Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky
Jiří Žáček
Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.... celý text
Přidat komentář
Teď dočetla naše osmiletá dcera, pohádky se jí líbily moc, hlavně proto, že jsou trošku, ale opravdu jen trošku strašidelné. Taky dost obdivovala Bornovy ilustrace.
Velmi dobrá a zajímavá kniha. Je dost poučná a vždy mě každý příběh velmi pobaví. Doporučuji
V knížce jsou krásné, ale někdy opravdu až moc, strašidelné pohádky. Četli jsme před spaním, což asi nebyla dobrá volba, avšak ne pro syna, ale pro mne. O některých se mi ještě i zdálo :-D U syna naprostá spokojenost. Kniha je navíc doplněna pěknými ilustracemi. Rozhodně doporučuji.
Jedna z originálních a zajímavých knížek pro děti. Pohádky jsou strašidelné tak, aby je pochopilo i mladší dítě. Chvilkama se děti bály tak, že jsem myslela že knížku budu muset odnést do sklepa :D ale chtěly číst další a další pohádky a když nám došly stránky, začaly jsme pohádky opakovat... Borna nemám moc ráda ale bubáci mu jdou a knížka má díky němu úžasnou atmosféru. Strašpytlíci mají rozhodně místo v naší knihovně :)
Mně se nejvíc líbily ty drsnější, připomínalo mi to Prevítovi. Kupříkladu králova hláška "Proč mi jen osud zkazí každou radost?!", když vnukovi Medúza neukousla hlavu, ale místo toho se mladej vrátil a s nevěstou k tomu, je hodna zařazení do denního repertoáru. Také ty s těmi zvířátky byly parádní, kravička Bukola třeba. Takže jdu rovnou na pohádky čarodějné.
Poslouchal jsem jako audioknihu. V podání pana Somra opravdu skvělá zážitek. Neměl jsem tušení, že pan Žáček píše takhle krásně. Pohlazení pro uši i duši. Vřele doporučuju.
Je vaše skřítě posránek, ječící při spatření pavouka, odmítající spát v pokoji samostatně, děsící se i v průběhu přísně nezávadných pořadů pro batolata na ČT:D? Je čas začít otužovat a utužovat charakter té zbabělé osůbky, připravit ji na krutou realitu! Proto jsem mé cácorce koupila „Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky“. Získala jsem totiž zcestný dojem, že se jedná o vtipná převyprávění drsnějších pohádek... No, občas se žertovnější tón projevil, ovšem Jiří Žáček drobotinu vůbec nešetří. Klasické strašidelné příběhy ze všech koutů Evropy překypují amputovanými údy, vydloubnutýma očima, vražděnými zvířaty i dětmi, kosti se lámou a krev stříká proudem - i Kulhánek s Kotletou by měli problém držet krok. Adolf Born se při výtvarném doprovodu také patřičně vyřádil, jakkoliv připouštím: jeho styl mi k dané tématice úplně nesedí.
Už v průběhu předčítání první pohádky (nikoliv úvodního Otesánka, četly jsme podle toho, jak se posluchačce zamlouvaly názvy) jsem začala silně kolísat, jestli dušičku předškolního pulce nedorazím úplně. Kruciprdel, budu s ní v pokojíku muset spát, dokud neodmaturuje! Cácorce koukaly zpod peřiny jen oči, ani nedutala... a potom: Dál, mami, dál! Ještě jednu, prosííííím. Kostěje Nesmrtelného! Babu Jagu, přečteme znovu Babu Jagu!
Zkrátka úspěch, ne-li naprostý triumf: já si odpočinula od nudných příběhů z Ledového království a moje dcerka se projevila jako typicky morbidní dítě. Však má být po kom.
Vytknout by se dalo časté opakování určitých vzorců (např. zlé macechy, protežující své dcery na úkor nevlastních), do jedné z ilustrací se vloudila trapná politická korektnost (biologická matka Černé Karolínky musí být bílá blondýna, jelikož zlá osoba přece nemůže mít stejně temný odstín pleti, jako její dobrosrdečná dcerka). Jinak dokonalá kniha pro krvelačné potomky. 90%
Tá zápletka sa trochu opakovala , hoď nakusnute jablko a vyrastie steve jobs, ale inak to bolo celkom fajn, počúvali sme to s deťmi v aute , na tri krát aby sa im to neobjedlo, ale vyzerali celkovo spokojne. Teda musím priznať že pri tých podrezaných deťoch a uťatých rukách aj mne utiekla pointa.
