Fosilie přehled
Michal Kašpárek
Tři generace, tři životní postoje. Děda, otec, dcera. Děda tráví důchod psaním řetězovych e-mailů o tom, jak mizí normální svět, a stává se konspirátorskou celebritou. Otec Vladimír, počítačovy expert a fanoušek vědeckého pokroku, se samostatně vypracoval ke skvěle placenému místu v technologické firmě. Rád si vypočítává, co všechno udělal pro blaho rodiny i lidstva, a vždycky mu vyjde, že na sebe může byt právem pyšny. Až do chvíle, kdy zjistí, že z jeho dcery Julie se stala ekologická aktivistka, která nekompromisně bojuje právě proti tomu, v co sám věří. Kousavy román Michala Kašpárka se čte jako katalog mezigeneračních nedorozumění. V ostře načrtnutych situacích a vtipně podanych dialozích se střetávají tří rozličné pohledy na svět.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Fosilie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (63)


Ty generační typy jsou teda popsané hodně stereotypně. Navíc se ukazuje, že tohle klišé o mladých, kteří řeší uhlíkovou otázku navzdory svým pra/rodičům, se začíná dost hroutit (a já mu popravdě nevěřil nikdy). Jako otce mě se ale popis neporozumění s dcerou zaujal, v něčem rozumím asi všem třem popsaným "generacím". Konec je nečekaný, ale zdá se mi opět takový nějaký kýčovitý a nedotažený (třeba ten sežraný příbuzný). Tam jakoby začal další příběh...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Fosilie v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 373x |
ve Čtenářské výzvě | 61x |
v Doporučených | 13x |
v Mé knihovně | 70x |
v Chystám se číst | 218x |
v Chci si koupit | 45x |
v dalších seznamech | 8x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
porozumění rodopis, genealogie otcové a dcery morální hodnoty klimatické změny české romány generační rozdíly asexualita, aromantičnostAutorovy další knížky
2023 | ![]() |
2018 | ![]() |
2012 | ![]() |
Moc dobrá. Nějaké ty mouchy má, ale já jsem prostě rád, že byla napsaná a doufám, že si ji přečtou moji rodiče (a mentoři ).
Místo recenze si dovolím spíš poznámku k těm, co mají závěr knihy za nějakou agitku. Didaktický tón tam je, to jistě, rozplizlé to taky je... Ale že by autor vnucoval čtenáři nějakou vlastní vizi, jednu správnou etiku a politiku budoucnosti, to prostě nedává smysl vzhledem k tomu, jak kniha všechny perspektivy rámuje jako alespoň částečně nespolehlivé (viz všechny pro nás směšné rozpory ve světonázoru vnučky) a naopak překonané a dokonce evidentně zvrácené perspektivy jako mající kus pravdy. A to jak v rámci světa knihy (postavy vidí limity svých/cizích perspektiv), tak ve způsobu, jak se povětšinou prezentují čtenáři.
"Utopie" ze závěrečných stran je opravdu poněkud kýčovitá, ale proč bychom si nedovolili trochu sentimentality, o tom utopie ve výsledku je. Navíc se o tohle téma opravdu málokdo pokouší s optimismem, málokdo si ke klimatické krizi troufne říct to, co Juliina generace potřebuje slyšet: ani po "konci světa" svět nekončí. A o tom je celé to sentimentální básnění o krmení a pokračování řetězu života v úplném závěru.
Absolutní trashing dnešního (neo)liberalismu je zasloužený, i když se často dopouští slaměných panáků a karikatury. Nevím, proč by se vládnoucí ideologie doby měla nějak šanovat. Takříkajíc: breč víc, liberále, jestli ti to vadí.