Hrom je můj bratr
Betti Alver
Výběr z poetické tvorby jedné z předních estonských básnířek. Mistrovství nekompromisní melodie a třaskavé metafory. Zahrnuje silný satirický tón s příměsí "prokleté" rebelie.
Přidat komentář
Krásný objev, díky za něj panu Macurovi a jeho bezprecedentnímu vnoru do pobaltské literatury. Kromě toho, že Alverovou českému čtenáři objevil, úžasně ji též přeložil a napsal výborný doslov. Je holt zaslouženou legendou.
Betti Alver je drzá, spupná a ostrá básnířka, která se pěkně bouřlivě vzpírá všemu, co se staví do cesty vnitřní svobodě člověka. S takovou vehemencí bije kolem sebe, že připomíná až prokleté básníky (ti jí jistě byli vzorem!). Jenže neupadá do anarchie, ale ve svém hřmění nachází velkou víru v člověka, ve velikost a cenu svobodné lidské duše. Není to víra nijak laciná, která by sloužila jako berlička v nouzi, ale víra těžce vydobitá, vyvzdorovaná. Víra, která se nalézá, až když člověk sebere odvahu vzpepřít se všemu nepoctivému a hnilobnému v sobě i ve světě. Proto také víra pravdivá.
Jednotlivé básně jsou srozumitelné, neuvěřitelně zpěvné (to ten pobaltský hudební cit), jízlivě vtipné a řízné. Vzrušující poetická pouť! Doporučuji všem - začátečníkům i pokročilým.
"Na kusy drtím a na střepy tříštím,
ženu se krajem zády k zbořeništím,
rozhodím kroupy a rozhýbám vzduch,
hrom jje můj bratr a blesk je můj druh!"
Hrom je můj bratr
Poetka všetkých poetov! Hrom do toho!
Táto zbierka je neuveriteľná. Snáď jediná kniha, pri ktorej som nepostupovala vpred, ale vzad: po každej prečítanej básni, som sa musela opäť vrátiť na prvú stanu a zase to všetko v úžase prečítať. Krásna, divoká, hlboká poézia bez klišé. Nie báseň, ale každá strofa je perlou, pri ktorej som krútila hlavou nad fantáziou a spôsobom, akým táto žena dokázala formulovať svoje myšlienky. Titul, ktorý nosím všade so sebou a spím s ním aj pod vankúšom.