Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382766/bmid_hrdinove-kapitalisticke-prace-vbm-382766.jpg
5
142
142
Kniha investigativní novinářky Saši Uhlové sestává v první řadě z reportáží, které napsala a postupně vydávala v rámci speciálního projektu magazínu A2larm.cz (ten na něj získal grant od Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky). Autorka si v rámci projektu změnila jméno a upravila fyzickou podobu, přeorganizovala svůj rodinný život a věnovala půl roku života zkoumání podmínek, v nichž pracují lidé na nekvalifikovaných a nízko placených pozicích – od prádelny přes drůbežárnu, kasu v supermarketu, výrobnu žiletek až po třídírnu odpadu. Součástí knihy jsou i osobní deníky a zápisky, v nichž zachycuje pocity, vjemy a reflexe, které se do reportáží nevešly. Jednotlivé reportáže jsou proloženy texty, které mají laickému čtenáři přiblížit legislativní i organizační okolnosti zaměstnávání lidí ze sociálně slabých vrstev. Celý projekt je propojen s dokumentárním filmem Hranice práce Apoleny Rychlíkové.... celý text
Přidat komentář
Výborný nápad a také výborné reportáže, jejichž celek nabývá až románového charakteru.
Velice přínosná kniha a záslužný projekt. Lze doporučit všem jakožto syrová sonda do reality pracovního života jiné sociální vrstvy. Především pak všem těm mudrlantům, co mají tendence přistupovat k chudým lidem paternalisticky až pohrdavě. Kniha popisuje realitu, o které lépe situovaná část společnosti minimálně tuší, spíš ví, ale rozhodla se jí nevidět. Úspěšně nabourává klasickou neoliberální poučku, že za úspěchem a bohatstvím stojí tvrdá a poctivá práce. Jenže český sen se nekoná. Kromě příjemně a hlavně lidsky podané reportáži si zaslouží autorka respekt především díky obětavé oddanosti pro věc.
Před lety jsem viděla dokument Hranice práce a zaujal mě, knihu jsem ale přečetla až nyní. Osobní angažovanost a nasazení Saši Uhlové pro výzkum komplikovaného terénu v nízkopříjmových zaměstnáních oceňuji a je mi velmi sympatická. Takhle si představuji solidní novinářskou práci. Na druhou stranu muselo být skutečně náročné skloubit tento projekt s rodinným životem a samo o sobě něco takového podniknout muselo být i neskutečně emocionálně vyčerpávající, o čemž ostatně během čtení této knihy není pochyb. Líbila se mi kombinace reportáže, fotografie včetně kopií smluv a pojednání o jednotlivých pracovněprávních tématech, od inspekce práce, odborů, rozhovor s odborníkem na pracovní právo až po problematiku agentur práce. Mám jen lehkou výtku k některým invektivám v reportážích. Pochybuji, zda je bylo nutné ventilovat i do reportážního textu. I když jak se říká na hrubý pytel, hrubá záplata. Zpovzdálí to člověk vnímá samozřejmě jinak, než kdyby si to sám prožil. Jsem zvědavá i na nejnovější počin Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce v Evropě. Knihu jednoznačně doporučuji.
„Jsem unavená z toho předstírání a i z toho, že jsem pochopila, že v lidech nedříme žádnej revoluční potenciál, že jsou se svým údělem podivně srozuměni a nebudou dělat nic proto, aby nepříjemné věci změnili.“ (str. 170)
Investigatívna žurnalistika ako sa patrí. Kniha ma zaujala natoľko, že som kvôli nej zabudol vystúpiť z metra a prešiel zastávku.
Autorka si na vlastnej koži vyskúšala najhoršie platené zamestnania. Kvôli tomuto experimentu si musela prekopať osobný život a často bolo vidieť, že sa do svojej role vžila natoľko, akoby bola "jednou z nich".
Knihe dodáva na autenticite a surovosti denníkový formát. Aj grafické spracovanie je zaujímavé.
