Hry bez hranic

23.01.2019

Hry bez hranic jsou aktuální, drzé, ale na můj vkus trochu moc povrchní. Autor skvěle zachytil absurdity dnešní doby, kterým se budoucí čtenář jistě zasměje, jen nevím, jestli v té době bude ještě vědět, co je to Tinder... Řeč generace Y mě děsně vytáčí, ale sypu si popel, sama tak taky (občas) mluvím. Pár myšlenek mě zaujalo a oceňuji, že pan Kašpárek nejde názorově tak úplně s proudem, ale na jisté fenomény doby nechává nahlédnout zase jinou optikou.
PS: Lednové turné Listování je v plném proudu, tak zajděte :)

21.01.2019

Přečetla jsem ji za jedno odpoledne díky návštěvě Listování. Od knihy jsem čekala více, jedná se o jednoduchý text bez zbytečností. Hlavní hrdina je vcelku povrchní a jeho marné pokusy o sex mě bavily. Nenáročného čtenáře jistě do jisté míry pobaví :-)

17.01.2019

Moderně a svižně psaná kniha odhlaující současné seznamovací techniky, dává nám lehce nahlédnout na pracoviště programátroů, které vlastně vypadá všude stejně a hlavně téma uprchlické krize. Ať už názor hlavního hrdiny, nebo pak některých Čechů. Taková vcelku osvěžující jednohubka, přečtená za jeden večer.

11.01.2019

Svižná kniha na jedno posezení, přesto jsem musel čas od času čtení přerušit a zamyslet se. Je o čem. Žijeme v zajímavé a lecčem absurdní době, což se Kašpárkovi podařilo vystihnout elegantním způsobem.

08.01.2019

Nenáročná a odlehčená sonda do postojů generace Y, která nemusela tolik klouzat po povrchu. Já vím, je to novela, ale i do novely se dá pořádně zakousnout. Musím přiznat, že něco z tohoto hipsterství mi bylo silně proti srsti, ale na druhou stranu, nad mnohými oxymóry dnešní doby, které autor naprosto trefil, jsem se musela fakt zasmát. I když někdy hořce. Takže celkově hodnotím průměrem.

04.01.2019

Pobavila jsem se, ale občas to pokulhávalo a už už bych knihu odložila. Naštěstí se tak nestalo.

04.01.2019

Namyšlené světáctví zabalené do sluníčkové pomoci.
Nelíbilo.

31.12.2018

Výborná knížečka na jedno odpoledne. Nesnáším namyšlenost hipsterství - takže tady jsem se krásně posmál všem paletám, zavařovačkám a rawpotravinám. Autor má cit, nadhled, a i když mi někdy trošku vadila přemíra v současné době módních anglických slov, patřilo k tomu. Je to zajímavý pohled na momentální svět a nedávnou uprchlickou krizi - každý si tady najde odůvodnění svého vlastního postoje od "všechny postřílet už na moři" až po "dáme jim všechno, co chtějí". Pro mě hlavní hrdina není ani lidumil ani cynik - jen prostě chce pro sebe ten nejpohodlnější život. A kdo by to nechtěl? :)
"Myslíš, že až Fero s Dežem z okna uvidí dotovaný kancly pro kreativní profesionály, přestanou dělat píčoviny, koupí se macbooky a začnou navrhovat pasivní domy?"
"Vlastně jsem odcházel ještě s něčím: s kručením v břiše. Za tři stovky a hodinu a půl ve frontách jsem od kreativního průmyslu dostal jídlo s příběhem, ale bez kalorií."
"Až si ten čpavý slanosladký zápach někdy budu chtít připomenout, měsíc nevyměním hadr na podlahu v koupelně, pak ho nechám tlít na dně koše na odpadky a nakonec hodím na slunce v průsvitném igelitovém pytli s trenkama prochcaného dědka, kvůli kterému lidé vystupují z tramvaje a radši čekají na další. Po pár dnech pytel otevřu, zavřu oči a ponořím do něj hlavu."

23.12.2018

Kniha rozhodně zajímavá, ukazuje dnešní moderní seznamování jako něco naprosto nereálného a možná i absurdního. Celkově poukazuje taky na migrační politiku a názor čechů na tuto problematiku.

23.12.2018

Je to poněkud zvláštní kniha. Sice řeší problematiku současné doby (azylovou politiku), která ukazuje jiný (přímý) pohled na migranty, za což dávam ty hvězdičky. Ovšem příběh samotné postavy mě až příliš nenadchnul. Jeho charakter nevzbuzoval ani sympatie, ani přílišný odpor. Autor mohl lépe dokreslit současnou problematiku generace Y, nejen z pohledu unuděného "ajťáka", který nechce příliš pracovat a raději hrát hry.

