Hráči z Titanu
Philip K. Dick
Hráči z Titanu jsou vyhledávaným klenotem skalních vyznavačů žánru sci-fi i těch čtenářů, pro něž je jméno Philip K. Dick zárukou dobré, inteligentní zábavy. V příběhu, kde se vůbec poprvé objevují slavná Dickova simulakra, hrají slimákoidní Titánci, váleční kolonisté Země, s několika zbývajícími pozemšťany nebezpečnou hru zvanou blafák. Nejhorší je, že dokážou měnit čísla karet a taky svou podobu. Můžete v té hře prohrát třeba celou Floridu, ale můžete taky něco vyhrát – například atraktivní manželku. Jen si dejte pozor, aby to nebyl převlečený Titánec!... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
The Game-Players of Titan, 1963
více info...
Přidat komentář
***Byla to nevydařená noc, a navíc se strašně pohádal s autem, když chtěl jet domů.
„Pane Gardene, v tomto stavu nejste schopen řídit. Použijte prosím automatického řidiče a usaďte se na zadní sedadlo“
Pete Garden seděl za řídicí pákou a odpověděl, jak nejzřetelněji dokázal: „Hele, já řídit můžu. Jeden nebo dva panáky člověka spíše proberou. Tak přestaň blbnout.“ Zmáčkl startovací knoflík, ale nic se nestalo. „Ksakru, nastartuj!“
Auto se ozvalo: „Nezasunul jste klíč.“*** (s. 5)
Hned po úvodních pár odstavcích jsem věděl, že ve světě PKD jsem opět doma. Hráči z Titanu mají vše, co je pro Dickovy prózy typické: psioniky, drogy, mimozemské bytosti, humor a ve výsledku opět psychologickou drobnokresbu jednotlivých postav, které dýchají, nejsou "papírové", ale skutečné, a v tomto se o žádné sci-fi nejedná. Dick psal o nás pod rouškou scifárny, ale nakonec, není každá dobrá sci-fi popřením sci-fi? Je-li o nás, není pouze vědeckou fikcí, ale reálným zobrazením. Proto každý dobrý sci-fi román, je románem též realistickým. Tento paradox, alespoň v Dickově případě, rozhodně platí.
„Znám Peta, nikdy u sebe peníze nenosí. Žádnej vlastník, ti myslí v nemovitostech, ne v hotovosti. Prachy jsou pro nás, co nic nemáme.“ (s. 145)
Ako popísať zrozumiteľne dej tejto knihy niekomu kto ju nečítal? Zem je po vojne s Titáncami, nerodia sa deti ( za čo môžu číňania! ) a ľudia hrajú hru zvanú blafák o vlastníctvo rôznych miest. Dôvod na túto hru je, že Titánci vraj obľubujú náhodný presun majetku. Jeden z hráčov je zavraždený, hlavný hrdina má výpadok pamäti a zažíva halucinačné výlety pri ktorých všade vidí maskovaných emzákov. Plus naštvaný psionici, zbesilá telekinetička a zákulisný súboj medzi Titanskými frakciami... Je to zábava číťať a psychotická nepredvídateľnosť tomu dodáva grády, akurát som zo skúsenosti tŕpol či sa to celé nakoniec nevyvinie v makový trt. Nuž nie tak celkom, ale po tom čo začalo ísť do tuhého a ľudský protagonisti boli vtiahnutí do skutočnej planetárnej hry o... neviemčo, tak to hodí spiatočku a vlastne sa vrátime tam kde sme boli. Nepôsobí to frustrujúco a dokonca dáva zmysel, ale predsa len by človek od Dicka chcel aby mu to vystrelilo mozog z hlavy miesto zaliatia octom. Takže fajn.
