Hradní věž
Vilém Závada
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408796/mid_hradni-vez-Z49-408796.png
4
13
13
Básně z let těsně před okupací a z prvého roku okupace, vydané po prvé 1940 a tehdy poctěné národní cenou, svědectví doby a autorova těžkého překonávání pesimismu. Pesimismu nebo světobolu, kterýmžto staromódním slůvkem by se podle B. Polana ještě slohověji vyjádřil charakter autorova oposičnictví proti životu, jež v závěru knihy se však rozjasňuje verši: Však srdce // které až na smrt trpívá // přesladký úsměv na rtech má // a ve tmě zářívá.... celý text
Přidat komentář
Poezii moc nevyhledávám...neříkám, že tato kniha byla špatná, ale mě moc nesedla...
Nebe od lučních zvonků modravé.
V podvečer sedíš na trávě
a chtěl bys číst,
když vítr obrátí list
a na kolenou
máš knihu nebe rozevřenou.
/čtenář básní/
Jen tišina tě vábí.
Jen teskné léto babí.
Jen schoulení a mlčení.
Dobrou noc -- zapláči.
Dobrou noc -- zpíváš.
Co tě to obtáčí?
Kam se to díváš?
/ticho/
Kohoutek zakokrhá.
Noc dřímot panenských se trhá.
Jitro se pýří do krve.
Z růžové mlhy vychází žena
v slunečnou šálu zahalená.
V ní nový den se počíná
/u studánky/
Nevím co dodat. Vilém Závada - kouzelník se slovy. Cítíte to také z těch úryvků?
Skvělá povzbuzující básnická sbírka. Některé básně dozajista lidem pomohou i k zamyšlení se nad sebou. Považuji to za skvělý počin první poloviny 20. století.
Autorovy další knížky
| 1954 |  Domove líbezný |
| 2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
| 1950 |  SSSR v československé poesii |
| 1965 |  Panychida |
| 1976 |  Vzkazy |
Připadá mi, že Vilém Závada musel mít stejnou povahu jako malá pasačka z jeho básně. Nebo přinejmenším tak na mě jeho poezie působí:
"Doly a hory – jediná mlha šedivá
A sítem slzavým se mžení prosívá
Les plný deště s mlhami splývá
a země provlhlá se s nebem slívá
...
Zrána pasačka malá vrtošivých stád
znající jménem každou ovci jmenovat
své dlaně v jesle spjaté zadýchá
- a Ježíšek z nich zírá do ticha
Pokorná jako sedmikrásky před spasením
zří ovcím do očí s úsměvem uzardělým
dívá se očima zlou zimou zmodralýma
na svět tak oddaně ač mží a dýmá
že mlha bezedná azurem promodrává
že na sluníčku osuší si vlasy tráva
že otřesou se z dešťů stenající lesy
Ten sladký pohled bezbranný vyvraždí běsy"
str. 33