Sám som si zažil prácu na mizerne platených pozíciách. Videl som vykorisťovanie, nespokojných zamestnancov, ktorí sa báli ísť do štrajku, aby neprišli o prácu, majstrov despotov a človeka schopného skopať pracovníka pod čiernu zem, pretože veci na palete boli posunuté o centimeter. Zažil som ale aj kolegiálnu podporu a nápomocneho majstra, ktorý sa snažil v chaotických podmienkach postarať o zamestnancov. Z jednej práce ma dokonca vyrazili po pár dňoch, aj to spôsobom, že mi zavolala "Nataša" z agentúry a laxne mi oznámila "zajtra chodiť nemusíte, majster s Vami nie je spokojný".
Jak jinak psát o nízkopříjmových pozicích než se tam nechat zaměstnat, zažít ten stres, psychickou i fyzickou zátěž, zimu, vedro, nedostatek informací na vlastní kůži. Tuhle knížku by si měl přečíst každý, spisovatelka nám poskytuje tu praxi která se děje u prací které někdo dělat musí. Těžké téma..
Tak tomuto se říká novinařina na vrcholu. Saša Uhlová se nebála jít s kůží na trh. Doslova. Cíleně se zaměstnávala v pozicích, které mnozí hodnotí za ty "nižší". O nadřízených, kolezích, pracovním prostředí, kuřatech, přestávkách, obcházení zákoníků práce, exekucích a životní bezradnosti. Tak o tom a dalším Uhlová psala. Právem za svou reportáž obdržela Československou cenu veřejnosti.
Zážitky z pracovišť, které popisuje autorka reportáží nejsou pro mne zcela neznámé, hodně podobných jsem slyšel od známých, kolegů i mé manželky.
Kniha potvrzuje jejich pravdivost, problémy s dodržováním povinností ze strany zaměstnavatele,šikanu na pracovišti i mezilidské vztahy v pracovních kolektivech.
Dávám plný počet kvůli výpovědní hodnotě a kvůli osobnímu nasazení autorky, která na vlastní kůži zkusila práci "kapitalistických hrdinů práce".
Dobře napsaná reportáž se mě četla jako nějaký horror, pět dní po sobě jsem měl z toho noční můry, což se mi nestává ani u nejkrvavějšího hororu. Lidi jsou ovce a můžou si za vše vlastně samy. Šest hodin v kuse sedět v Albertu na pokladně a nejít se vychcat, tak prostě zavřu pokladnu a jdu. A můžou mě třeba vyhodit nebo zkusit šáhnout na plat. O podmínkách v práci by se daly napsat romány. Normální člověk do takových profesí nepůjde, pak to tam tak vypadá.
Tohle mě říct nějaký manažer tak dostane takovou po hubě, že se mu hlava třikrát otočí dokola a může si jít pak stěžovat na páté nástupiště.
Pak se ve firmách diví, že nemůžou nikoho sehnat, když se k lidem neumějí chovat.
Novinářka Saša Uhlová se rozhodla na vlastní kůži zjistit, jaké to je pracovat na pozicích, na níž lidi s nízkým vzděláním dostávají minimální mzdu. Vznikly reportáže, hraný dokument a dokonce i divadelní představení. Toto je původní zdroj ve formě deníkových zápisků.
Saša Uhlová si vyzkoušela několik zaměstnání, například v Albertu, ve Vodňanském kuřeti či třídila odpad v Ostravě. A je to přibližně taková hrůza, jakou byste čekali, pokud se o tuhle tématiku aspoň trochu zajímáte. Mzda je opravdu bolestivě nízká, zaměstnanci mají taky minimum pauz a často jsou pod neustálou kontrolou hraničící se šikanou. Myslím, že není až tak přehnané tvrdit, že i v českém kapitalismu bují takové moderní otroctví.
Autorka se ale nesnaží šokovat. Ukazuje i spoustu dobrého a snaží se pochopit nejen ty na nejnižších pozicích, ale i jejich nadřízené. Často tu vidíme, jak se mizernému vedení pouze soustředí na rychlost práce, což je ale v konečném důsledku kontraproduktivní. Vedoucí zaměstnance však nikdo nenaučil jak to pořádně dělat a demotivuje je taky fakt, že kvůli náročnosti práce se jejich podřízení rychle střídají a mnozí z nich ani neumí česky. Vyšší management je pravděpodobně bezradný a dělá vše hlavně proto, aby udržel nízké náklady. Asi i kvůli nedotáhnutým zákonům či šikovností vedení zákony obcházet tak jen tlačí na zaměstnance a vystavuje je hrozným podmínkám.