Urcite nejde o jedno z nejlepsich Dickovych del, ale jeho cteni me hodne bavilo, hlavne pro spoustu originalnich drobnosti (telepat hrabajici se v mysli prekoga...) a velikou miru nevyzpytatelnosti, jak se bude dej dal vyvijet. Ke konci me uz trochu vadilo, ze si vlastne nejsem skoro nicim jisty (kdo je clovek a kdo vouk/vouci simulakrum cloveka, co je realita a co drogami nebo dusevni nemoci navozena iluze...), ale to je u Dicka celkem klasika, nehlede na to, ze jsem to mozna "jenom" nepobral a po druhem precteni si vse lepe "sedne"...
Pro fandy Dicka jednoznacne povinna cetba, pro ctenare, kteri s jeho tvorbou zatim nemeli tu cest, bych doporucoval podivat se po jinych kouscich (Muz z vysokeho zamku, Sni androidi o elektrickych oveckach?...) a tenhle nechat na pozdeji.
To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou Titánci!
Hůlku na vouky mějte vždy po ruce!
Absolutně nepředvídatelné, lehce absurdní, ale až nepravděpodobně výjimečně poutavé dílo. Příběh působí minimalisticky, Děj se točí pouze kolem několika postav a míst, vyskytují se v něm četné dějové začátky, ale jen v rámci předem stanového schématu. Samotná originální myšlenka je velmi kvalitní, z čehož příběh po celou dobu těží. Postavy nejsou sáhodlouze popisované, kvalitně je naopak rozepsaná doba, v níž žijí včetně problému s omezenou porodností. Hráči z Titanu si určitě, a to po všech ohledech, zaslouží čtenářovu pozornost.
Takove to bylo cele trochu zmatene a podivne. Uznavam Dicka jako autora skvelych sci-fi, ale v tomto pripade jsem se musel trochu nutit to docist a stejne to nemelo ani moc cenu se o to vlastne snazit.
Asi jsem u tohoto autora začala špatnou knihou, ale SF je SF, a tak budu zkoušet dál...
Rozhodl jsem se přečíst celou Dickovu bibliografii postupně tak, jak ji napsal a s Hráči z Titanu to pro mě konečně začíná! Zde se začíná projevovat autorův tolik typický a mnou tak moc milovaný styl vyprávění, plný prvky schizofrenie, drogových výjevů, spiknutí a celkové neschopnosti hrdiny určit, co je realita a co ne. Navíc stejně jako v Temném Obrazu a v některých dalších pozdějších Dickových dílech je hlavní hrdina sice inteligentní a schopný, na druhou stranu ale i psychicky nevyrovnaný, melancholický a v mnoha ohledech slabý. V předchozích dílech jsem měl pocit, že jsou všechny jeho postavy tak nějak nesympatické, obzvlášť ty hlavní. Působily silně a neohroženě, sami o sobě byly dost ploché a jejich konání občas jakoby nedávalo žádný smysl. Tady to je už konečně ten PKD, kterého jsem si před časem tolik zamiloval.
Pár šrámů na kráse to má, to ano. Ve výsledku kniha není tak kulervoucí, jako jeho pozdější díla. Přece jen Dick byl v této době pořád ještě začínající autor.
Tahle Dickova splácanina mi absolutně nesedla. Celý ten Blafácký námět s Titánskými vouky, králičími proužky a spoustou drog mě přivádí na myšlenku, jestli P. K. byl ještě při smyslech - 20 %
Nebylo to špatné, ale z Dickova díla je to jeden z nejslabších výtvorů. Závěrečný akt je totiž trochu uspěchaný a nedomyšlený. Přijde mě jako napsaný někým jiným, nebo měl v době dopisování P.K.D. pořádné problémy se soustředěním a navazováním myšlenek.
V blafáku jde skutečně o hodně,doslova o všechno ... Krystalicky čistá dávka paranoidních výletu světa Teranu i Titanu :-)
Potřebná dávka paranoie, touhy po smrti a hry, kde je možné vyhrát hodně, ale prohrát všechno. Střídání manželek, nadávající auta a oslizlí mimozemšťani z Titanu. To vše v příběhu, u kterého neodhadnete co se stane na další stránce natož v příští kapitole.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
Je smutný,že jsem zase sáhl na špatnou knihu