Hříšná světice
Jan Bauer
O počátcích českého státu toho víme pramálo, naše vědomosti se opírají jen o drobné zmínky ve starých kronikách a útržkovité archeologické nálezy, které připouštějí různý výklad. Známý český autor se v této knize pokusil představit dávnou minulost jako strhující román, v němž se zvolna dostává do popředí postava kněžny Ludmily, manželky prvního pokřtěného českého knížete Bořivoje. Není zde vylíčena tak, jak ji známe z legend, ztrácí aureolu světice, zato se projevuje jako pragmatická vládkyně, která podle příkladu svého někdejšího patrona, moravského krále Svatopluka, podřizuje vše, včetně svého rodinného života, zájmům knížectví…... celý text
Přidat komentář


A nikde ani zmínka o tom, že je to (jak je u románů pana Bauera v poslední době zvykem) opět pouhá recyklace dříve vydaných knih "Ve službách Svatoplukových" a "Zemřít pro jediného boha".


Kdo dnes po více jak tisíci letech ví, jak to doopravdy bylo? Ani pan Bauer ne, a proto si s českou historií hraje jak je mu libo. Čtivé, i když se spoustou jeho fabulaci nesouhlasím a nelíbí se mi.


Tak ne. Nedočteno. Nečekala jsem, že to bude...takové. Zpočátku jsem četla pozorně i dychtivě. Proto mi neuniklo, kolikrát se autor zmiňuje o Svatoplukových rodičích. Nešlo mi do hlavy, kde vzal ten íránský původ. A nezbylo, než si přiznat, že si pan Bauer opravdu hodně vymýšlí. Aby se staří Moravané nebo Češi zdravili slovy "nazdar" jako Sokoli, tak to by mi vskutku nenapadlo:) Je to čtení do vlaku, kdy po knížce moc nechcete. Ukrácení dlouhé chvíle. Ale času zas nemám tolik, aby mi záleželo na tom, jak svůj historický román autor ukončí. Odkládám v polovině.


Jako bych tuhle knihu už někdy četla. Mám pocit, že je sestavena z autorových dvou dřívějších románů. Nevím, připadá mi to tak. Přesto to bylo hezké čtení.


Pěkné čtení - kombinace faktu a fantazie, ale kniha chce trpělivost. Vypravěč nedokáže pohltit jako Vondruška nebo Polách. V závěru mi vadily pravopisné chyby. Těžko říct zda vinou autora nebo nakladatele.

Za mně určitě pěkné čtení. Zajímavě zpracované téma z období, o kterém mnoho nevíme. Děj má určitě spád a samozřejmě dramatický konec, i když víte jak to skončí.


Podle mého je kniha čtivá a opět potvrzuje můj pozitivní názor na autora. Je pravda, že tento historický román je trochu jinak psaný. Je vcelku logické, že z té doby jsou těžko dostupné nějaké psané dokumenty. Co nenapsala církev, tak to nikdo jiný nedělal. V knize mi zaujalo i to jak se autor drsně vypořádal s cizinci. Za sebe mohu doporučit všem, co mají rádi historii.


Větší slátaninu už jsem dlouho nečetla , bylo to mé první setkání s panem Bauerem, a myslím že i poslední. Od historického románu očekávám něco jiného. Nevadí mi domýšlení prastarých bájí a legend, spíš mi jde o zpracování a úroveň.


Hodnocení je v tomto případě strašně těžké. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. Podívala jsem se na české dějiny z úplně jiného pohledu, ale i tak má kniha pro mě velké mezery.
Od Jana Bauera jsem již jednu knihu četla, ze které jsem byla vážně nadšená. Jak v této tak v jiných knihám je vidět, že Bauer doslova žije českou historii a umí ji krásně detailně popsat. Bohužel jsem se do čtení této knihy musela ze začátku strašně dlouho přemlouvat. Vždy jsem přečetla dvě stránky a konec. Musím se přiznat, nebavila mě.
Pak jsem se zařekla, že ji prostě přečtu a tak jsem ji dočetla. Jakmile jsem ji rozečetla, bylo to mnohem lepší. Kniha mě začala bavit, děj mi rychle utíkal a zajímalo mě to. A pak zase přišlo něco, co mě nudilo a já musela občas i přeskočit. Docela škoda, že?
Nemohla jsem si ale pomoci. Při tom děj jako takový je zajímavý. Proto bych knihu i doporučila, jen musí člověk už mít za sebou pár historických knih přečtených, nedoporučovala bych ji jako první.
Autorovy další knížky
2014 | ![]() |
2009 | ![]() |
2015 | ![]() |
2009 | ![]() |
2005 | ![]() |
Do půlky jsem si říkala, že se to rozvine. Ale ne je to jak nastavování omáčky. Jsem ve 3/4 a odkládám. Tentokrát nedotčeno