Hra o pizzu
John Grisham
Slovensky. V další ze svých kraších próz situovaných mimo právnické prostředí nás John Grisham po Trenérovi opět zavádí do zákulisí svého oblíbeného sportu – amerického fotbalu. Rick Dockery, druhý záložní quarterback Cleveland Browns, zaviní prohru svého týmu v zápasu o titul mistra americké ligy a je okamžitě propuštěn. Jeho agent marně pátrá po týmu, který by byl po tomto fiasku ochoten Ricka angažovat. Nakonec uspěje, ale má to háček – zájemce se ozval z Evropy, konkrétně z italské Parmy. Rick, Američan zvyklý na velká auta, golfová hřiště a floridské podnebí, se tak ocitá poprvé na starém kontinentu, v zemi pyšnící se historií, krásnými ženami a vynikajícím jídlem, v týmu parmských Panterů, amatérů odhodlaných porazit odvěkého rivala – bergamské Lions – a vybojovat se svou novou hvězdou poprvé titul domácího šampiona. Svižný a humorným stylem podaný příběh nepochybně potěší jak Grishamovy fanoušky, tak příznivce amerického fotbalu a v neposlední řadě milovníky Itálie se vším, co k ní patří.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Ikar (SK)Originální název:
Playing for Pizza, 2007
více info...
Přidat komentář
Velmi slušně napsaný příběh ze sportovního prostředí. Líbilo se mi, že si Grisham zvolil hráče spíše průměrného a ne velkou hvězdu. Popis zápasů je taky přehledný. Výborný je pak kulturní šok, který Dockery zažije, když se ocitne v angažmá v italské Parmě.
Myslím, že příliš neprozradím, když řeknu, že závěr knihy nechává autor otevřený...
Tohle byla pro mě první kniha o sportu, která není autobiografií skutečného sportovce, i přesto se mi příběh líbil.
Nejsem příznivcem amerického fotbalu, ale postupně už mi i ty zápasy připadaly napínavé.
Bavila mě ale Itálie z amerického pohledu.
Má druhá přečtená kniha od tohoto autora.A po jejím dočtení potěšil pouze fakt,že mám již třetí zářez do letošní ČV. 30%.
Příjemná krátká kniha nejen o americkém fotbalu, ale také o krásách italských měst a celkově kultury. Grisham je prostě skvělý. :)
Príbeh hráča amerického futbalu, ktroý dostane po spackanom zápase na domácej pôde možnosť hrať do Talianska a to do mesta Parma. Ale nie je to len hraní futbalu, ale aj o "prekvapeniach" hlavnej postavy z manuálnej prevodovky, neodšoférovateľných malých uličiek mesta, súdržnosti hráčov, užívaní života a skvelej gastronómie. Pri knihe som sa nenudil a oddýchol som si, lebo niekedy sa hrá len o pizzu.
Grisham trochu jinak. Příběh nebyl zlý, ale pro někoho kdo americkému fotbalu nerozumí, trochu moc odborných názvu, dají se však pochytit. Co mě ale rušilo byla Livvy, ne tak úplně ona sama, ale její poznávací výlety po Itálií a spoustu řeči o památkách, které neměly žádnou přidanou hodnotu k jádru příběhu, mě přišly nadbytečné, zdržovaly vítězný konec.
Na začátku rovnou říkám, že je několik sportů, kterým vůbec nerozumím, respektive mi absolutně nic neříkají. A přitom baseball a americký fotbal patří v USA k nejnavštěvovanějším, samozřejmě nejvíce sledovaným masmédii a tedy pro hráče i velmi dobře placeným. To, že zejména v americkém fotbalu skončí dost značné % s kariérou /těžká zranění) je pro fandy normální, vždyť jsou pojištění a nad míru dobře placení, že ano ?
Pokud se aktér neuplatní ve své rodné zemi, tak hledá (značně méně placený) ekvivalent jinde ve světě, nejvíce v Evropě, zde v Itálii.
Výhodou autora je, že výše jmenované sporty jsou jeho nejmilovanější. Tedy k psaní této, pro nás neobvyklé knihy, přistoupil jako znalec.
Jako milovníka italské kuchyně byl pro mne benefit popis konzumovaných laskomin. Věřte, že je obrovský rozdíl - pochutnáte-li si na pizze u nás, nebo (zejména)v Itálii (od Toskánska dál na sever).
Fanynkou amerického, na rozdíl od "klasického", fotbalu se nejspíš nestanu, ač se autor poctivě a s velkým zápalem snažil. Překladatelka, paní Hollanová, dle doslovu, přistoupila k tomuto fenoménu neméně profesionálně. Výše zmíněné, Parma, celý kraj Emilia-Romagna se svými voňavými a chutnými produkty, jsou zdatnými a rovnocennými "spoluhráči" jednomu quarterbackovi, který až odchodem na Starý kontinent, mezi "amatéry", našel sám sebe a možná i nový domov...jak to už tak, u těchto románů, chodí.
Knihy Johna Grishama znám,ale tato je jiná. Americký fotbal neznám, vůbec nevím jak hra na hřišti vypadá. Plné talíře jídla. Nedočetla jsem.
Niesom fanúšik futbalu, ale som fanúšik talianskej kuchyne. A to, ako mi Grisham navodil sliny na jazyku pri opise talianskych pochúťok mu do smrti nezabudnem... Príjemná kniha, ale som Grishamovým fanúšikom skôr pri práve/dráme...
J.G. patří mezi mé oblíbené spisovatele, Itálii můžu v jakémkoli podání. Ale americký fotbal mě nebere vůbec a trochu se to podepsalo na mém čtecím zážitku. Moc mě to totiž nebavilo, pasáže s popisem zápasů jsem přeskakovala. Omáčka okolo byla už fajn, hodně z Itálie, jídlo, lidi, to prostě můžu.
Ale případy z advokátního prostředí jdou panu Grishamovi lépe. Resp.mě baví více.
Váhala jsem, kolik hvězd vlastně knížce udělit, protože to byla moje volba číst o fotbalu, i když mě vůbec nebaví. A za čtivost, sympatického Ricka, přátelské Italy a za testosteron, který z knihy čišel, jsem se rozhodla pro 4*.
Knížka je krátká a autor se v ní věnuje příliš italské kultuře a osobnímu životu hlavního hrdiny. Fotbal samotný pak nedostává pořádný prostor.
Jako fanoušek amerického fotbalu jsem si knížku užil. Není to nic komplikovaného, klasický americký scénář kdy lůzr vstane z popela a s bandou nových kámošů stoupá k výšinám. Pobaví i prolínání se americké a italské kultury.
Taková pohodovka, nic moc závratnýho. Nabízí dobré informace o italském jídle a stolování :)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Amatéři |
| 2000 |  Firma |
| 1997 | Vyvolávač deště |
| 2018 | Obchodník |
| 1998 | Advokát chudých |
Pro mě je tohle průlomová knížka. Vůbec né kvůli knížce jako takové, ale nikdy nezapomenu na to období, kdy jsem jí četla. :-) Možná, že je tento komentář tím pádem i bezpředmětný. .D