Hračkář
Liam Pieper
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347630/bmid_hrackar-5zo-347630.jpg
4
232
232
Adam Kulakov je spokojený člověk. Střední věk na něj zatím nedolehl plnou silou, hračky z jeho továrny dělají radost dětem na celém světě, má více peněz, než kdy může utratit, miluje svou ženu a syna a vydržuje si tolik milenek, kolik jen před nimi dokáže utajit. Adam však není jediný, kdo v rodině Kulakovových pečlivě střeží osobní tajemství. Jeho dědeček Arkadij se roku 1944 ocitl v Osvětimi, a tam se mu naskytla velmi neobvyklá příležitost. Nyní, když se jeho život chýlí ke konci, vynakládá nesmírné úsilí, aby pravda zůstala navždy ukrytá. Není to pro něj snadné, protože drtivé vzpomínky na setkání s jedním z největších monster lidské historie dotírají stále intenzivněji. Právě tehdy dojde k události, která může rozmetat Adamův pohodový život jako domeček z karet; následně Arkadije dostihne hrůzná minulost v plné síle. Vše, co oba muži celý život budovali, je nyní v ohrožení. A společně zjišťují, že svým nejbližším můžeme paradoxně nejvíce ublížit tehdy, když se je snažíme před něčím uchránit.... celý text
Literatura světová Válečné Thrillery
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
The Toymaker, 2016
více info...
Přidat komentář
Knížka mě moc nebavila, ale závěr mi překvapil. Kdyby nebyl tak překvapivý a originální závěr, tak bych dala i o hvězdičku méně. Je to jiný příběh, než by člověk očekával, ale i toto bylo možné.
Kniha není thriller, to je špatné zařazení.
Dějové linie se prolínají, nenáročně, ničemu to nevadí. Připadá mi ale, jakoby to psaly dvě osoby. Jedna vyzrálá a vypsaná - Osvětim, druhá počínající amatérský spisovatel - Adam a Tess.
V nedávné době jsem četla spoustu knih o Osvětimi, tedy nelze než sklapnout před historicky věrným příběhem, který má ovšem nečekané vyústění (nicméně, mám pocit, že už jsem něco takového četla..., aby taky ne). Arkadij tím ztratil všechny mé případné sympatie. Celý jeho další život už byl jen lež postavená na zradě. Ale vlastně je to pochopitelné. Je to "jejich" nátura.
Linka současná je nudná a nenápaditá, rozhovory diletantské, napětí či psychologie mizivá.
Většina zmiňuje závěr...WOW, nevím, co tím myslí. Nemám ten pocit. Končí to větou, která sama sebe popírá napříč celou knihou...
Za mě rozpaky, plusy za otázky holocaustu. Hlavně o "subjektech" se mi bude dlouho zdát, je to šílené, a hlavně se to skutečně stalo, je to něco, co můj mozek nedokáže přijmout - jak jedna lidská bytost dokáže způsobit tolik zla druhé.
Dějová linka mladého Arkadije je zajímavá a kdyby to byla podstata knihy, věřím, že by se dala přečíst jedním dechem. Ta současná je ovšem o ničem. Závěr předvídatelný cca od poloviny knížky, ale je to zajímavá myšlenka.
Slabší průměr, nemám chuť si přečíst něco dalšího od tohoto autora.
pro mě dost zklamání; předpokládané vyústění bez překvapení, novodobá linka navíc taková odbytá a nijaká;
Čekala jsem sice něco jiného, ale zklamaná určitě nejsem. Dvě linie příběhu. Zaujala mě ta válečná. Adam mi byl hoodně protivný, proto jsem se vždy těšila na příběh mladého Arkadije. Konec mě překvapil.
Zvláštní kniha, zvláštní příběh, zvláštní závěr. Není to Top, ale ani propadák, 4 * si víceméně zaslouží. Místy jsem měla husí kůži a závěr, sice tu někdo psal, že od poloviny věděl, že to tak dopadne, no nevím, závěr je prostě nečekaný. Je fakt, že knížka celkem syrově ukazuje válečné hnusy a současně obchodní hnusy dnešní doby a autor na svůj věk psal poměrně zkušeně. Uvidíme, jestli a s čím přijde v budoucnu.
"Člověka může definovat mnohé. I to jaké tajemství před světem skrývá."
Wow! Jsem knihou velmi překvapena. Díky projektu Praha, město literatury, že kniha vznikla a jako střípek se v ní mihla i Praha. Knížka je poměrně útlá, přesto si spěje k postupnému rozuzlení, které většinou asi překvapí.
