Hradní věž

23.10.2020

Připadá mi, že Vilém Závada musel mít stejnou povahu jako malá pasačka z jeho básně. Nebo přinejmenším tak na mě jeho poezie působí:

"Doly a hory – jediná mlha šedivá
A sítem slzavým se mžení prosívá
Les plný deště s mlhami splývá
a země provlhlá se s nebem slívá

...
Zrána pasačka malá vrtošivých stád
znající jménem každou ovci jmenovat
své dlaně v jesle spjaté zadýchá
- a Ježíšek z nich zírá do ticha
Pokorná jako sedmikrásky před spasením
zří ovcím do očí s úsměvem uzardělým
dívá se očima zlou zimou zmodralýma
na svět tak oddaně ač mží a dýmá

že mlha bezedná azurem promodrává
že na sluníčku osuší si vlasy tráva
že otřesou se z dešťů stenající lesy
Ten sladký pohled bezbranný vyvraždí běsy"

str. 33

19.07.2020

Poezii moc nevyhledávám...neříkám, že tato kniha byla špatná, ale mě moc nesedla...

07.06.2018

Nebe od lučních zvonků modravé.

V podvečer sedíš na trávě
a chtěl bys číst,
když vítr obrátí list
a na kolenou
máš knihu nebe rozevřenou.
/čtenář básní/

Jen tišina tě vábí.
Jen teskné léto babí.
Jen schoulení a mlčení.

Dobrou noc -- zapláči.
Dobrou noc -- zpíváš.
Co tě to obtáčí?
Kam se to díváš?
/ticho/

Kohoutek zakokrhá.
Noc dřímot panenských se trhá.
Jitro se pýří do krve.

Z růžové mlhy vychází žena
v slunečnou šálu zahalená.
V ní nový den se počíná
/u studánky/


Nevím co dodat. Vilém Závada - kouzelník se slovy. Cítíte to také z těch úryvků?