Hrdinské činy brigadýra Gerarda

26.07.2024

Na leto treba oddychovú literatúru, napríklad príbehy Sherlocka Holmesa, povedal som si. Ale predsa len je tých detektívov a detektívok trochu moc. Keďže som kedysi čítal Bielu kompániu, vedel som, že sir Arthur je autorom aj iných príbehov (napríklad profesor Challenger, to ma fakt bavilo) a pátral som, čo ďalšieho napísal. Tak som narazil na príbehy Etiena Gerarda. Sú presne takým príjemným letným oddychovým čítaním, no nutno uznať, že nie sú pre každého. Čitatelia sa rozdelia na dva tábory - prvý bude zastúpený tými, ktorých kniha nebude baviť a ofrflú ju, druhý tábor bude síce menší, ale čitatelia o to spokojnejší. Je cítiť, že Doylea písanie bavilo (určite viac, než príbehy so S.H., ktorého pochoval) a mňa čítanie jakby dal. Osobne sa síce neviem vcítiť do pocitov, ktoré sir Arthur prechovával k svojej vymyslenej literárnej postave Sherlocka, ale viem si predstaviť, ako mu prekážalo, že jeho výmysel je známejší ako jeho autor. Preto všetko to, čo mu vyhovovalo pretavil do príbehov o prostoduchom, no dobromyseľnom brigadierovi a za to mu patrí moja vďaka.

24.02.2024

Ucházející, humorné a dobrodružné povídky z doby napolenských válek. Osobně bych ale raději než tohle doporučil Sharpa od Bernarda Cromwella (https://www.databazeknih.cz/serie/sharpe-771) nebo naprosto úžasné, také trochu fanfaronské, dobružné a především skutečné Paměti barona Marbota (https://www.databazeknih.cz/knihy/pameti-vzpominky-francouzskeho-jezdeckeho-dustojnika-z-napoleonskych-tazeni-256271).

19.06.2022

Tato kniha mi dlouho ležela v knihovně, než jsem se odhodlal ji přečíst, ale stálo to za to. Doyle uměl psát i jiné knihy než ty se Sherlockem.

24.09.2021

Dobrodružství plukovníka Gerada mě skoro vůbec nebavilo a lze jenom blahořečit šťastnému Doylovu kroku, když se rozhodl po svém dobovém úspěchu s anekdotickými příběhy žvanivého plukovníka Gerarda opět vrátit ke spisování případů Sherlocka Holmese, kterého pro ten účel coby jeho tvůrce nechal vstát z mrtvých a tak se stát bezpečně pro naše časy nejslavnějším detektivem světa. - K druhé knize: brigadista a později plukovník Etienne Gerard má v sobě píkarovské rysy vlasti poslušného francouzského vojáka poloviny předminulého století; srovnejž si jej čtenáři případně s příběhy dona Quijotem, k němuž se zde Doyle přiblížil svým slohem i formou - hned v první epizodě brigádník Gerard přichází o ucho, které je mu uťato, když v setmělé vězeňské cele statečně nastoupí na místo své milenky, krásné Lucie, vnučky benátského dožete, která má být za své provinění znetvořena. Sympatické je, že autor nechává záměrně Gerarda opakovaně až do nebes s fungující komikou vynášet vlastní odvahu, popisovat své avantýry a hrdinské kousky, třeba když zachránil Napoleona Bonaparta tím, že si během pronásledování nasadí na hlavu jeho generálskou čapku. ("Nemám ve zvyku býti nepřítomen, když se stateční mužové se scházejí." "Moje smrt bude zcela nepochybně hroznou ranou pro ty, kdož mne milovali, pro mé husary, i pro ty ostatní, kteří zůstanou nejmenováni." "Kdybych byl zemřel této noci, mé jméno by nebylo zapomenuto. Moji noví i staří kamarádi, roztroušení po různých místech, měli by konec konců společný bod ve své lásce a obdivování Etienna Gerarda.") V plukovníkovi Gerardovi se mi vyjevil zcela jiný Doyle, než jakého jsem dosud znal. Knihu v českém vydání z roku 1925 doprovází ne zcela stoprocentně povedené a tím poněkud legrační ilustrace F. Schenka.

09.01.2020

Vojáke, který byl neuvěřitelně ješitný, vychloubačný a ani nebyl příliš chytrý. A pro anglického čtenáře měl ještě jednu, a možná největší chybu - byl to Francouz. Zároveň to ale byl statečný voják, vždy ochotný riskovat život pro svého císaře. Svým způsobem to byla mnohem pestřejší postava než Holmes a Doyle toho dokázal výborně využít. Snad nikde jinde neuplatnil tolik svůj smysl pro humor a ironii jako právě v povídkách o brigadýrovi Gérardovi.

