Hrdina západu
John Millington Synge
Tragikomedie z roku 1907, zachycující svéráznými charaktery i jejich jazykem syrovost zaostalého a bohem zapomenutého irského venkova. Synge vyprovokoval svou divokou hrou nejznámější rozbroje v dějinách irského divadla. Příběh mladíka, který se stane hrdinou celé vesnice, když se vychloubá, že zabil svého otce, byl považován za urážku irské národní povahy.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1921 , Marta FlorianováOriginální název:
The Playboy of the Western World, 1907
více info...
Přidat komentář
Zpočátku spíše nuda, neuvěření jak se stal Hrdina hrdinou. Úžasný závěr, ten byl k popukání. Za něj čtyři hvězdy! :-)
John M. Synge v téhle hře pokračuje ve snaze o pravdivý zobrazení Irů a humornou formou kritizuje nízký myšlení. K tomu mu slouží kulisy jedné Bohem zapomenuté, nicméně pobožné vesnice. Když do ní přivandruje kluk odjinud a začne všem vykládat, že rozsekl svýmu ukrutnýmu, nesnesitelnýmu otci hlavu rýčem, rázem se stane jejich hrdinou. Vynášejí ho do nebe, holky po něm touží, chlapi ho obdivujou. Pak se pochopitelně ukáže, že se zabitým otcem to bylo trochu jinak, a při konfrontaci s prozaičtější a ošklivější skutečností se hrdinská iluze hroutí. Sympatie se mění v antipatie, vesničani se cítí podvedeni a zuří.
V době uvedení hry (to jest v roce 1907) zuřili i irští vlastenci a katolíci, v tomhle přepínání názorů a dalším rouhání a nemravnostech totiž viděli urážku irské národní povahy. Synge tak vyvolal nejslavnější rozbroje v dějinách irskýho divadla, došlo i na pouliční bitky a otevřela se veřejná debata o svobodě slova.
Jak vidno, je to provokativní dílo a není v něm nouze o konflikty, jak se patří, mě ale nejvíc bavila jadrná mluva irskýho venkova, respektive solidní překladatelská práce Martina Hilskýho.
K téhle úžasné, stále platné studii lidské omezenosti mě přivedl Dramatik Kena Bruena a já si prostě nemůžu pomoct, pro intertextové odkazy mám zkrátka slabost. Hrdina Západu je hra o tom, že nám násilný čin připadá fascinující jen do okamžiku, než se ho staneme svědky. Zvolíme si strany, zaujmeme postavení a vytvoříme si názor. To, čemu je přiřknuta aureola síly a odvahy vnímáme jako silné a odvážné, i když ve skutečnosti císař nemá žádné šaty. Jenže pak se toho staneme součástí a všechno je jinak - stačí, aby někdo vykřikl, a hnedle je všechna sláva polní tráva. Překlad je famózní a hra brilantní.
Co k této hře říci? "Irofilům" asi moc pod nos nepůjde, ale jak řekl jeden z hrdinů, Shawn Keogh: "Možná jsme sebranka, však jinde nejsou lidi lepší! A my jsme možná lepší dneska, než byli jsme kdy předtím!" Navíc překlad od Martina Hilského je opět prostě dokonalý.
použití dialektu zabíjelo moje pobavení ze hry (to bych musela rozumět, co to vlastně postavy říkají). Jinak je to trochu ve stylu parodie na Irsko a jejich obdiv na jedné a odpor na druhé straně, snad i trochu psychologická studie (nekňuba se stane zdatným mladíkem, stačí jen, aby v něj někdo veřil a považoval si jej a naopak).
Štítky knihy
irská literatura divadelní hry tragikomedie irská dramata
Autorovy další knížky
2009 | Hrdina západu |
1922 | Jezdci k moři |
2006 | Hrdina západu: Dramata a próza |
1929 | Aranské ostrovy |
1921 | Studnice světců |
Na tohle drama jsem narazila tady na databázi knih (jako e-kniha zdarma) ... a šla jsem do ní bez žádného očekávání ... po slabším začátku se to potom rozjelo ... chvílemi mě to osobně i pobavilo ... jak se postavy chovaly ... jedná se o drama o třech dějstvích ...