Hrabě Monte Cristo
Alexandre Dumas, st.
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234832/bmid_hrabe-monte-cristo-mZi-234832.png
4
118
118
Výchozím textem pro vydání této knihy je edice z roku 1929 - vydavatelství Henning Franzen. Osudovou souhrou nepříjemných náhod je mladý lodní důstojník Edmond Dantes bez soudu uvězněn v krutém žaláři tvrze If. Po čtrnácti letech zoufalství a beznaděje, mu zabliká světélko naděje. Po smrti jediného přítele abbého Farii se převlečený do jeho rubáše nechá hodit do moře. Útěk se podaří a Dantés naplánuje pomstu všem, kteří mu ublížili. Hrabě Monte Cristo je spolu se Třemi mušketýry jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších Dumasových knih, ve které autor mistrovsky vylíčil barvitou historii Francie první poloviny devatenáctého století a zároveň kriticky poukázal na nešvary tehdejší společnosti, které jsou od těch dnešních téměř k nerozeznání. Román je v naší zemi znám také pod názvem Hrabě Monte Christo, ale naše nakladatelství se rozhodlo raději držet skutečného názvu knihy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Comte de Monte-Cristo
více info...
Přidat komentář
Je neuvěřitelné, že dvě stě let starý příběh pořád tak rezonuje. Kdyby v něm místo hrabat a baronů vystupovali podnikatelé a politici, bez problémů by takový příběh mohl být zasazen do moderní doby. Závist a intriky jsou věčné, stejně jako touha po pomstě. Příběh odsýpá, není nouze o akci a romantické linky. Jediné, co mi to trochu kazilo, byla absolutní neomylnost a dokonalost hraběte, jeho propracované plány a intriky. V podstatě se mu od útěku z vězení už nestane nic špatného a všechny dokonale přelstí. Nicméně kniha skvělá a čte se jedním dechem.
Vydání z roku 2015 v v nakladatelství Omega je jedno z největších prznění literatury jaké jsem kdy zažila.
Jedna z nejznámějších Dumasových knih, kterou jsem četla před mnoha lety.
V současnosti jsem s ní opětovně strávila pár večerů a musím napsat, že jsem vůbec nelitovala. S Edmontem Dantesem můžu prožívat jeho dobrodružství opakovaně a moc mu fandím. A tak jsem s ním poznávala lásku i nenávist, křivdu, intriky, pomstu. Prostě je to skvělá dobrodružná literatura z dětství.
Hrabě Monte Christo je další skvělá klasika. Hodně mě překvapilo, jak moc je kniha nacpaná akcí a jak děj odsýpá. Je plná intrik, konspirací a hlavně pomsty. Taky se tam promítá hodně francouzské politiky a trochu jsem se přiučil ohledně bonapartismu. Ale pozor, český překlad jsou vlastně dvě knihy: díl první a druhý. První díl všichni známe, je to starý dobrý příběh o tom, jak bylo Dantèsovi ukřivděno a jak pak naplánoval svoji pomstu. Je tam hromada postav a příběhových linek a Dumas mistrně dává každé postavě motivaci a historii. Druhý díl je o Dantèsovi v Americe a sleduje, jak mu jeho bohatství a moc malilinko přerůstá přes hlavu. Rozhodl se jako Lord Hope šířit naději a “vychovávat postavy, které uzná za vhodné, a dělá u toho celkem prasárny. Vypaluje stavení a terorizuje pár, který ještě není připraven přijmout bohatství, které jim náleží. Nakonec ho ale potrestá Bůh - asi z toho vyplývá nějaké morální ponaučení.
To je taky jedna z mála věcí, která mi vadila. Je to tak nějak příslušné době, ale pánbíčkaření moc nemusím. Jinak dobře napsaná klasika - spíš 4 a půl hvězdy, co zaokrouhluju nahoru.
Vzpomínám si, jak jsem si právě tento román o 3 svazcích vzala na dovolenou do Španělska. Tenkrát nebyl internet. Nemám ráda vedra, takže období mezi 10 h - 17 h jsem věnovala čtení. To byla krásná dovolená.
Audio ČRo: Velice příjemné setkání. Asi dost osekané, ale v rámci rozhlasové hry to zpracování bylo úžasné.
