Hrabě Belisarius

11.06.2023

Na Gravese jsem celkem zatížený, začalo to kdysi dávno hlavně díky jeho u nás nejznámějším knihám o císaři Claudiovi, které se mi dostaly do rukou jako první. Ale od té doby jsem přečetl i řadu dalších a doporučuji každému, kdo se trošku zajímá o historii, aby to zkusil taky.
Třeba zrovna tuhle.
Hrabě Belisarius byl geniální a velmi úspěšný generál císaře Východořímské říše Justiniána z šestého století. Mimo jiné pro císařství na Vandalech znovu dobyl Kartágo, na Gótech Itálii i samotný Řím a ve volném čase zvládal úspěšně čelit Peršanům a nájezdům Hunů a Bulharů na Konstantinopolis. Ale tohle období a místo (bohužel pro něj) výrazně víc svědčilo náboženským fanatikům a dvorským patolízalům, než čestným a přímým vojákům.
Je to zajímavá kniha z dob, o kterých toho moc nevím, a asi bych to měl dohnat.

21.05.2023

Kniha se čte sama. Výborný překlad.

13.01.2022

Gravesovy romány (aspoň tento i známější knihy o císaři Claudiovi) jsou podle mého soudu docela jiné oproti dnešní historické próze, které jsou plná knihkupectví. Graves si moc nevymýšlí žádné romantické či dobrodružné linky, kterými by svou beletrii zaplnil. Když to přeženu, on téměř jen převypravuje přístupnějším jazykem obsáhlá díla starověkých autorů. U románů "Já, Claudius" Tacita a v tomto případě Procopia Z Kaisareie a jeho díla Válku s Peršany a Vandaly, Válku s Góty a Tajnou historii (která česky bohužel nevyšla). A protože Procopiova díla jsou velmi podrobná, měl Robert Graves z čeho čerpat. Byť asi Justiniánovi nasadil až zbytečně psí hlavu a Belisaria naopak snad až přespříliš vylíčil jako nejspravedlivějšího mezi spravedlivými. Faktem je, že tento Justiniánův vojevůdce byl asi jedním z největších vojenských stratégů historie. Hlavně proto, že dokázal z naprostého minima možného vytěžit absolutní maximum.

20.11.2020

Neprávem opomíjené dílo Roberta Gravese (v porovnání se sérií "Já Claudius" a "Claudius bůh" u nás téměř neznámé).

Hlavní hrdina Belisarius je rovněž nepříliš známou postavou, ačkoliv se jednalo o jednu z nejvlivnějších osobností na počátku 6. století. Z hlediska vojenských úspěchů se přitom může řadit mezi nejúspěšnější vojevůdce. Díky jeho umu Východořímská říše nejenže odrazila nápor barbarů a nemusela sdílet osud své Západořímské sestry zaniklé v předchozím století, ale zároveň byla schopna expanzí dosáhnout svého vůbec největšího rozmachu (s výjimku Galie, Británie a zaaplských oblastí tehdy získala pod svou nadvládu většinu území někdejší "klasické" Římské říše). Žít někdo jako Belisarius o sto let později, tak je arabská expanze s největší pravděpodobností zažehnána na samém počátku a islám by zřejmě znali jen specializovaní religionisté :))

Politicky se tomuto mimořádnému vojevůdci bohužel příliš nedařilo a velmi doplatil na žárlivost císaře Justiniána i jeho dvora. Císař Justinián je v románu obecně líčen jako člověk s velmi pokřiveným charakter (byť historicky šlo o úspěšného vladaře). Naopak skutečný Belisarius patrně nebyl natolik "ryzí", jak je podáván v tomto románu, což ale nijak neubírá na jeho kvalitě.

17.01.2020

Kniha o jedné z nejzneuznanějších postav pozdně antického / ranně středověkého světa. Rytířská oddanost, jež nebyla oceněna. Vojenská genialita, která nebyla plně využita. Vděku se hlavní postava nedočkala ani za porážku a faktickou anexi dvou ze tří velkých západních germánských království, ani za stabilizaci východní fronty, ani za odražení bulharského vpádu. Přestože mu celá východořímská říše de fakto vděčila za svou existenci a možnost transformace v říši Byzanskou, trvající pak ještě téměř tisíciletí...

Osud tohoto muže je skoro nepochopitelný a zároveň velmi podobný jeho o století staršímu západořímskému předchůdci Aetiovi.

Kniha je čtivá, historicky poměrně věrná jak je u autora zvykem.

30.07.2019

Román o východořímském generálovi a posledním římském konzulovi z první poloviny 6. století vychází co do historických dat zřejmě z historických spisů "O válkách" řeckého historka Prokopia, který byl mj. členem Belisariova štábu a v románu rovněž jako jedna z důležitých postav vystupuje. Hrabě (správně Comes) Belisarius se poměrně mladý stal vrchním vojevůdcem východořímského císaře Justiniána I., v jehož službách vyvrátil říši Vandalů v severní Africe a říši Ostrogótů v Itálii a porazil Bulhary, Huny a Peršany útočící na severní a východní hranice říše. Pravděpodobně intrikami dalších (podřízených) generálů upadl v nemilost císaře, který jej nakonec po konfiskaci majetku nechal oslepit (ve středověku se tento příběh tradoval a byl znázorňován bardy nebo malíři jako symbol nevděku s okřídlenou větou "date obolum Belisario", s níž údajně nešťastný oslepený vojevůdce na ulicích Konstantinopole žádal od obyvatel po měďáku, aby rovněž údajně byl zahrnut zlaťáky). Autor pečlivě dodržuje historická fakta a s jejich pomocí a s pomocí vlastní imaginace vytváří svět vojenské cti zosobněný Belisariem (a do jisté míry i jeho vojenskými protivníky) a svět úskoků zosobněný jeho rivaly (zejména generálem - eunuchem Narsem) a císařem Justiniánem. Skutečnost asi nebyla tak úplně černobílá, Justinián, který usiloval o reformu říše a potlačení korupce, byl podle pramenů mj. autorem poměrně (na svou dobu) pokrokového zákoníku (Corpus Iuris Civilis), tyto skutečnosti už román nepostihuje. Historik Prokopius kromě knih "O válkách" sepsal další dílo Tajné historky (Historia arcana), které bylo zveřejněno až po jeho smrti a v němž podrobil kritice jak Justiniána, tak i Belisaria. Přes tuto pravděpodobnou odchylku od historické pravdy je kniha poutavým obrazem doby končící antiky a počínajícího raného středověku.