Člověk je totiž tvor vysoce přizpůsobivý, a tak leccos zvládne jak "intelektuálka Saša", tak někteří stálejší zaměstnanci, které v práci potká. Přesto že tyto práce, které by chtěl dělat dobrovolně málokdo, velice dobře zvládají, smutnou odměnou jim je kromě nízkého platu taky vědomí, že kvůli nutnosti brát přesčasy přichází o společenský a rodinný život. Je to dost smutné, protože je vidět, že šikovné a pracovité lidi máme, systém v základu je dle mého názoru taky vytvořený dobře (ať už jde o pásovou výrobu či velké prodejny), jen tu jsou zbytečné komplikace, které se jaksi přehlíží. Ale třeba by se mohly i díky práce Saši Uhlové přehlížet o něco méně.
Hrdinové kapitalistické práce jsou čtivým textem, který se někdy čte jako mrazivý horor, někdy jako zajímavý vhled do nejen zaměstnaneckých procesů, ale i mentality lidí v nich. Uhlová je očividně velice vnímavá, empatická a společenská a zde se díky jejím stručným zápiskům mnohé dozvíme.
Zhruba první půlka je až napínavé čtení, ale v druhé půlce přichází jistá repetetivnost. Také oceňuji, že Uhlová do textu vložila i něco ze svého osobního života (který tímto jejím experimentem trochu trpěl), ale zde se přiznám, že jsem se v její rodinné situaci trochu ztrácel. Příběhy zaměstnanců jsou jasně vysvětlené, ale příběh její rodiny moc ne.
Kniha je také dost autentická kvůli písemnému projevu, který obsahuje obecnou češtinu ("pražštinu"), ale přiznám se, že i já, který rozhodně nejsem žádný jazykový purista, jsem si na to musel chvíli zvykat.
Důležitá a zajímavá kniha.
Osm hrozných zaměstnání z deseti.
Možná jsem měla jiná očekávání, ale kniha mě svým způsobem zklamala. A aniž bych chtěla snižovat přínos toho, že se poukazuje na velmi špatné platové i pracovní podmínky v některých firmách a na nedodržování zákoníku práce, přesto jsem měla pocit, že se sklouzlo jen po povrchu a pro lidi se zas tak moc nezmění. Klobouk dolů ale za to, že si autorka byla ochotná práci vyzkoušet a ukázat prstem alespoň na několik firem a praktiky zaměstnavatelů. Určitě zhlédnu i dokument, dost možná, že teprve pak mi smysl knihy více zapadne do souvislostí.
Popis normálního života těch méně šťastných lidí v současnosti v ČR, kterých je nezanedbatelné množství, ale přesto o nich není příliš slyšet - většina prostě potichu těžce pracuje a proto je možné na ně kašlat. Někdo by řekl, že si za to mohou sami, protože měli být lepší. Někdo jiný že si za to mohou sami, protože se nedokáží vzbouřit. A někdo že prostě mají smůlu, protože žijí ve špatném ekonomickém systému. Ale pokud na tom budete příliš špatně, nebudete mít mnoho času přemýšlet o tom, proč tomu tak je.
Neviem, kde som bola pred rokmi, keď kniha a dokument mali svoj boom, ale aspoň takto som sa k nej dostala a opäť prehodnotila svoj vzťah k tomu, že v akej bubline sa mi darí prebývať a nevnímať tie iné sociálne vrstvy okolo seba, ktorým sa možno až tak nedarí a hlavne nemajú ani šancu sa z toho nejakým spôsobom vyškverať. Páčilo sa mi, že autorka nehodnotila, ale pôsobila empaticky a citlivo a síce neustále spomína, že sa do toho mohla vložiť viac, ale myslím, že dala do toho kus seba...
Tak tohle tedy bylo Něco! Občas jsem si musela opakovat, že žijeme ve střední Evropě, ve 21.století . . .
