Vichry Duny
Brian Herbert , Kevin J. Anderson
Hrdinové Duny série
< 2. díl >
Příběh začíná tam, kde Frank Herbert ukončil Spasitele Duny. Jessica, matka císaře Paula Atreida se vrací na pouštní planetu Dunu, aby se zúčastnila se pohřbu svého syna. Po Paulově sebevraždě se stala regentkou jeho dětí duševně chorá a brutální Paulova sestra Alia. Ta se pokouší udržet moc společně s Duncanem. Paulův přítel Bronso of Ix se ale staví do opozice proti rodu Atreidů. Autoři se v tomto pokračování Hrdinů Duny soustřeďují na osudy těchto postav a na rostoucí napětí mezi Jessicou a její dcerou Alií.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , BaronetOriginální název:
The Winds of Dune, 2009
více info...
Přidat komentář
V podstatě i na tuto knihu sedí mé hodnocení Paula z Duny. Tentokrát se kniha snaží navázat na Spasitele Duny. Objevují se zde známe postavy z dřívějších knih (např. Rhombur), ale i úplně nové (Bronso). Ty jsou zvláštním elementem, občas jsem vzpomínal na klasické knihy od F. Herberta a přemýšlel, jak by se on popasoval s těmito postavami.
Zajímavá je Shaddamova činnost na Saluse.
Některé kapitoly jsou jen vatou zbytku knihy, kniha není nijak akční.
Vichry Duny trpí klasickými neduhy autorské dvojice Herbert jr. a Anderson. Některé kapitoly až nepříjemně okatě působí dojmem, že mají jen zabrat stránky mezi jednotlivými zvraty. Nejen, že se na nich nic neděje, ale toto vzduchoprázdno je navíc tak neuměle zakryto, že každý dialog i monolog působí vyloženě trapně. Nicméně, to je přeci u těchto autorů tak trochu standart, nutné zlo, ta proč tak nízké hodnocení?
Protože Vichry Duny nemají děj Předeher k Duně. Příběh je roubován na staré známé knihy, ale pochopitelně nemůže zapustit kořeny dostatečně hluboko, aby začal vzkvétat. Bronso a jeho pamflety, motiv neokoukaný a nadějný, je tak nemilosrdně srážen k zemi faktem, že v Dětech Duny ani Spasitely Duny o něm jaksi nikdo nevěděl. Autoři se snaží, seč mohou, a tím si pod sebou řežou další a další větev. Přesto nemůžu jen hanit, kniha měla příjemný spád a dobře funguje především jako rozšiřovací balíček světa Duny. Dočkáme se uzavření příběhu Rhombura Vernia, dozvíme se okolnosti nástupu Alie na trůn a především se dočkáme slibného cliffhangeru ze strany Shaddama Corrina ze Salusy Secundus.
Ani nejatraktivnější fan servis bohužel nemůže zamaskovat, že Herbertovi a Andersenovi dochází dech a svět Duny se po jejich ždímání začíná hroutit.
Paul z Duny byl lepší, ale i tak bych tohle dílko úplně nezatracoval, jedná se o celkem čtenářsky příjemnou záležitost.
Po Duně a Spasiteli Duny jsou Vichry Duny zatím nejslabší. Příběh nic moc, nemá to spád, nijak mě to nenadchlo. Vypadá to, že Frank Herbert psal kvalitněji a poutavěji než jeho syn Brian (ve spojení s K. Andersonem). Ale nebudu předbíhat, série Duna má ještě mnoho dílů a já doufám, že mnohé z nich budou stejně dobré jako úvodní Duna.
Nie je to nevyhnutná kniha a skôr mi to prišlo ako využívanie značky, ale napriek tomu sú postavy stále výborné, tak ako v hlavnej sérií a príbeh je dobrý.