Hrbáč
Paul Féval
Jedné noci se má Henrich de Lagardére utkat v souboji s vévodou de Nevers, namísto toho s ním ale nakonec bok po boku bojuje. Stane se svědkem vraždy spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění Neversů. Slíbí umírajícímu vévodovi, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Po patnácti letech ji vrátí matce, ale zůstává nablízku v masce hrbáče. Nejen aby ji chránil, ale také aby vypátral vraha jejího otce... Příběh z přelomu 17. a 18. století plný dějových zvratů, bojů a šarvátek, řinčení kordů i milostných zápletek se stal předlohou několika filmových zpracování. V roli Lagardéra byl nezapomenutelný Jean Marais (1959, režie André Hunebelle), ale s velkým diváckým ohlasem se setkala i verze s Danielem Auteuilem (1997, režie Philippe de Broca) či film Hrbáč Lagardere (2003, režie Henri Helman) s Brunem Wolkowitchem v titulní roli.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , AcademiaOriginální název:
Le Bossu, 1858
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem měla trochu strach, jestli ji dám. Ono 540 stránek je na mě trošku moc. Obavy byly zcela zbytečné. Poněvadž jak se člověk začte, tak stránky ubíhají samy. Je to dobrodružná, místo trošku přeslazená, romantika. Ale ty věty. Ta slova. Takhle už nikdo nikdy psát nebude. Tímhle "starým" stylem.
Nádherný historický román, na nějž nedám dopustit, jedna z těch knih, které si vždy s chutí znova přečtu. Lagardére je spolu s Jindřichem z Lipé od Vaňkové můj největší hrdina a moje srdíčko plesá při krásném happyendu, který však musí spíše rozumově založené jedince přivádět k šílenství :-D Z filmových zpracování je moje srdcovka verze s Danielem Auteuilem.
Kdo by neměl slabost pro hrbáče, tedy vlastně pro šermíře, nebo spíše pro Filipa, či spíš pro příběh tří Filipů...no podstatné je charizma dal Féval všem postavám i těm zlojakým, je to jako perokresba nebo neuvěřitelně sdílná tlukoucí rytina, protože ja říkám kdo by neměl slabost pro šermíře, zvláště umí li takové tahy na které se tak hezky "dívá" A snad si nemyslíte že by Aurora bylo děvče bez úplného vkusu aby ji oslnil kdejaký hejsek třeba i zlatem potažený...ne, na to byla příliš dobře chovaná a vychovaná...Mě vždy rozdrtí to tempo, jak to je to vkusné a neslabomyslné
Nádherný historický román, tak barvitě popsaný , jako by se odehrával před očima film.
Nádherná kniha. Čítal som ju asi pred 35 rokmi. Určite si ju v blízskej budúcnosti znovu prečítam.
Hrbáči, můj Hrbáči. Před zkouškou z ruské morfologie mě nenapadlo nic chytřejšího, než koukat v noci na filmovou verzi z roku 1997, která mě vrátila zpátky ke knižní předloze, jednomu z největších trháků mého dětství a zdroji nevyčerpatelných fantazií. Hrbáč je mladším bráchou Tří mušketýrů, ale jejich slávy zatím nedosahuje. A já ho mám možná i raději. Stačila zmínka o příběhu Tří Filipů, aby moje romantická dušička zachvěla a zhltla naráz celou knížku. A nehrozilo, že se budu nutit do posledních dílů, jak tomu bylo u Tří mušketýrů. Le Bossu má totiž jenom jeden.
Francie roku 1697 byla geniální zemí. Nejenom pro krásné šatičky a bohaté plesy, ale i pro božské šermíře, z nichž nejrychlejší ruku měl lotrinský vévoda Filip de Nevers. Pohádkově bohatý a pekelně fešný. Ach. Navíc umí super fintu, kterou efektně probodne prostředek čela nepřítele. Ještě jednou ach. Druhým ze Tří Filipů je Filip Orléanský, pozdější králův regent, ale ten není tak důležitý. Protože máme třetího Filipa. Gonzague je ukázkový záporák, zrádce, italská mrcha s ďábelsky černýma očima, který si předsevzal, že krásná Aurora de Caylus bude jeho ženou. Jenže Aurora miluje Neverse a má s ním dokonce dceru. Gonzague zabije Neverse, ale s jeho dcerou Aurorou unikne do bezpečí rytířský všeuměl Jindra de Lagardère. Vychová z Aurory milou babu a do toho se stíhá mstít všem, kteří mají podíl na smrt Neverse a likviduje je samozřejmě jeho fintou. V epickém finále propíchne čelo knížete Gonzagua a Aurora se stává madam Lagardèrovou. Všechno se stane tak rychle, že máte sotva čas popadnout kapesník a oplakat Gonzagua, kterej je sice prevít, zrádce a vrah-filosof, ale jeho bláznivá láska k Auroře a penězům mu dodává jisté kouzlo, jemuž nelze odolat. Zvlášť, když se navrch přidá pár černých očí a spousta penízků.