I když měla knížka svoje mouchy a Adam mi přišel velmi nesympatický hned na začátku, nechala jsem se dějem knihy zcela pohltit a poslední kapitolu dočítala s otevřenou pusou. Naprosto strhující konec, který jsem nečekala, ale byl zcela logický. Trochu mě ale mrzí, že se navzdory přebalu kniha odehrává v Praze jen velmi okrajově.
Kniha Hračkář vlastně byla nakonec úplně jiná než se jevila na začátku. Příběh ze současnosti, tedy o Adamovi a jeho rodině, mi přišel syrový, Adam mi byl velmi nesympatický a nejvíc ze všeho se mi asi nelíbilo jeho chlubení dědečkovým příběhem. Také to, co z myšlenky z koncentráku udělal, bylo smutné a smrdělo materialismem. Příběh o mladém Arkadijovi byl naopak velmi povedený a z rozuzlení v Osvětimi je mi ještě nyní ouzko.
Adam mi byl protivný. Knihu jsem dočetla jen kvůli válečnému příběhu. Pro mně nic moc
Adam je pěknej blbec. Ani trochu mi nebyl sympatický, vychloubal se pořád příběhem svého dědečka, přitom se s ním v celé knize snad ani jednou nebavil. Charakter Tess byl také takový všelijaký, ale části o ní mi nevadily. Já jsen totiž původně myslela, že je to příběh jen o "hračkáři"- tyto části se mi četli nejlépe.
Příběh sice dával smysl, ale nějaké věci byly podle mě zbytečné a navíc.
Adamův děda byl hrdina. Aspoň tak to majitel úspěšný firmy vypráví na potkání. O tom, že to nakonec asi nebude tak černobílý je celá knížka, která se nebojí velkých témat - holocaustu, židovství, homosexuality, odvahy i toho, co uděláme proto, abychom přežili - a přesto jsem si z toho nějak na zadek nesednul. Ale, abych nebyl nevděčnej čtenář - konec a dovyprávění části z koncentráku mě velmi mile překvapila, protože nebyla p ř e d v í d a t e l n á! Takže jo, dejte si to. :)
Tato kniha se mi nehodnotí lehce a u počtu hvězdiček váhám.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách.
Ta válečná, která nemá být nosnou částí, je velmi dobře napsaná. Autor nás nešetří a popisy krutostí v Osvětimi jsou podané v celé své hrůze. Vlastně celá část o minulosti Arkadije je tím nejlepším.
V přítomnosti se řeší hlavně problémy Adama a jeho ženy Tess. Vyprávění tady plyne klidně a pomalu, dokonce až moc pomalu... Až posledních 50 stran je naprosto strhujících, tady to naopak najednou nabere ty nejvyšší obrátky a je to rychlé moc a taky rychle ukončené.
Rozuzlení je vysvětlující, ale ne překvapující, je to podobné jiné knize. Už v polovině je celkem jasné k čemu to logicky vede. Poselství na závěr je silné a možná by kniha zasloužila více stran.
3* jsou málo, 4* moc, zaokrouhlím nahoru ;-)
Jen tak mimochodem - proč je kniha zařazena v žánru jako thriller?? Chápala bych literatura světová, společenské romány i psychologické, ale toto přece není thriller...
I když autor není kdovíjak vypsaný, kniha je napsána dobře, je v ní talent, snad ho Pieper bude rozvíjet dál. Žádné dlouhé rozvětvené věty, na druhé straně ale výstižná přirovnání, člověk se tak nějakým způsobem může dobře vcítit do situace. Příběh není nikterak originální, ale je zajímavé sledovat různě se vyvíjející charaktery lidí, stejně tak jako porovnat několik různých generací, které si procházejí odlišnými problémy závislými na určité éře. Doporučuji knihu pro ty, co mají rádi kratší, výstižné knihy a nevadí jim, když zase a znovu objevují na lidech a na světě něco zkaženého a prohnilého. Tak to prostě je. ... Jen ten konec .. trochu mi to připomnělo Vypravěčku od Picoultové, vám ne?
V létě dávám přednost nepříliš obsáhlým knihám. Na základě toho však nedávám přednost pouze jednomu žánru. Někdy sáhnu po něčem odlehčenějším, jindy nepohrdnu příběhem náročnějším. Pojďte se tedy se mnou podívat, jak moc se mi líbil Hračkář z nakladatelství Domino.