06.11.2018

Zdá se mi, že se teď často objevuje u "mladých" českých autorů způsob psaní, který souzní se současným více méně povrchním životním stylem, kdy autor příběh jakoby na čtenáře vrchlí, nejde do hloubky, nahodí častokrát i velmi závažná témata, klade různé protichůdné otázky, na které neodpovídá a když má pocit, že by se do toho třeba nějak moc zapletl, tak text ukončí. Možná v budoucnu budou obsahovat knihy už jen názvy kapitol? Aby se autor ani čtenář příliš nezdržovali?:-)

A to je podle mého názoru případ i této knihy, dobře rozjetý scénář, zajímavé prostředí i velmi složitá problematika uprchlíků, to vše mělo velký potenciál, který zůstal nevyužit. Na druhou stranu se ale kniha dobře četla, hrdina byl i ve své asociálnosti uvěřitelný a text o dnešní době hodně vypověděl. Takže to vlastně nakonec ta slibovaná temná groteska byla:-). (4/6)

PS. Možná by se hodil slovníček, párkrát jsem tápala, co "ajťácko-facebookové" výrazy znamenají. Holt už nejsem teeneger:-).

17.10.2018

Zajímavý příběh s 'trochou' nadsázky ze současného světa, který se opravdu dobře četl. SPOILER: Budu muset zkusit taky ten Trucksimulator a něco vymyslet na pasivní příjem.

20.09.2018

Zdá se jako by autor chytal příliš mnoho zajíců najednou, ale právě taková je doba. A tak se jakoby mimochodem dozvíme o sobě víc než jsme chtěli. Mohlo by to být pořádně humorné, mohlo by to být depresivní, ale je to hladce obojí. Každá myšlenka je nadnesena a hned zpochybněna kritickou úvahou, ale přitom se nedá říct, že by hlavní hrdina tonul a ztrácel směr. A to mi připadá cenné. Nebylo by nic jednoduššího než nechat se v tom hrdinu plácat a na celkovou pointu se vybodnout, což se tady uklidňujícím a starosvětským způsobem nestalo (a právě to bych si dovolil označit za happy end).

16.09.2018

Dlouho očekávaná novela Hry bez hranic brněnského publicisty Michala Kašpárka se ve vší jednoduchosti a jadrnosti přišla porvat o největší výzvu moderní české literatury, kterou je absence hlubokých soudobých témat a slohovitost psaného jazyka, jímž už nemluví ulice ani kavárna. Chlupy lítaly, ostrá slova také a jistě vás zajímá, jak to dopadlo?

Lze ale najít „hluboká soudobá témata“ v zemi, která zažívá nejšťastnější mírové období svých dějin? Tušíte správně. Existuje jedno jediné. A právě na něj autor neúprosně míří, přímo do nitra českého nevědomí a zbabělosti: Uprchlíci a naprostá neochota české veřejnosti dělit se o své štěstí s kýmkoli a sdílet byť jen nepatrný zlomek evropských starostí, v marné snaze udržet si neměnné bezčasí.

Kašpárek si tedy ožehavé téma nevylosoval. Doslova neměl na výběr. Jenže každé téma se dá zpracovat blbě a tohle naštěstí není ten případ. Místo toho, aby čtenářům kázal, ukazuje nejdřív erozi českého bezčasí, která probíhá nepozorovaně i bez uprchlíků, čistě vlivem technologických změn a všudypřítomné digitalizace intimního i veřejného života.

Neviditelný příchod nových pořádků podtrhuje jazykem, který je maximálně hovorový a současný, plný slangu, technického žargonu a anglicismů, těch skutečných i frázovitých, jako že třeba hovno vletělo do větráku (hned dvakrát). To, co by jinde nefungovalo, zde dokresluje skicu dvourychlostní české společnosti, v níž noví světáci poznávají svět stěží jinak než skrze obrazovku.

Hlavní postava, vyhořelý a cynický herní vývojář Filip, je zástupcem nové pracovní kasty nepostradatelných ajťáků a jeho monolog na úvodních stránkách jen potvrzuje, že si je svého výsadního postavení a nadřazenosti oproti nedovzdělaným českým balíkům zatraceně dobře vědom. Jeho roztěkaná, neukojitelná osobnost se opírá o neviditelné body v kyberprostoru, které mu ale poskytují zcela hmatatelnou výhodu v reálném životě, ať už jde o využívání Tinderu, obsesi Wikipedií a Redditem, nebo ujeté ujíždění na Euro Truck Simulatoru.

Hrou osudu, a tedy naprosto symbolicky, se Filip ocitá v uprchlickém táboře na srbsko-maďarské hranici, kde je vlastně vůbec poprvé v životě konfrontován s reálným světem tam venku, což příběh dále posouvá až k žiletkově vtipnému závěru.

Z mého pohledu zásadní je celkový étos knihy, který není mudrlantsky nafoukaný, ale veskrze satirický a myšlenkově bohatý, až uvolněný, podobně jako třeba u mladého Škvoreckého. O malé knize (156 půlstran) bych těžko mohl říci, že jde o velký román, ale její celkové vyznění i tak dává tušit, že Kašpárek by nám dokázal o nás samých říct ještě mnohem víc, kdyby si vzal a dostal prostor. I v této krátké práci dokázal zkoušet české svědomí způsobem, který v minulosti nebyl velké české literatuře cizí, tedy se sebeironií zde zastoupenou autobiografickými rysy hlavní postavy (autor má blízko k IT a strávil nějaký čas jako dobrovolník v uprchlickém táboře).

Hry bez hranic jsou malá velká kniha o spodních proudech české současnosti a ve svých ambicích rozhodně neselhává. Naopak, při svém vtipu je mnohem závažnější, než by se mohlo z úvodních stránek zdát. Skvělá prvotina.