Ráda čtu knížky kvůli relaxaci a příjemným zážitkům, ale už podle názvu bylo jasné, že tahle kniha k nim patřit nebude. Navzdory některým otřesným zážitkům ji autorka zvládla jak lidsky, tak spisovatelsky skvěle. Komentáře jen potvrzují, že tahle "literární dokumentaristika" je velmi potřebná, a že nyní by se měli situací zabývat lidé povolanější (Kniholom, Matty).
Já za sebe mohu jen dodat, že nesnáším a nikdy nepochopím běžně užívaný termín "lidské zdroje" a vrcholem pro mě byl zážitek ze žiletkárny, který potvrzuje přístup zaměstnavatelů k lidským zdrojům:
" . . . v jedné hale fungovala klimatizace (i tak tam bylo 30 stupňů), v té druhé bylo šílený vedro, lidi byli rudý a nedalo se tam dýchat. Pracovalo se kvůli tomu pomalejc, všichni byli přejetí. Teplota vzduchu se řešila celej den, mistr říkal, že ve vedlejší hale je menší vedro kvůli lisům, protože se nesměj přehřát."
Teprve nedávno jsem vstoupila do odborové organizace na našem pracovišti. A tohle budu všem členům nabízet jako "povinnou" četbu!
Už měsíční zkušenost je dostatečně úděsná. Saša je obdivuhodná (a to píši přesto, že ideologicky jsme každý jinde). Kdo z nás by tohohle byl ochoten a schopen?
Povinná četba pro všechny stěžující si na to, jak se mají zle, protože můžou jen jednou ročně k moři.
Cenný popis pracovních míst z první ruky a připomínka, že zdaleka ne všichni se máme alespoň trochu dobře.
Velmi zajímavá a potřebná kniha. Nevěřila bych, že se něco takového u nás děje. Po přečtení této knihy jsem neskutečně vděčná za svou práci a pracovní podmínky.
Povrchní, jak jen může třicetidenní exkurz být. Pouhý okamžik v existenci lidí potících svou důstojnost v takovém zaměstnání den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. 20 let. Pro někoho možná zoufalci, ztroskotanci a pro jiného hrdinové čelící nemilosrdnosti kapitalismu. Těžko chtít po autorce několikaletý experiment avšak teprve taková zkušenost může nabídnout skutečnou výpovědní hodnotu a odkrýt opravdovou bezútěšnost reality až na dřeň. Hrdinové.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hrdinové kapitalistické práce |
| 2021 | Stát v rozkladu: Reportáže z oblastí, na které se od sametové revoluce zapomnělo |
| 2023 | Hrdinové kapitalistické práce v Evropě |
Do knihy som sa pustila vďaka rozhovoru s autorkou na Českom rozhlase. Zaujímavá žena. Pustiť sa do niečoho takéhoto, na to by naozaj nemal hocikto. A veľmi rada by som si prečítala aj "pokračovanie" po niekoľkých rokoch... vyslať na dané miesta v utajení niekoho iného a zistiť, či sa po humbuku, ktorý okolo tohoto vznikol, niečo pre tých ľudí zmenilo. Veľmi dúfam, že hej, aj keď som možno naivná.
Neviem sa vyjadriť k ostatným prácam, lebo som ich vďakabohu nezažila, ale keďže sama pracujem v jednom obchodnom reťazci, dokážem povedať, že podmienky, aké opisuje konkrétne u Alberta, myslím si, nebudú plošné. Veľmi záleží na vedúcich v danej filiálke a na ich schopnosti zorganizovať prácu tak, aby všetci išli v rozumnom čase na prestávku, či si mohli odskočiť na WC, alebo napiť sa. Toto sú asi najviac kritizované veci, ale sama Saša píše o tom, že smena sa dosť odvíjala od toho, kto jej práve šéfoval. Jeden to zvládal lepšie, iný horšie. Tým nechcem brániť firmy ako také - na papieri je často mnohé inak než v skutočnosti a človek má niekedy pocit, že najvyššie vedenie od stola zadáva nesplniteľné pokyny, lebo na predajnej ploche asi nikdy ani neboli. No každá práca je hlavne o ľuďoch.