Skvělé pohádky pro malé i velké čtenáře. Člověk tam nalezne snad všechny klasické strašidelné příběhy jak české, tak zahraniční. Dětem se krásně čtou, lze si s nimi vyhrát a vytvořit opravdu strašidelnou atmosféru, jsou tam ale i méně děsivé příběhy pro menší děti. Nikdy se nejedná o úplné šílenosti, musíte počítat s tím, že všechny příběhy jsou pořád pohádkově laděné :)
naprosto skvělé čtení jak pro děti, tak dospělé. Kresby Adolfa Borna jsou skvostné. Více se rozplývám zde: https://darameganknihy.blogspot.cz/2017/07/hruzostrasne-pohadky-pro-male.html
Myslím, že děti se rády bojí, jen tak trošinku, ale přece. A tu správnou dávku najdou v Hrůzostrašných pohádkách. U nás teď frčí hlavně o čertech, také baba Jaga. Líbí se mi verše na závěr.
Hrůzostrašné pohádky z různých koutů světa s laskavou dávkou humoru. Bavila mě moc, hlavně Baba Jaga, to je moje oblíbená hrůzostrašná postava z dětství.
Nádherná knížka ... patří do naší zlaté dětské knihotéky. Klasické pohádky psané melodickým jazykem ... při čtení nahlas budete po pár větách zcela jistě artikulovaně recitovat :)
Pokud byste snad váhali s koupí (cena opravdu reflektuje vysokou kvalitu) zkuste si přečíst třeba část Otesánka :) Uvidíte, že z obchodu nebudete odcházet s prázdnou :)
Skvělá pohádková knížka. Některé pohádky jsou až moc...třeba o brutálních Jezinkách, co dloubou oči. Ale i tak, přesně to, co máme rádi. Pohádky ze všech koutů světa se sešly na jednom místě.
Čekal sem tedy trošku větší "horrůrky", nicméně pan Žáček je skvělý vypravěč, takže s knihou jsem tak jako tak velmi spokojený.
1) Líbily se mi verše na konci pohádek
2) A taky že si věděla odkud pohádka pochází
Jinak jsou to pohádky takže to vždy dobře skončí ,ale mrtvol je tam dost!
Autorovy další knížky
1983 | Aprílová škola |
2010 | Krysáci |
1996 | Slabikář |
2015 | Ezopovy Bajky |
2007 | Okurková sezóna |
Jakožto milovník hororových knih a příběhů jsem chtěl něco v podobném duchu pořídit i pro svého potomka. Nevěřili by jste, kolik pláče a prosení, abych už dále nečetl, jsem si vyslechl... od manželky... dítěti to je jedno, ta má 6 měsíců, ta se na mě směje i když jí předčítám složení párků z Kosteleckých uzenin. Pravda, to je ale spíše k pláči.
Co ale k pláči není je provedení pohádek. Všechny jsou dlouhé tak, aby dítě stačilo usnout, ale zase ne moc, aby jste si museli pohádky kouskovat na více dní. Jsou čtivé, zábavné i pro dospělého čtenáře, s nadsázkou a se špetkou humoru. Co se týče výběru pohádek, některé jsou notoricky známé, takže Vás nic nepřekvapí. Znáte to, Karkulka potká vlka, vlk potká babičku, babička potká Karkulku (ve vlčím břiše), hajný potká všechny, konec. Některé pohádky jsou ale pro neznalé pohádkáře neznámé. Takže i překvapivé a mnohdy i opravdu děsivé. Tak třeba pohádka o černé a bílé Karolínce, to už je regulérní horor.
Ilustrace pana Borna jdou mimo mě, ale to je moje chyba.
Sečteno a podtrženo, dávám 5* a určitě budu po knize šahat častěji než jen na 1 přečtení ročně - pokud to samozřejmě dítě (a žena) dovolí.