První polovina za 5*, druhá tak za 1-2*, dohromady tedy 3. Pokud si chcete knihu užít a pamatovat z ní to nejlepší, přestaňte číst po první části...
V té je totiž všechno - příběh velké zrady, přátelství, vytrvalosti a také především pomsty. Edmond Dantes se vydává na epickou cestu pomstít ztracená léta života i ztrátu své lásky a využívá obrovského pokladu k tomu, aby důmyslným způsobem všem aktérům vrátil jejich činy i s úroky. Ale druhá polovina je naprosto absurdní... Nesmyslný přesun hlavního hrdiny do Ameriky, jeho intriky, která pozbývají jakékoliv logiky a obecně převládající pocit, že se Dumas jen neúspěšné snažil navázat na předchozí podařenou část. Je to jenom natahování a druhá část nepřinese vůbec nic - nedává smysl, není zajímavá a chybí jakékoliv sdělení.
Stručné hodnotenie:
S Montecristom, aj keď to je láska z detských čias, mám určité problémy a rozhodujem sa ako sa s ním vysporiadať. Stále ho považujem za skvelú dobrodružnú literatúru pre mladších čitateľov a rád sa k nej vraciam, keď mám chuť na niečo ľahšie. Ale boli tam aj momenty, a nebolo ich málo, ktoré ma iritovali. Osobne by som román rozdelil na tri tretiny, pričom prvé dve tretiny sú výborné. Tretiu tretinu knihy akoby po smrti spisovateľa chytil do rúk nejaký druhotriedny spisovateľ a pokúšal sa ju dokončiť. Považujem to za obraz dobových konvencií, do ktorých sa Dumas pokúsil svoje rozprávanie nasilu vpasovať.
Dlhší komentár, alebo čitateľský denník:
Prvá tretina románu bola azda najlepšia. Výborne sa tam prepájali fiktívne a reálne udalosti - Dumasova silná stránka -, udalosti v Marseille predchádzajúce uväzneniu boli ľudsky mimoriadne dramatické, kapitoly v pevnosti If a následne i snaha Montecrista odmeniť ľudí, ktorí stáli po boku jeho otca, boli naozaj silné, pretože sa na nich ilustrovalo postupné dozrievanie a porozumenie Edmunda pre celý ústredný zlom v jeho živote. Bol tam skrátka veľmi silný vývoj postavy i udalostí. Navyše, mali sme tu viac informácii o svete ako Dantes a tak ma bavilo sledovať ako si to napokon celé dohromady poskladá a ako sa to vyvinie.
Druhá tretina obrátila optiku. Zrazu to bol tajomný Montecristo, Lord Ruthven, ktorý držal pevne v rukách všetky informácie, a nielen ostatné postavy, ale ani ja sám som netušil, ako sa všetky situácie vyvinú, čo Montecristo plánuje, resp. skôr ako sa vlastne pomstí a hlavne - aký teraz vlastne je. To bol takisto výborný ťah, pretože akonáhle sa začali niektoré nitky vyjasňovať, odhaľovala sa v nich Montecristova genialita a jeho informačná nadvláda, čo ma ako čitateľa vždy dráždi. V tomto ohľade bol teda fascinujúci najmä proces prípravy pôdy pre pomstu a užívanie si samotného odhaľovania informácií, o ktorých som netušil ja a ani ostatné postavy. Dôvodom bolo predovšetkým to, že optiku akoby prebrali ostatné postavy - Franz, Albert, Villefort - a my sme si tak obraz Montecrista skladali do mozaiky z úlomkov informácií ostatných.
