Hraběnka přišla z Tokia

Pozor na velkou citovou zainteresovanost autorky, která přistupuje k předmětu svého výzkumu (nebo spíš sběru) velmi emocionálně (hlavně při osobním setkání s Micučinou příbuznou v Tokiu, při popisu zchátralého zámku v Poběžovicích, atd.). Nejde přímo o vědeckou práci, styl psaní je čtivý a autorka neváhá zakomponovat ani vlastní dojmy a vzpomínky, což může být pro mnohé čtenáře klad, já bych dala přednost serióznějšímu přístupu. Tímto laděním kniha připomíná práce Aleny Wagnerové. Překladu bych vytkla především nejednotnost v přepisu japonských jmen - jednou jsou přepisována českou, podruhé anglickou transkripcí (Kihachi Aoyama/Kichači Aojama). Na seznámení s touto osobností je to fajn oddechové čtení, zainteresovaný čtenář si však musí dát pozor, protože autorka si ne vždy ověřuje všechny údaje, které předkládá, někdy přebírá zcela bez kritického zhodnocení úryvky ze vzpomínek Micu a jejích dětí.