Hrbáč má jistých 5/5. Já prostě žeru sladkobolné příběhy s francouzskými šermíři, tajemnými hrady, zradami a fešáckými intrikány končící kýčovitými happy endy. Nikdo mi je nevymluví. Sice nevím, jestli fakt funguje Neversova finta a mezi očima je lebka tenká natolik, aby ji dobře živený kordík propíchl, ale asi tomu Filipovi věřím.
Hrbáči, kurňa, vždyť já mám pozítří tu morfologii! V nejhorším aplikuju Neversovu fintu. Septima, odbod, kvarta, sek na předloktí, otočit si tu zrádnou bestii a bod.. Sakra, Hrbáči, zase jsi mě dostal..
Nejdříve jsem také viděla film, a proto jsem byla na knihu zvěddavá. Román je bohatší a košatější nežli film. Hlavní hrdina čestný, spravedlivý a odvážný mladý muž, který splní, co slíbil a nakonec je odměněn láskou své schovanky Aurory .
Nádherná kniha jak se člověk začet tak se nemoh odtrhnout. Rád si ji za čas přečtu znovu.
Když jsem byl malý, chtěl jsem požádat úřady, aby mi do občanského průkazu, až jednou jeden dostanu, napsaly jméno Lagardère. Teď už mám občanský průkaz přes dvacet let, ale přeju si to pořád.
Pro romantiky jako stvořená. Četla jsem ji už několikrát a nikdy nezklamala. Rovněž filmové zpracování je vynikající.
Nejdřív jsem viděla film (né ten s Maraisem), přišel mi zajímavý ten velký věkový rozdíl mezi Lagardérem a Aurorou, a tak jsem se rozhodla přečíst si i knížku. A opravdu, zklamaná jsem nebyla. Moje druhé romantické Já, které se mi až moc často plete do života, ocenilo hlavně ten nehorázně naivní happy end.
Lagardére je zkrátka neodolatelný hrdina. Kde najdete stejně čestného, věrného, skromného muže, jakým on je a bude i pro další generace čtenářů/možná spíše čtenářek :)?
Knihu mi doporučil otec, když jsem mu řekla, že se mi líbil Zvoník u Matky Boží, říkal, že je to skoro to samé, ale daleko lepší. Já musím souhlasit! Úžasné, opravdu jsem si tuto knihu oblíbila a jsem ráda, že jako Zvoník nebyla.
Nádherný príbeh, plný rinčania mečov, o povinnosti a cti, o láske a zrade, pomste. Od tejto knihy som nečakala veľa a o to bolo väčšie moje prekvapenie po dočítaní. Je v tom všetko, čo potrebuje takýto román, číta sa jedným dychom. Zaradil sa medzi moje najobľúbenejšie knihy a Lagardére medzi najlepších knižných hrdinov :) ... Na záver: "To jsem já!"
Tuhle knihu mám v knihovničce psanou ve slovenštině, ale to vůbec nic neubírá síle klasického příběhu.
Kto by nečítal a nevidel film s legendou, akou bol Jean Marais. Ja oboje aspoň stokrát :-)
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie francouzská literatura šerm dobrodružství historický šerm regentství historické romány přelom 17. a 18. století mstiteléAutorovy další knížky
| 2008 |  Hrbáč |
| 1972 |  Tajnosti Londýna I. |
| 1968 | Železný muž |
| 1972 | Tajnosti Londýna II. |
| 1928 | Černý žebrák |
Krásně se četla a byla mi výborným společníkem, hezký příběh. Ať mě spere ďas.