Lenže potom prišla nešťastná tretia tretina knihy, v ktorej opäť chytil opraty do rúk Montecristo a jeho hľadisko. Zrazu som začal chápať súvislosti, Montecristo sa nevyvíjal (však mal len jeden životný cieľ) a román - v situácii kedy mal byť najsilnejší - začal len plynúť k nevyhnutnému koncu. Chvíľu sa pritom zdalo, že príbeh naberie nečakaný obrat (rozhovor s Mercedes a súboj s Albertom) alebo, že Montecristo zažije na záver akýsi zlom a zmenu chápania seba i vlastnej pomsty, ale aj to bolo zahnané do kúta ako niečo neodôvodnené. Predovšetkým sa však z Montecrista začal stávať poloboh. Všetko je ušľachtilé, všetko na ňom je krásne, je najlepší šermiar, strelec, lekár, chemik, najbohatší človek atď. atp, a kniha i sám Montecristo sa až príliš začali štylizovať do dokonalej, božskej, otcovskej role, pričom omnoho viac mu slušala rola tajomného ťahača nitiek, ktorý sa skôr pohybuje na hranici medzi dobrom a zlom a často nehľadí na následky. Veď, koniec-koncov, ten Montecristo bol až príliš ľudský. O čo viac by tretej časti slušala nejaká nová optika - napríklad optika vyšetrovateľa, ktorý zaznamenáva vyústenie a záhadné úmrtia v záverečnej správe a udržiava a posilňuje tým grófovu tajomnosť a predstavuje ho priam ako záporáka - skutočného boha pomsty, ktorý vie viac ako my všetci ostatní a o udalostiach sa dozvedáme len tušene a náznakovo(napríklad, že vyšetrovateľ odhalil tajnú chodbu medzi domami, alebo že po rokoch náhodou zahliadol Valentínu s Morrelom na nejakom mieste). Ale viem, to už sa hrám na dramaturga.
Avšak zvolený záver nevyhnutne musel vyústiť do redundancie a statickosti (chýbal tu vývoj, sebaodhalenie Dantesa pred záporákmi bolo vždy také isté). I samotné vyústenie v podobe lásky k Haydée, sa k temnote predchádzajúcich častí nehodilo a doslova smrdelo konvenciou a násilím uskutočneným na rozprávaní. Lord Ruthven mal skrátka zostať sám, potenciálne výčitky svedomia a jeho minulosť ho mali hnať k inému koncu a Boh, o ktorom sa tu hovorí, ho mal hnať k zodpovednosti. Brutalita jeho pomsty, napríklad voči Villefortovi, bola až extrémna a zosmiešnila všetky Montecristove vznešené reči - vo výsledku to nie je žiadny Boh, len pomstychtivý, emocionálne zakrpatený fanatik, ktorý sa z neznámych príčin stal miláčikom Bohov.
Škoda, preškoda, partia bola rozohraná dobre.
Čítala som teda trojzväzkové vydanie z antikvariátu, ktoré som si kúpila v deň štátnic (veľmi úspešných), keď som zistila, že sa spolužiaci rozpŕchli oslavovať domov a v univerzitnom meste som ten večer ostala s jednou kamoškou na ocot. :D Rozhodli sme sa to osláviť po svojom a nakoniec to dopadlo ako výborný čitateľský víkend, kedy sme si každá čítali to svoje, navarili, zašli do baru po večeroch, proste super čas a Gróf Monte Cristo bola ideálna voľba. Videla som predtým všetky filmy, ale skutočný knižný príbeh je ĎALEKO lepší a aj jeho rozuzlenie, ale prezrádzať nebudem, prečítať rozhodne doporučujem, krása krás!
Trvalo dlouho, než jsem ke knize dospěla, ale teď jí musím jen chválit. Je pravda, že chvílemi se může zdát trochu natahovaná, ale za mě jí to neubírá na atraktivitě.
Edmond Dantes, Mercedes, lodní účetní Danglars, krejčí Caderousse, bratránek Fernand Mondego, královský prokurátor Villefort a v neposlední řadě Abbé Faria, sedm proslulých hlavních postav jednoho z nejznámějších děl Alexandra Dumase st. z poloviny 19. století. Navázala jsem shodou okolností na jiné dílo z téže doby, nedávno přečtenou Bílou velrybu od Hermana Melvilla, jenže Dumas je jen jeden a výsledek srovnání je neúprosný... Ani jeho vlastní syn jej nepředčil. Famózní dílo, s jehož postavami jsem strávila téměř 3 úžasné týdny. I tady se čtenář potkává s námořníky, životem na moři nebo obchodem realizovaným námořními cestami. Příběh je však mnohem propracovanější než Bílá velryba, nádavkem pak obsahuje věrohodný historický otisk doby po pádu císaře Napoleona. Vlastně jsem se nemohla dočkat, až v příběhu nastane čas msty Monte Crista. I když minimálně Caderousse byl původně jen obětí své vlastní chamtivosti, a nikoliv nenávisti k mladému, úspěšnému Edmondovi. Dumas pak mj. precizně vykreslil povahy Italů a Francouzů. Je tak krásně vidět, že ani staletí s jejich mentalitou nic neudělala.