24.12.2019

Túto dobrodružnú knihu od literárneho otca Sherlocka Holmesa som prečítal na jeden dych. Táto kniha nedosahuje takú kvalitu ako legendárny Sherloch Holmes no stojí za prečítanie. Nechýba jej dobrodružnosť, akčnosť ani štipka humoru. Autor vyrozprával príbehy jedného odvážneho vojaka oddaného svojej vlasti a cisárovi, ktorý niekedy rýchlejšie tasí šabľu ako rozmýšľa. Ani v najmenšom nemôže pretromfnúť Sherlocka Holmesa ale každý jeho milovník by si túto knihu nemal nechať ujsť.

25.02.2017

S Sherlockem se tohle ani zdaleka nemůže měřit. Chápu, že po všech těch letech, si Doyle asi potřeboval na chvíli od Holmse oprostit, ale E. G. asi nebyla ta nejvhodnější volba. Příběhy jsou velice strohé a když už dojde na akci, je tato velmi rychle odbyta a jede se dál. Po neotřelém detektivovi, představuje francouzský důstojník krok zpět. A to je škoda.

26.05.2015

Kdo čeká něco podobného Sherlocku Holmesovi, bude pochopitelně zklamán. Tohle je z úplně jiného soudku. Étienne Gérard je mix Fanfána Tulipána a barona Prášila, fanfarón, chlubil, ale zároveň statečný a věrný voják, oddaný svému císaři. A zároveň je to pohled na napoleonské války trochu jinou optikou, humorný, ironický, ale ne zesměšňující. Já jsem se bavil.

31.07.2014

Príbehy francúzkeho brigadiera predchodcu dnes slávneho Chuck Norissa sa v dnešnej dobe nedajú ani nazvať ako úsmevné . Aj keď príbehy Sherlocka Holmesa milujem na brigadiera Gerarda chcem čo najskôr zabudnúť.

08.06.2013

"Hrdinské činy brigadýra Gerarda" jsou trošku jiný šálek čaje než příběhy Sherlocka Holmese, ale musím uznat, že i u povídek z období Napoleonských válek se sir Doyle ukázal jako mistrný vypravěč. Jeho hrdina Gerard je vlastně nejlepší ze všech, u všeho byl, všechno zažil a vždy to zvládl nejlépe... A ano za každé situace byl až slepě oddaný Napoleonovi. Ale je popsán takovým stylem, že Vám to vlastně ani nevadí, že je takový, ale spíš se nad tou jeho povedenou povahou usmíváte. Příběhy jsou nápadité a čtivé. Sice po první kapitole jsem si říkala, že mě to asi nechytne, že to bude spíše bavit mužské čtenáře, ale každá povídka byla lepší a zajímavější a navíc se v ní často objevoval lehký autorův anglický humor, který mě bavil. Co mi trošku vadilo, bylo to, že při svém vyprávění Gerard zezačátku rozvláčně popisoval věci, které snad ani nebylo potřeba popisovat, ale pak se dostal k jádru dobrodružství a stránky ubíhaly. Celkově příjemné čtení, ale na Sherlocka to nemělo :).

02.03.2012

Tak tohle je opravdu bomba, jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Čekal jsem lehkou literaturu, něco ve stylu Sherlocka Holmese, ale byl jsem překvapen, jak to Doyle zvládl. Jakoby v těch dobách skutečně byl, jakoby se Gérard skutečně proháněl po bojištích s Marbotem a Parquinem, jakoby se skutečně znal s Muratem, Lanesem a Lassalem. Prostě úplně skvěle vystihl dobu i mentalitu. Gérard je domýšlivý, fanfarónský, neochvějně věrný císaři, trochu přihlouplý, ale neodolatelný. Jeho dobrodružství jsou malinko přitažené za vlasy, ale proto, že je vypráví starý voják, který vzpomíná. Úplně okouzlující je pak humor, který bych nečekal. Doyle skvěle vystihl francouzskou domýšlivost, ale i bezstarostnou statečnost, vysmál se anglické upjatosti a neustálému sportovnímu zápolení, ale přitom vyzdvihl jejich smysl pro fair play, udělal si legraci ze španělské zaostalosti a německé upjatosti, ale přitom obdivuje jejich boj za svobodu země. Tohle opravdu stojí za přečtení.