Adam Kulakov je ředitelem firmy na výrobu dětských hraček. Vybudoval ji jeho dědeček Arkadij, který mu ji ve stáří svěří. To, že je Adam ženatý a má malého synka mu rozhodně nebrání v tom, aby si nevázaně užíval života s mladičkými milenkami. A neustálému rozhazování peněz nezabrání ani fakt, že se firma začíná pohybovat převážně v červených číslech. Z jeho mlhy bohémství ho vyvede až jedna, na první pohled zcela banální situace. Následně bude Adam nucen učinit hned několik rozhodnutí, která jdou ruku v ruce s mnoha neblahými následky.
Arkadij Kulakov je v době odvlečení do koncentračního tábora v Osvětimi nedostudovaným lékařem. Potká ho "štěstí“ v neštěstí, když ho jeden z Mengeleho lékařů požádá, aby se účastnil výpomoci na jeho chirurgickém oddělení. Arkadij se musí rozhodnout. Mimoto se snaží zpříjemnit dětem pobyt v táboře, vyráběním jednoduchých hraček. A stejně jako jeho vnuk Adam, ponese i Arkadij na svých bedrech důsledky všech svých rozhodnutí...
Jak jste si mohli všimnout, kniha má dvě vyprávěcí roviny. Současnou a minulou. Kniha je bezesporu velmi dobře napsaná a čte se snadno. Nicméně se musím přiznat, že pasáže, týkající se Adamova počínání a života, mě nebavilo sledovat tolik, jako pasáže o životě Arkadije v koncentračním táboře. Možná to zní trochu divně, uznávám. A je pravdou, že na toto téma už jsem přečetla mnoho příběhů. Přesto mě autor, Liam Pieper, velmi, ale opravdu velmi překvapit myšlenkou, kterou ve své knize předložil. A když na to zpětně pomyslím, běhá mi nad těmito úvahami stále mráz po zádech. Z mnoha důvodů.
Víc vám k této knize bohužel nemůžu říct. Pokud bych se totiž zaměřila na hlavní postavy, moje dojmy z nich a rozebrání jejich funkce v díle, troufám si říct, že bych musela odkrýt větší část příběhu, než bych chtěla. A to nechci.
Hračkáře vám k přečtení určitě doporučuji a doufám, že si ho užijete stejně jako já.
Tato kniha byla zvláštní hned od samého začátku. Při čtení jsem si říkala co, že to vlastně čtu za knihu. Ten začátek vůbec nepůsobil, že se jedná o tento příběh, ale přeci nakonec i ten začátek byl v příběhu hodně důležitý.
Jsou to vlastně dva příběhy, které se na konci protnou v jeden.
U Adama se dozvídáme celkem hned na začátku, u Arkadije se jeho tajemství rozplétá postupně a končí to velice překvapivě.
Byl to velmi zajímavý námět jak vylíčit hrůzy v koncentračním táboře v Osvětimi a nešťastný život Tess a Adama, kteří mají na co si jen vzpomenou a topí se ve velkých penězích.
Velice dobře napsáno vyvrcholení příběhu, kdo jsou lidé, s kterými žijeme nebo setkáváme? A závěr příběhu, jedním slovem Wau.
Kniha je silná, velmi silná a autor se nebojí šokovat.
Ještě dnes když píši tuto recenzi mám v hlavě celý příběh, hlavně ten z Osvětimi, do dnes nedokážu pochopit jak tohle zlo se mohlo páchat tak dlouho, proč nikdo nezakročil? Co s tím hnusem měli společného děti? Když si na to vzpomenu mám husí kůži po celém těle.
Tuto knihu strašně moooooc doporučuji.
Knihu bych hodnotil jako průměr. V knize se odehrávají 2 roviny - pohled do minulosti (koncentrační tábor v Osvětimě, studentská léta) a do přítomnosti. Více mne oslovil popis minulosti. V knize jsem narazil na některé události, které mne překvapily a zaskočily.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Když dřete za lepší svět, když projevíte odvahu tváří v tvář krutosti a hlouposti, vysloužíte si sebeúctu, nabudete důstojnost, a to je ta nejdůležitější věc, jakou můžete v životě získat.
Hračkář
Přes negativní komentáře jsem čekala, že mě kniha zaujme, ale zklamala mě. Prakticky se mi nelíbila ani jedna dějová linka akorát konec mě překvapil.