Hrabě Špork
Josef Svátek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380930/bmid_hrabe-spork-eFi-380930.jpg
3
6
6
Počátek 18. století znamená v Čechách po jen o málo nadějnější vládě císařů Leopolda I. a Josefa I. nové utužení absolutistické vídeňské politiky. Na mnoha českých panstvích vládne tvrdou rukou cizí šlechta. V náboženské oblasti usiluje řadu desetiletí o moc jezuitský řád, který podporuje násilnou rekatolizaci navzdory umírněnějšímu stanovisku jiných církevních hodnostářů. Císař Karel VI. se snaží prosadit tzv. pragmatickou sankci, která znamená jen další oklešťování stavovských práv českého království. V této době z neblahé řady cizí i domácí šlechty vybočuje jedna významná osoba: hrabě Špork, který, ačkoli pocházel z cizího vestfálského rodu, bojuje za práva českého království a snaží se alespoň na svých panstvích prosadit poměry, jež do jisté míry respektují náboženskou toleranci i zájmy českého obyvatelstva. Svým převratným úsilím i výstřední povahou však proti sobě poštvává mocné nepřátele, kteří intrikami usilují přivodit jeho pád. Kniha je doplněna dobovým pojednáním o autorovi románu Josefu Svátkovi z pera významného českého esejisty Ferdinanda Strejčka.... celý text
Přidat komentář
Nedokážu odhadnout, která složka díla byla horší. Hlavní hrdina, hrabě Špork, oscilující mezi Havlíčkem Borovským a Limonádovým Joem. Jazyk tak zašmodrchaný, že by vyděsil Boženu Němcovou. Věty dlouhé přes celý odstavec nebyly žádnou výjimkou. Děj, kdy do půli knihy probíhá masivní lov zvěře, a následně padouchové i klaďasové dojdou zatracení. O výstavbě Kuksu, vztahu k sochaři Braunovi, Betlému, Ctnostech či Neřestech ani písmenko. Román byl tendenční a historicky nepřesný. Ploché, černobílé postavy. Při čtení jsem musela překonávat nechuť. Naprostá ztráta času.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Paměti kata Mydláře |
| 2005 | Paměti katovské rodiny Mydlářů 1. Z magistra medicíny pacholkem katovým |
| 2011 | Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze |
| 1940 | Anna z Kunštátu |
| 1940 |  Pád rodu Smiřických |
Třetí Svátkova kniha nedlouho po sobě a v souvislosti s opakovanou sérií O poklad Anežky české je to velmi užitečné čtení. O Šporkovi jsem se už dozvěděla hodně, tady je upřednostněno jeho tažení proti "stohlavé hydře jezuitského řádu" zamezující rozvoji vzdělanosti prostřednictvím knih tištěných i ve Šporkově knihtiskárně v Lysé i obeznámenosti poddaného lidu s chodem světa, krátce osvětou. Špork se poučil v zahraničí, stal se svobodným zednářem a tuto předevšíím filantropickou společnost podporoval od samotného jejího založení na našem území.
Ovšem té romantiky v souvislosti s mladými kavalíry (samá známá šlechtická jména) a Šporkovou dcerou, komtesou debutantkou čerstvě z kláštera, bylo na můj vkus až příliš na úkor jiných zajímavostí z panství, umění i politiky. Zato mohutným lovům bylo věnováno hodně pozornosti, panstvo krom lovecké a plesové zřejmě mnoho jiné zábavy nemělo.
Svátkův jazyk byl dostatečně upraven, aby byl srozumitelný a hlavně "čitelný" pro dnešního čtenáře (těch planoucích srdcí, vnitřního zápalu, zaníceného zraku - u mužů - si postupně přestane čtenář všímat, zatímco přechodníky jaksi patří k věci a připomínají, že román napsal někdo historicky danému období podstatně bližší než dnešní samozvaní takzvaní spisovatelé historických knih, jimž se opravdu často nedá věřit, o čtivosti nemluvě). 70%
Závěrečná esej od původního vydavatele z roku 1923 jasně ukazuje, že Svátek ve své době neměl konkurenci v historických románech a zdatně předcházel velkým romanopiscům jako byl Jirásek.
Ovšem dnes záleží velmi na tom, jak s textem naloží vydavatel: bez podstatných jazykově-stylistických úprav to číst nelze (MOBA), s citlivou prací s textem se vyloupne charakterem sice starší, ale přesto zajímavý a čtivý historický román (Stefanos).