dal věci na pravou míru společně se zbytkem své rodiny
Na to že jsem odkládal četbu od roku 2018 kvůli tématu a varování, že je to hodně drsné. Je to opravdu dobrá kniha. Hned na začátku je podobná knihám Totey L Hayden. Děti vydrží neskutečné věci a ještě jim vše připadá, že je to tak v pořádku. A i když se lze vcítit do prožívání hlavní postavy, tak to nikdy nelze úplně pochopit. Co musela vydržet a zvládnout. A odvaha to sepsat. Ponaučení tu určitě je. 6hvězd.
(A Když si uvědomím, že se to dělo možná někde v okolí. I když města jsou upravema)
Literárny štýl akým je kniha napísaná je po čase unavujúci, no samotný príbeh podčiarknutý tým, že ide o skutočnosť, knihe dodáva dôležitosť a nutnosť ju dočítať. Veľmi fajn bolo, že rozprávanie autorky je preložené zápiskami z denníku jej matky, svedectvami jej blízkych či odbornými posudkami psychológov/psychiatrov. V každom prípade je hrozné čím si Zuzana prechádzala už od útleho detstva a ako zneužívanie najbližšími a tiež ignorantstvo povolaných dokáže rozložiť a doživotne poznamenať osobnosť človeka.
Je neuvěřitelné, co musela prožít za celý svůj krátký život tak mladá žena, s čím vším se musela vyrovnat a stále ještě se musí vyrovnávat. Je neuvěřitelné, s kolika hodnými lidmi se za tu dobu setkala, kolik lidí jí pomohlo, ale přesto trpěla dál, nikdo neudělal žádnou zásadní věc. Od malička byla vychovávaná otčímem, že všechno, co se děje, je normální a je to tak všude. To ve vás pak tak moc zakoření, že to berete jako normální. Je smutné, že Zuzce nedokázal nikdo dát lásku, ani rodiče, ani prarodiče, o to víc chce dát Zuzka lásku svým dětem. Věřím, že Zuzka to zvládne. Do budoucna jí přeju, aby bylo už jen líp a více radosti.
...fíha, asi ani nevím, co říct. Zuzky je mi upřímně líto a opravdu mě zaráží, že si toho, že něco není v pořádku, nikdo moc nevšímal a když už si toho někdo všiml, přišlo mi, že s tím nikdo moc nic neudělal... Strašně smutný a taky až neuvěřitelný, kolik toho jedna ženská za tak, zatím krátký život, musela zažít.. Zuzko, upřímně doufám, že už žijete lepší život!
Nechapu, jak muze takovyhle clovek cely zivot propadat systemem bez pomoci. A ten konec je druha silenost.
Knize nelze nic vytknout. Oceňuji i zveřejnění kreseb, lékařských zpráv, výpovědí kamarádů, psychologů atd. Zcela upřímně....zajímalo by mě, jakým směrem se ubírá život Zuzanin a jejich dětí.
Tak jsem to dočetla, ale jak jsem se na knihu těšila, tak se mi moc nelíbila. Četla jsem ji spíš jak kazuistiku z dob studií soc. práce, tak na přeskáčku a přemýšlela o životě. K literárnímu stylu se nebudu vyjadřovat, leč se mi nelíbil, ale zde beru, že autorka není žádná spisovatelka a vyjadřuji jí obdiv za to, že o všem dokázala promluvit, nicméně její životní příběh mi je stěží uvěřitelný. Nechci ho bagatelizovat, třeba to vážně zažila a pak se jí smekám, ale jako... XXXX pokusů o sebevraždu, třikrát dle všeho otěhotněla ze znásilnění, nespočetněkrát znásilněná byla, za svůj život potkala samé pedofily - otčím, manžel, kamarád Honza. Už trochu moc i na jeden osud, tohle už snad není ani zlá karma, ale... Já nevím, třeba to fakt tak bylo. Lituji a skláním se nad vším zlým co tato žena prožila, obdiv za snahu jít dál :)
Knihu bych rozhodně neodsuzovala. Napsala ji nespisovatelka, která všechny ty hrůzy zažila. Možná jsou leckdy nereálné, ale jak se dočtete v knize, tak existuje fakt, že oběť hrůzné zážitky vytěsňuje, upravuje, pozměňuje... To, že vás "nudí" lékařské zprávy, tak tu knihu nečtěte, právě ty lékařské zprávy dodávají onu autenticitu, kdy máte možnost, abyste do lékařské zprávy v takovém případě nahlédli? Je těžké uvěřit, že se takové hrůzy děly Zuzaně tolik let, aniž by jí někdo dokázal účinně pomoci. Nedokázala si pomoci sama, hledala cesty, které leckdy byly "cestami do pekel" (sebepoškozování, sebevražda, sex). Ale co mi víme, nemůžeme soudit. Kniha je její výpovědí a tak k ní přistupujme. Je sirová, je děsivá, je těžko uvěřitelná, ale na druhou stranu nebuďme ti, co jí tolik let nevěřili a nepomohli. Buďme s ní. A pokud vás kniha nebaví, tak ji prostě nečtěte. Pro mne byla zajímavou sondou do věcí, které se mohou odehrávat třeba v našem sousedství.
Kniha mě za začátku nadchla. Ovšem později mi začlo vadit neustale připomínání toho co se už stalo.Také všechny lékařské zprávy pro laika nesrozumitelné byli nudné zbytečně zdržovali od čtení. Přesto vzhledem k tomu že se jedná o pravdivý příběh mě kniha dostala. Vy níže hodnotící.Nesudte autorku jak se měla či neměla zachovat. Kdo neprožil nemá právo soudit může jen tiše smeknout před její výdrží!
Mě nepříjde, že je ta knížka špatná. Je čtivá a smutná. Chápu spisovatelka, že má averzi na muže, kdo by neměl se zkušenostmi jaké má ona?
Vzhledem k tomu, že se pohybuji v sociálních sítích, sáhla jsem po této knize ze zvědavosti, jak se k celé kauze postavily ospod, soudy, policie, učitelé apod. Knihu jsem četla z počátku s velkým zaujetím...ve 3/4knihy jsem se,ale začala nudit a ztrácet zájem. Musela jsem se hodně přemlouvat, abych se dostala až k závěru knihy. Najednou toho všeho bylo nějak moc... samý úchyl, pedofil, znásilnění, podrazy matky, azyly a neustálé stěhování..
Knihu jsem dočetla jen díky tomu, že se jednalo o pravdivý příběh a chtěla jsem autorce vyjádřit určitou úctu. Myslím si, že mohla být mnohem statečnější už v dětství. Možná by se celá situace řešila dětským domovem, ale i to by byla určitá výhra. Tím, že celou dobu mlžila a mlčela skončilo všechno tak nějak smutně .......
Čekala jsem od knihy více.
Hra na pavoučka
Vyprávění ženy, zneužívané otčímem od předškolního věku. Doplněno lékařskými zprávami a výpověďmi blízkých. Obrázky z arteterapie a pobytu na psychiatrii...Velice silný příběh, téměř neuvěřitelný. Ukazuje, jak často zneužívané děti podléhají zneužívání i v dospělém věku.