Hrabě pařížský

21.01.2018

Walter si odskočil daleko od Britských ostrovů přímo do centra východořímské říše v Konstantinopoli v době první Křížové výpravy. A byla to zajímavá výprava. Přestože spousta dialogů je hodně poznamenáno romantismem a místy zacházejí až do patosu, od příběhu Herewardova jsem se těžko odtrhával. Exotická destinace i období, rozmach rytířství, dvorní intriky a výborné postavy - což jsou věci, s kterými autor umí čarovat. Šikovně lstivý císař Alexius Comnen, arogantní intrikán Agelastes, zbabělý padouch Achilles Tatius, okouzlující hraběnka a bojovnice Brenhilda, rytířství oddaný pařížský hrabě Robert a již zmíněný Hereward, který je pro mě nejzářivější hvězdou příběhu.

Tentokrát jsem měl dojem, že Scott si dopřává dosti jízlivosti, neboť často šije (jiný výraz nemám) nejen do dvorních intrik, ale i do samotného západního rytířství a jeho morálky, staré východní říše a jejích slabostí, a dokonce i samotné pobožnosti. V tomto směru je Hrabě pařížský opravdu výživným. Leč s dobou, kdy vznikl český překlad, se pojí i riziko, že mnoha lidem může lámat jazyk a tím pádem i souvislost a hloubku díla