Hráčka go
Shan Sa
Milostný příběh čínské studentky a japonského okupačního důstojníka, odehrávající se v čínské provincii Mandžusko ve čtyřicátých letech dvacátého století. Čínská provincie Mandžusko, 1937: Japonci obsadili zemi, povstání byla brutálně potlačena v zárodku, Peking stojí těsně před pádem… …a mladá mandžuská dívka prožívá svou první lásku… muž, kterého miluje, se zaplete do spiknutí proti okupantům a je popraven… Dívka uniká do světa japonské strategické hry go – hraje ji od svých čtyř let, je první ženou, která může na náměstí Tisíce větrů usednout za hrací desku. Jednoho dne sem přichází mladý mandarín – a krásná Číňanka ho vyzve ke hře. Na stovky let starém hracím poli go vyzkouší oba hráči během četných soubojů všechny strategie – útok, obranu i zákopovou válku – týdny a měsíce rozehrávají vášnivý duel, který každý z nich chápe jinak… láska zůstává nevyslovena… setkávají se denně, přesto o sobě nic nevědí – dokud se tichý mandarín neprokáže jako japonský důstojník, špión ve službách nepřátelské země…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MottoOriginální název:
La joueuse de go, 2001
více info...
Přidat komentář
Zvláštní věc. Nevyhovovaly mi ty krátké kapitoly. Nicméně to beru jako zajímavou sondu do jiné kultury a doby. Pro milovníky happyendů kniha není vhodná.
Pominu nešťastný text na přebalu, který prozrazuje v podstatě vše podstatné a ještě k tomu zkresleně. Zápletka je totiž tak průhledná, že čtenáře o žádné překvapení nepřipraví.
Z formálního hlediska je zajímavé střídání pohledů obou hlavních hrdinů. Ale to je tak všechno, co je na téhle novele zajímavé. Na červenou knihovnu trochu brutální, na válečné drama bez děje. Když to srovnám třeba s Rollandovým Petrem a Lucií (a to není kniha, kterou bych bezmezně obdivoval), tak tam vlastně chybí jakékoliv milostné napětí, spíš je to o hledání vlastní individuality a vzpouře proti tradicím, ale celkově mi přišlo, že to moc nedrží pohromadě.
Knížka se čte rychle, ale příběh je příliš uměle vytvořený, nepravděpodobný a působí spíše jako román pro ženy s tragickým koncem.
Pro čtenáře se děj seběhne v tak hrozně rychlém sledu, že se ani nenaděje a brečí na poslední stránce šokem, smutkem a nevírou jak se příběh posunul z každodenní ordinérnosti přerušované jen chvílemi s Go k tak brutálně realistickému závěru
Ústředním motivem Hráčky go je střetávání - střetávání mužského a ženského světa, staré a nové doby, hovoru a ticha, Číny a Japonska.
Dojemný jakoby tichý příběh nenaplněné lásky.
pěkný román. dávám čtyři hvězdy, protože jsem chvíli předtím dočetla jiný čínský román, a už to bylo přespříliš. i když samozřejmě čínská/japonská kultura a mentalita je bezedná studna objevování.
konečně se mi ale objasnila menší záhada, a sice proč jsem u některých vietnamských mužů viděla dlouhý nehet na malíčku. jednou mi bylo řečeno, že je to kvůli drogám, že takto zkouší jejich kvalitu. v Číně si muži pěstili dlouhé nehty, když pocházeli ze šlechtického rodu. společenské vrstvy se zde rozdělovali do tzv. korouhví. v knize se mluví o čistě žluté barvě, což bylo znakem, že dotyčný pochází z císařské větve.
monolog jedné z hlavních postav, který mi připomněl stejné rozpoložení Pavla Bäumera z knihy Na západní frontě klid:
"Patříme ke generaci bez osobních zájmů, která se snaží dosáhnout čehosi mimořádného."
x
Pavel Bäumer: "Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všechno dobré zkazila. Bylo nám 18 let, začali jsme milovat svět a život, a museli jsme na něj střílet."
Obvykle nepreferuji literaturu psanou ženami-autorkami, nicméně tato kniha Shan Sa představuje skutečně vyjimečný literární klenot. Román je neobyčejně sevřený, jeho jazyk maximálně lakonický, fabule vlastně velmi prostá - a přesto či spíše právě proto je text neobyčejně mnohovrstevnatý.
Tam, kde jiný spisovatel potřebuje klopotné a rozsáhlé popisy, stačí autorce pouze pár náznaků. Tam kde jiné romány potřebují podrobně zachycovat složitou zápletku na stovkách stran, tam Shan Sa posune děj doslova pomocí pár prostých vět. Živá psychologie postav a pochopitelnost i pro evropského čtenáře je pak (domnívám se) oním francouzským vkladem, umožňujícím vhled do čínské mentality.
Je to mistrovská miniatura, podobná čínské (či japonské) kaligrafii.
"Hráčku Go" se vyplatí číst pozorně a beze spěchu. Velmi často v ní není klíčové to, co je explicitně zmíněno, nýbrž právě to, o čem se mlčí. Ostatně, přímo mezi protagonisty milostného příběhu nepadne o lásce ani slovo...
Samotná kniha je vlastně sama o sobě trochu jako hra go - na první pohled nesmírně prostá, leč za černobílou prostotou šachovnice je skryto bohatství významů. Jen mít trpělivost je vylovit...