Dumas stvořil poutavý, dramatický příběh postavený na námořníku Dantesovi, vězni pevnosti If, alias Lordu Wilmoreovi, Sindibádu námořníkovi, hraběti Monte Christo nebo Abbé Busonim. Příběh strašné pomsty však není samoúčelný. Dumas nám odkázal hluboké filozofické pojednání o zločinu, vině a morálce postavené na přesvědčení v boží spravedlnost. Tu na zemi reprezentuje anděl zla, vyzbrojený hlubokými znalostmi, vědomostmi a pohádkovým bohatstvím, to vše díky abbé Fariovi, který je současně zbaven naděje a víry v lidskou lásku a dobrotu. A tak Edmont Dantes zemřel, aby se mohl narodit hrabě Monte Cristo. Opět jedno z mála děl, jehož hrdiny jsem nechtěla opustit. A mnohem, mnohem lepší než filmové zpracování. Jediná vada na kráse tohoto nádherného díla jde za českým překladem, resp. komolením italských jmen a názvů římských ulic a památek.
Pútavé, trochu nadnesené príhody tajuplného Edmonda Dantesa, ktorý roky systematicky pracuje na svojej pomste za zradu a stratu lásky. Čítam to opakovane už od útleho veku, a vždy sa k tomu vrátim.
Klasické dílo o lásce, zradě a pomstě. Kdo by nefandil Edmondu Dantesovi na jeho útěku z vězení z tvrze If. Ač se to zdá být nemožné, přece se to podařilo. A tak se už jako Hrabě Monte Christo vydává pomstít těm, kteří mu kdysi tak moc ublížili. Čtenář má tak možnost kromě samotného příběhu o zradě a pomstě, poznat i část bohaté francouzské historie z doby 1. poloviny 19. století. Líbí se mi i filmové zpracování tohoto příběhu (a měla bych dodat, že e mi líbí dokonce víc než jeho knižní podoba).
Bohatýr srdce. Z citu vyšel jako žebrák. S majetkem. Sám pán msty své. Kdo lačný jeho léček, Jeho temnost zamotá vaším chtíčem, dmoucím se nad límce jisté cti blahé.
Takze, muj vytisk je rozdelen na 2 dily...dokousal jsem se na konec 1 dilu a dal nejdu...nechapu to hodnoceni co kniha ma...chapal bych ho kdyby cela kniha byla psana ve stejnem stylu jako cca prvnich 140 stran kdy se pripravoval utek z vezeni a po sleze nasel poklad , to sem byl nadseny a nemoh se od knihy odtrhnout ale pak se to cele nak skopalo kdy se zacli resit jine postavy a nezajimave veci co sou k nicemu vsecko jen ne pomsta protoze sem se v tom uplne ztratil a bylo to mimo...skoda
Moje nejzamilovanější kniha..Četla jsem ji ještě jako dítě a už tehdy mi učarovala. Nikdy jsem se nemohla podívat na žádnou filmovou verzi, protože mi to přišlo tak daleko od knihy, jako kdyby to byl úplně jiný příběh. Nikomu se nemůže povést udělat film alespoň z poloviny tak skvělý.
Autorovy další knížky
| 1974 |  Tři mušketýři 1. díl |
| 2003 | Tři mušketýři (I. + II. díl) |
| 2008 |  Robin Hood |
| 1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
| 1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Pořídila jsem si audioknihu kvůli srovnání s filmem, ze kterého jsem kromě soundtracku nebyla moc nadšená. Audiokniha je ovšem skvost! První polovina knihy je dokonala, později tempo slábne, ale stále si drží kvalitu. Některé pasáže jsou romanticky poplatné době, z jiných jsem dostávala šoky, jak byly nečekané. Moje první setkání s Dumasem a zážitek, který asi z klasiky letos nic nepřekoná. Kdo nechce číst, tomu poslech vřele doporučuju!