Hráči
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Komedie o hře, o vášni ke hře, o podvodu a umění podvodu. Děj se odehrává v atraktivním prostředí falešných karetních hráčů, jejichž filozofie je jednoznačná – bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1983 , DiliaOriginální název:
Игроки / Igroki, 1842
více info...
Přidat komentář
Úžasná studie lidské malosti a zhýralosti na ruský způsob.
Hra z prostředí falešných karetních hráčů, kteří se jednoho dne náhodně potkají - téma nadčasové a aktuální i dnes. Občas se oběťmi podvodů a manipulací stanou i ti, kteří byli na začátku strůjci.
Bohužel nesedl mi Gogolův vypravěčský styl a začátek celé hry mi přišel nezáživný a nudný. Druhá polovina už dávala tušit, že přijde velké finále.
A právě v tom finále tkví síla této knihy.
Chápu pointu a důvod zpracování takového tématu, ale samotné čtení mě nebavilo. Po přečtení Revizora a Ženitby jsou Hráči slabí.
Nicméně pro úplný přehled Gogolovy tvorby doporučuji přečíst i tak.
Velmi krátká hra s předvídatelným dějem, nicméně dobrá! Chudák podvodník byl podveden :)
Viděno jako skvělé představení Činoherního klubu v režii Ladislava Smočka z roku 1983. Kdysi se mi velmi líbil anglický seriál Podfukáři. Líbil se mi koncept, kdy podvodníci podvádí podvodníky. A on ten koncept už popsal Gogol. Skvěle připravený podvod na jiného podvodníka, který si myslí, že je ten nejlepší z nejlepších. Pýcha předchází pád a chamtivost je cesta do pekel. Skvělá hra, skvělé provedení. Zkrátka nádhera.
Chytře vymyšlená anekdota převedená do divadelní hry. Je to krátké, svižné a ani nevadí, že pointa se dá očekávat. 70% a 4*, 21. 9. 2019.
Hráče jsem nečetla jako knížku, ale viděla jsem představení Činoherního klubu. Je to smutný příběh, ale tak dokonale napsaný a zahraný, že se na opakování dívám v TV pokaždé, kdy běží, a pokaždé mě znovu okouzlí. Škoda, že tohle nastudování nemohl vidět autor - věřím, že by byl nadšený : o)
Jak podvést podvodníka a ještě si přitom zahrát karty. Typické gogolovské postavy, typické Rusko.
"Žít, jako žije hlupák - to není umění. Ale žít s vtipem, umělecky oklamat všechny a sám nebýt nikdy oklamán - to je opravdový úkol a pravý cíl."
Hra o tom, jak jeden velký podvodník byl podveden ještě většími a mazanějšími podvodníky. Další z příběhů N.V. Gogola, který na postavách karetních hráčů krásně vykresluje poměry, které tehdy v Rusku panovaly.
...."Kdo jsem já? Já byl slušný člověk. Vzali mě ke stolu a prohrál jsem i košili. Co jsem měl dělat? Přece nechcípnu hlady. Tak jsem to za 3 tisíce vzal, že ti zahrajeme divadlo a voholíme tě. Říkám ti to na rovinu, co bych kecal."
"Jdem k souduǃ Jdemǃ Jdemǃ Oloupili jste mě, ukradli jste mi peníze…za bílého dne…"
" Zákonem by ses mohl ohánět, kdyby ses ho držel. Ba ne, kamarádeǃ V tom je právě ten vtip, že ty nemáš právo si stěžovatǃ " ....
UTĚŠITEL: A poslechni, je tvá sestra hezká?
GLOV MLADŠÍ: Jako obrázek...Kdyby to nebyla sestra ...no, už by panna nebyla.
Nějak sem tomu nepřišel na chuť,možná to bylo i nepříliš povedeným představením, které sem zhlédl.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Velmi svěží téma. Místy i velmi vtipné situace, připadal jsem si jako v centru dění.
Děj byl jednoduchý, taková ''plážovka'', ideální na relax někde u vody v létě.